HSP
Osmým dnem pokračuje na Slovensku sbírka s názvem „Munice pro Ukrajinu“.
Detailněji jsme se samotnou sbírkou zabývali ( tady ). Dnes iniciátoři sbírky uspořádali tiskovou konferenci, během které nám oznámili, že díky nim se Slovensko připojilo k české vládní iniciativě „Munice pro Ukrajinu“ a že o nás už ví i svět a že za to Slovensku děkuje.
Milí iniciátoři sbírky, kdo Vám dal právo takovýmto způsobem vystupovat jménem Slovenska? Slovenského národa? Zapojit Slováky do proxy války západu vedené na Ukrajině prostřednictvím Ukrajinců vůči Rusku?
Proxy válka
Proxy válka je ozbrojený konflikt mezi dvěma státy nebo nestátními subjekty, které jednají na podnět nebo jménem jiných osob, států (velmocí), které nejsou přímo zapojeni do bojových akcí. K tomu, aby se konflikt mohl považovat za zástupnou válku, musí existovat přímý a dlouhodobý vztah mezi externími aktéry a zúčastněnými bojovníky. Uvedený vztah má obvykle formu financování, vojenského výcviku, zbraní nebo jiných forem materiální pomoci, které pomáhají agresivní straně při udržování jejího válečného úsilí.
Proxy války vedou velmoci mezi sebou od doby, kdy ve světě probíhají vojenské konflikty. Děje se tak vždy, když se soupeřící velmoci nesetkávají na bojišti samy, ale o hegemonii ve světě bojují v zastoupení menšími, slabšími aktéry. Jelikož se obvykle boj odehrává na území těchto proxy států, z jejich pohledu jde o spravedlivý boj, neboť obvykle tito bojují o své přežití.
Během klasického starověku a středověku byly mnohé nestátní proxy strany externími stranami, které byly zavedeny do vnitřního konfliktu a spojily se s bojující stranou, aby získaly vliv a podpořily své vlastní zájmy v regionu. Některé středověké státy, jako například Byzantská říše, používaly proxy válku jako nástroj zahraniční politiky tím, že záměrně pěstovaly intriky mezi nepřátelskými rivaly a poté je podporovaly, když mezi sebou vedly válku.
Francie využila zmatek v Anglii během války růží ze svého vítězství jako zástupnou válku, když se postavila na stranu Lancasterů proti Yorkistům, které podporoval Burgundský stát. Osmanská říše podobně využívala barbarské piráty jako zmocněnce k obtěžování západoevropských mocností ve Středozemním moři.
Od začátku dvacátého století mají zástupné války nejčastěji podobu států, které přebírají roli sponzorů nestátních zástupců a v podstatě je využívají jako pátou kolonu k oslabení protivníkových mocností. Tento typ zástupné války zahrnuje vnější podporu frakce zapojené do občanské války, teroristů, národně osvobozovacích hnutí a povstaleckých skupin nebo pomoc národnímu povstání proti cizí okupaci. Například britská vláda částečně organizovala a podněcovala arabské povstání s cílem podkopat Osmanskou říši během první světové války.
Během studené války byla zástupná válka motivována obavami, že ozbrojený konflikt mezi Spojenými státy a Sovětským svazem prostřednictvím konvenční války by vyústil v jaderný holocaust, což způsobilo, že používání ideologických zástupců bylo bezpečnějším způsobem vedení válečných operací. Sovětská vláda zjistila, že podpora stran antagonistických vůči USA a jiným západním zemím byla v porovnání s přímou vojenskou účastí nákladově efektivním způsobem boje proti vlivu NATO.
Vlády některých zemí, zejména liberálních demokracií, se mohou rozhodnout pro zástupnou válku (navzdory své vojenské převaze), pokud většina jejich občanů nesouhlasí s vyhlášením nebo vstupem do konvenční války. To se výrazně projevilo v americké strategii po válce ve Vietnamu, jelikož mezi americkým obyvatelstvem vznikl tzv. . vietnamský syndrom extrémní válečné únavy. Hlavně, když se jejich blízcí začali vracet ve velkých počtech v cínových rakvích. Poté, co série nákladných zdlouhavých přímých angažovaností na Blízkém východě podnítila opětovný výskyt válečné únavy, „syndromu války proti terorismu“, začaly USA vstupovat do konfliktů, jako je občanská válka v Sýrii, prostřednictvím zástupných aktérů.
Státy se mohou uchýlit k zástupné válce i proto, aby se vyhnuli případným negativním mezinárodním reakcím ze strany spojeneckých států, výhodných obchodních partnerů nebo mezivládních organizací, jako je OSN.
Proxy válka vedená USA a NATO na Ukrajině
Splňuje vojenský konflikt atributy proxy války? Od kyjevského majdanu až do 24.2.2022 vedly USA a Rusko na Ukrajině proxy válku. Ne všichni její obyvatelé přijali fakt, že výsledky demokratických voleb byly násilně smeteny státním převratem v Kyjevě na přelomu let 2013-2014 a že se Ukrajina bez podpory většinového obyvatelstva nasměrovala do EU a NATO. Navíc ruskojazyčnému obyvatelstvu vypovídala krajní pravice (Azov, Pravý sektor, C14-Sič, Patriot Ukrajiny, SNA, Svoboda) válku a nejen jazykovou. Své o tom vědí pozůstalí zaživa upálených proruských obyvatel Oděsy v domě odborů v květnu 2014.
Na vzniklou situaci zareagovala Ruská Federace. Nejprve za pomoci „zelených mužíků“ odtrhla od Ukrajiny Krym, aby zabránila vytvoření vojenské základny NATO na tomto pro RF vojensky strategickém poloostrově v Černém moři. Následně podpořila vojensky a humanitární východní ruskojazyčné regiony Ukrajiny Doněck a Luhansk.
Západ (USA) od rozpadu SSSR finančně podporoval měkkou sílu (nevládní organizace, nacionalistické skupiny). Sama Viktorie Nuland přiznala, že USA tato „pomoc“ Ukrajině stála 5 mld. USD. Když se západu po 4. majdanu podařilo konečně Ukrajinu nasměrovat na západ a ta začala vést proti svému vlastnímu obyvatelstvu antiteroristickou operaci na východní Ukrajině, začal ukrajinskou vládu a polovojenské skupiny bojující s povstalci na východě, podporovat nejen finančně, ale také vojensky. Sama to přiznala Angela Merkelová, když veřejně přiznala, že Minské dohody měly Ukrajině získat čas, aby se připravila na válku s Ruskem. Od roku 2014 budoval západ na Ukrajině vojenské základny, cvičil ukrajinskou armádu, působily na ní zpravodajské a speciální jednotky západu.
24.2.2022 vojska Ruské federace otevřeně vstoupila v rozporu s mezinárodním právem na svrchované území Ukrajiny, s cílem zajistit mír v provinciích, které dva dny předtím vyhlásily nezávislost na Ukrajině a vzhledem k tomu, že na občany těchto regionů padaly ohrožení rakety a cítili se , požádali RF o vojenskou pomoc, bojuje RF na Ukrajině přímo. Od toho momentu vojenský konflikt na Ukrajině přestal být pro Rusko proxy válka.
Naproti tomu západ se do proxy války na Ukrajině vedené vůči Rusku od tohoto momentu začal pořádně namáčet. Nejprve v domnění, že je schopen Rusko na Ukrajině porazit překazil mírovou dohodu mezi RF a Ukrajinou z Istanbulu, která byla vyústěním mírových iniciativ obou stran konfliktu a měsíc po spuštění Speciální vojenské operace připravena k podpisu. Psali jsme o tom ( tady ).
Od té doby západ finančně drží nad vodou vládní moc v režimu, dodává zbraně a munici, zpravodajské informace, živou sílu formou žoldnéřů, cvičí vojáky Ukrajiny, aby byli schopni na bojišti používat západní zbraňové systémy. Poskytováním informací pomáhá Ukrajině zasahovat strategickou infrastrukturu na území RF (Krymský most). Na začátku jsme dodávali vesty a přilby, později protitankové a protiletadlové střely, později systémy protivzdušné obrany, dělostřelecké systémy stíhačky a tanky. Dnes lídři EU připravují dodávky dalších systémů protivzdušné obrany, řízených střel a připravuje působení živé síly. Neustálá eskalace konfliktu přitom zvyšuje pravděpodobnost spuštění jaderného armagedonu, po jehož spuštění prohrajeme všichni.
Kromě toho západ tu válku vede tak, že Ukrajina v ní vyhrát nemůže. Poskytuje vojenskou pomoc Ukrajině po troše, neposkytuje jí sofistikované zbraňové systémy, ale zbavuje se starých vojenských systémů, ještě ze sovětské éry. Jakoby chtěl tu válku na Ukrajině živit co nejdéle. Ukrajinu tím připravil o životaschopnost. Její přežití je vyloženě závislé na nepřetržité finanční pomoci ze západu. Navíc Ukrajina byla bezprecedentně zadluženou zemí již v roce 2014. A její dluh od té doby jen roste. Co dnes ještě na Ukrajině patří Ukrajincům?
Iniciativa české vlády Munice pro Ukrajinu není ničím jiným než prohlubováním, prodlužováním této proxy války, kterou západ vede na Ukrajině prostřednictvím Ukrajinců s Ruskou Federací. Tím, že bojují Ukrajinci, vojáci externích aktérů (NATO, EU) se nevracejí domů v cínových rakvích, tím nevzniká na západě syndrom extrémní válečné únavy a válka může pokračovat. Bez vojenské a finanční pomoci by Ukrajina byla nucena své válečné úsilí ukončit už dávno (hned po spuštění ŠVO). A bylo by to pro ni s menšími ztrátami než by to bylo, kdyby ho ukončila dnes.
To, že jde ze strany západu o proxy válku, potvrzují i narativy typu „Na Ukrajině se bojuje i za naši svobodu“.
Kupování munice občany, vyšší level proxy války
Z pohledu proxy války je kupování munice občany její vyšší stupeň, kde už ne vlády států jsou externími aktéry proxy války, ale se těmito aktéry stávají samotní občané. Navíc iniciátoři sbírky používají tentýž narativ, že se na Ukrajině bojuje i za naši (jejich) svobodu. Tím, že kupují munici, která umožňuje tuto válku vést, oni sami bojují v této zástupné válce. Zrovna nemusejí trčet někde v zákopu frontové linie a čekat na to, kdy jim na hlavu spadne dělostřelecký granát, který na bojiště dodala druhá strana konfliktu.
Pokud chtějí slovenští aktivisté proxy válku na Ukrajině vést, ať vedou, ale ať to nedělají ve jménu mě, Slovenska, Slovenského národa. Ve jménu té drtivé většiny Slováků, která odmítá podporovat, prodlužovat válečný konflikt u našeho souseda dodávkami další a další munice, dronů či zbraňových systémů. Ve jménu té většiny. Která si nepřeje skončit v jaderné apokalypse, která si naopak přeje na Ukrajině mír, který chce mír v Evropě, který bez spolupráce s Ruskou Federací možný není.
Připadá mi to tak, že sbírku podporují ti, co vyrostli na bojových počítačových hrách. Jejich hraním se naučili bojovat za obrazovkou počítače, přičemž krev viděli stříkat jen z bojovníků virtuálních armád. A kdykoli, když prohráli a počítač jim napsal GAME OVER, mohli hru spustit znovu v plné síle bojujících stran.
Těmto dnešním nakupovačům dělostřeleckých granátů asi nikdo důrazně nevysvětlil, že nenakupují virtuální granáty, ale že ty granáty jednou dopadnou do místa živé síly (živých lidí), mezi skutečné vojáky, nebo na objekt plný civilistů (tržiště, divadlo, nemocnici či školu). Že jejich krev bude skutečná, že jim život nikdo nevrátí. A že na rozdíl od počítačové hry, v této vyhrávají všichni, čím dříve zbraně utichnou a bojující strany se dohodnou na mírových podmínkách, které budou minimálně znamenat, že už dělostřelecké granáty nikomu padat na hlavy nebudou.
Kultura smrti sbírkou na nákup munice prorazila další dno
Myslím si, že každý vojenský konflikt by velmi rychle skončil, kdyby média od jeho vypuknutí přinášela emotivní záběry z jednotlivého utrpení obou stran konfliktu. Kdyby nepřinášely z některých konfliktů jen strohé statistické údaje o počtu mrtvých. Takto by velmi rychle skončila i Porošenkova antiteroristická operace na východě Ukrajiny po roce 2014. Díky mediálnímu ignorování důsledků této občanské války, jsou zpochybňovány i statistické údaje o zabití 14 000 lidí od roku 2014 do 2022.
Rovněž si myslím, že by v dnešním světě moderních informačních technologií pomohlo zastavit takové občanské sbírky, kdyby byl každý přispěvatel, od momentu odkliknutí svého finančního příspěvku z tepla domova na nějaký ten dělostřelecký granát, s tímto pevně svázaný. A na své obrazovce mohl sledovat cestu svého granátu až do okamžiku, kdy tento zasáhne svůj cíl a viděl by i tu spoušť, kterou jeho granát nadělal. Takové interaktivní obrázky z bojiště by přiměly veřejnost zatlačit na své vlády, aby toto nesmyslné válečné běsnění zastavily a hledaly cesty k míru.
Progresivisté dnes nejen, že povýšili potrat na lidské právo (Francie), nadřazují život šelem nad život člověka (Slovensko), už dokážou sami nakupovat náboje do zbraní, s cílem v zastoupení ukončit život jiného člověka.
(13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Jen drobná poznámka. Autor si v jednom místě trochu odporuje.
“Vojska Ruské federace otevřeně vstoupila v rozporu s mezinárodním právem na svrchované území Ukrajiny, s cílem zajistit mír v provinciích, které dva dny předtím vyhlásily nezávislost na Ukrajině”
Jestliže provincie vyhlásily nezávislost, nejednalo se už o svrchované území Ukrajiny a jelikož provincie požádaly Rusko o ochranu, nejednalo se o jednání v rozporu s mezinárodním právem.
Jistě, budou spory o to, co je to mezinárodní právo. Mezinárodní právo upravuje vztahy mezi státy. Různé státy můžou mít různé úpravy a různý pohled na jednotlivé případy. V praxi mnohé státy (zejména velmoci) mají velmi flexibilní vztah k mezinárodnímu právu. Nejznámějším případem z poslední doby je vznik státu Kosovo.