L. Mises: Kontrolou cen k socialismu

Ludwig von Mises je zakladatelem rakouské ekonomické školy a byl učitelem Friedricha Hayeka. V roce 1950 přednesl projev na půdě univerzity v New Yorku, ve kterém popisoval různé způsoby, jak se společnost může dostat k socialismu. Jedním z nich je kontrola cen.

Výběr z proslovu, překlad, zkrácení, mezititulky autor

Řekněme, že se vláda domnívá, že cena nějaké komodity, například mléka, je příliš vysoká. Vláda by chtěla, aby si chudí lidé mohli dopřát více mléka pro své děti. Proto zastropuje jeho ceny pod úrovní, na které by se pohybovaly bez vládní invervence. Důsledkem tohoto opatření je, že někteří výrobci mléka začnou vykazovat ztráty. Ne všichni, ale pouze ti, kteří jsou na žebříčku ziskovosti na spodních příčkách. Protože žádný farmář nebo podnikatel nemůže vyrábět se ztrátou, přestanou ztrátoví farmáři produkovat a prodávat mléko a začnou vyrábět máslo nebo prodají své krávy na maso.

My chtěli dobro, ale ono nepřišlo

Vládní opatření způsobí přesný opak toho, co vláda zamýšlela. Na trhu bude méně mléka, ne více. Vláda má dvě možnosti. Buď zruší cenovou kontrolu mléka, nebo zavede opatření, aby ztrátoví výrobci mléka nebyli ztrátoví a pokračovali v produkci mléka.

V případě, že odmítne uznat, že její opatření vedlo ke snížení produkce mléka, musí zavést cenovou kontrolu výrobních vstupů pro farmáře produkující mléko. Tím se ovšem dostane opět na začátek, neboť někteří dodavatelé farmářů omezí svoje dodávky, neboť ani oni nemohou vyrábět se ztrátou. Proto je vláda v případě zavedení kontroly cen donucena rozšiřovat svoje intervence na další a další výrobní vstupy.

Schéma socialistické transformace není pouhou teoretickou konstrukcí. Je realistickou ukázkou běhu událostí, které přinesly socialismus do Německa, Velké Británie a dalších zemí (za první a druhé světové války).

Prasečí masakr v Německu

V Německu začal proces během první světové války kontrolou cen zboží, které bylo považováno za životní nutnost. Nevyhnutelné selhání zavedených opatření donutilo vládu postupovat dále a dále až v druhé polovině války dospělo k takzvanému Hindenburgovu plánu, který znamenal rozsáhlou státní kontrolu soukromých podniků.

Pozn. autora: Příkladem selhání cenových kontrol v Německu může být prasečí masakr z roku 1915. Německá vláda zavedla na konci roku 1914 maximální cenu brambor. Pro farmáře se tak stalo výnosnější dávat brambory prasatům, než je prodávat na trhu. Následoval velký nedostatek brambor. Brzy začaly noviny psát, že prasata ujídají lidem brambory. Politici zareagovali a vláda vydala v březnu roku 1915 nařízení, podle kterého muselo být 9 milionů německých prasat zabito. Jedna třetinu všech prasat v Německu skončila na jatkách.

Následoval nedostatek vepřového masa a prudký nárůst jeho cen. Díky vysokým cenám vepřového masa se farmářům vyplatilo krmit prasata obilím. Cena obilí vzrostla a vláda zavedla maximální ceny obilí a vepřového. Farmáři omezili dodávky vepřového na trh, neboť pro ně bylo výhodnější je zkonzumovat pro vlastní potřebu.

Poptávka po mase se přesunula na hovězí. Cena hovězího šla nahoru. Vláda zavedla maximální ceny hovězího. Počet hovězího dobytka klesl o 15% během dvou let.

Socialismus ve Velké Británii

Velká Británie, která během první světové války zavedla kontrolu cen, zažila stejný neúspěch. Vláda byla nucena zavádět další a další cenová opatření, aby zajistila, že její první dekret o kontrole cen fungoval. Nicméně systém cenových kontrol byl teprve ve svém začátku, když ve volbách zvítězila opozice a zrušila veškeré cenové kontroly.

Situace během druhé světové války byla jiná. Velká Británie se opět uchýlila k politice kontroly cen základních komodit a koloběh dalších a dalších opatření na kontrolu cen skončil na konci tím, že vláda nahradila ekonomickou svobodu všeobjímajícím plánováním. Na konci války byla Velká Británie socialistickým státem.

Je zajímavé, že socialismus ve Velké Británii nebyl zaveden Labour Party po válce, ale válečným kabinetem W. Churchilla. Labour Party vedená premiérem Attlee, který nastoupil do úřadu v roce 1945, pouze ponechala válečná opatření v platnosti. Tento fakt byl zastřen událostmi, jako bylo znárodnění Bank of England nebo znárodnění uhelných dolů. Ale Velká Británie může být nazývána socialistickou zemí (v době projevu roce 1950) ne proto, že některé podniky byly znárodněny, ale proto, že veškeré ekonomické aktivity všech občanů jsou podřízeny vládě a jejím agenturám. Úřady určují alokaci kapitálu a lidských zdrojů do jednotlivých oborů.

Je třeba si uvědomit, že cenové stropy na některé komodity nedosáhnou zamýšleného cíle. Naopak. Přinesou důsledky, které jsou z pohledu vlády ještě horší než předcházející stav, který chtěla vláda vylepšit.

Tolik Ludwig von Mises v roce 1950 na téma státní kontroly cen ve svobodné společnosti.