Kvůli elektromobilům a typickému chování jejich majitelů emise narůstají, nikoli naopak

Rok 2050 má být pro naši planetu klíčový, neboť řada zemí s tímto datem spojuje nulové emise CO2. Takového stavu by mělo být dosaženo zejména s pomocí větrné a solární energie, což na první pohled působí smysluplně. Problémem ale je, že ne každý den je slunečno či větrno, o noci ani nemluvě. Již stávající zdroje dokážou vyprodukovat dost elektřiny, ovšem tu není kde rozumně skladovat. Baterie, která by vykryla spotřebu celého Česka na jeden den, by stála částku rovnající se hrubému domácímu produktu celé republiky. A jiná řešení nejsou o mnoho levnější, nemluvě o tom, že jakékoli z těch dostupných hází vidle nejen do ekonomické, ale i ekologické efektivity takových snah.

Právě to je důvod, proč pouze na obnovitelné zdroje nelze sázet. Jednotlivé země tedy musí mít k dispozici i jiné, stabilní a spolehlivé zdroje v podobě klasických elektráren. Proti těm uhelným je ovšem zaměřen politický tlak, nejinak je tomu i u plynových s kombinovaným cyklem. Místo toho palec nahoru dostaly plynové s otevřeným cyklem, které lze snadno regulovat, aby v případě potřeby vykryly propad větrníků a solárních panelů. Jenže tím vlastně dochází na zvyšování emisí, neboť tyto elektrárny spalují dvakrát více plynu než dosavadní s oním kombinovaným cyklem.

Na obnovitelné zdroje sazí také automobilová branže, bez nich celá elektrická mobilita nedává žádný smysl. Jenže už v důsledku dosavadního rozmachu elektroaut začínají na některých místech emise CO2 ve skutečnosti růst. Je totiž třeba si uvědomit, kdo je typický majitel elektromobilu a jak se chová. Představit si tedy můžeme člověka, který vlastní dům a garáž. Právě v ní je jeho bateriový vůz nabíjen, obvykle se tak ovšem děje v noci. Díky tomu máte každé ráno „plnou nádrž“. A co je podstatné, prodlužujete tak i životnost akumulátorů, neboť těm ubližují hlavně veřejné stojany s rychlejším, i když pořád pomalým dobíjením.

To znamená, že spotřeba energie je nejvyšší v noci. Tedy v době, kdy některé zelené zdroje sice fungují, zejména fotovoltaika ale nikoli. V takové Kalifornii se nicméně právě solární panely podílejí na tvorbě obnovitelné energie, a to z 84 procent. Dá se přitom předpokládat, že podobně je na tom jak zbytek Států, tak i světa. Čistá elektřina je tedy v moment, kdy je spotřeba nejvyšší, produkována jen v zanedbatelném množství. V důsledku toho je třeba zapřáhnout ony rezervy, což ale následně vede k vyšší tvorbě emisí.

Přesně to se nyní děje v Kalifornii, kde i dobíjení elektromobilů udělalo z plynových elektráren jasně nejdůležitější zdroj – mezi 15. hodinou odpolední a 7. ranní stojí síť hlavně na nich, mezi 20. a 6. pak téměř bezvýhradně, podstatněji pomáhají snad jen vodní elektrárny. Celková bilance tak není ani trochu pozitivní, přitom Kalifornie chce – podobně jako EU – jiná než elektrická auta od roku 2035 téměř zakázat.

Právě to je důvod, proč při pohledu na politické plány neustále obracíme oči v sloup. Již samotná výroba elektromobilu si s ekologií příliš netyká a musíte najet klidně stovky tisíc kilometrů, než se uhlíková stopa srovná se spalovacím vozem. Při omezené životnosti baterií tak spousta elektromobilů nemá ani šanci se z ekologického hlediska vyplatit.

Momentální snahy jsou tak velmi správně přirovnávány ke skoku z letadla bez padáku, ovšem s nadějí, že padák bude vynalezen, dodán a připnut ve vzduchu, a to v dostatečné výšce, abyste na pevnou zem dopadli bezpečně. Kdyby šlo jen o politiky, klidně nad vším mávneme rukou a necháme je, ať se rozmáznou o povrch. Jenže přesně to hrozí spíše obyčejným lidem. A právě proto elektromobilitě neustále nastavujeme zrcadlo, ve kterém se její temná stránka odráží tím více, čím více se rozšiřuje mezi lidmi. S trochou počítaní to bylo jasné i bez toho, někteří ale zjevně budou čekat až na ono rozmáznutí, než prozřou.

(24 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...