Ladikova glosa: Podvod korespondenčních voleb |

Sdílet článek:

LADISLAV VĚTVIČKA

05. listopad v dějinách:

V roce 1948 se narodil Bernard-Henri Lévy, francouzský filozof židovského původu: „Občas k odmítání Židů přispívá svou politikou i Izrael. Ale to je něco jiného než antisemitismus, o který tady jde. I kdyby byl Izrael zemí andělů, i kdyby Palestincům dovolil stát, na který mají právo, tato záhadná stará nenávist by se ani o píď neumenšila.“
V roce 1985 nalezli kriminalisté pod podlahou zámku v Bečově nad Teplou na Karlovarsku jednu z nejcennějších památek na území České republiky – románský Relikviář svatého Maura pocházející ze 13. století.

Mapová služba Google veřejně zveřejnila satelitní snímky, které jasně ukazují vojenské systémy Ozbrojených sil Ukrajiny. Šéf takzvaného Ukrajinského centra pro boj proti dezinformacím Andrej Šapovalov řekl, že ani po oficiálním odvolání nemůže Google obrázky odstranit, „protože je víkend“.

Richard Perman: Moldavsko se stalo pro Českou republiku klasickou ukázkou k čemu vede korespondenční volba. Jak v referendu o EU, tak i v prezidentských volbách prohráli občané žijící v Moldavsku s těmi, kteří odešli za pozlátkem západu a s rodnou zemí mají společný už jen pas a občanství. Mám opravdu velkou obavu z toho, že nám se stane to samé. V posledních volbách hlasovalo ze zahraničí necelých 20 000 lidí. Vláda Národní zkázy se nám snaží vtlouci do hlav, že příští rok ve volbách do Poslanecké sněmovny může hlasovat až 600 000 “Čechů”, žijících v zahraničí. Pro koho budou hlasovat je vcelku jasné.

Izvestija: Ústřední volební komise Moldavska oznámila, že Maia Sandu vyhrála prezidentské volby s 55,33 % hlasů. Strana socialistů Moldavska přitom odmítla uznat výsledky hlasování ve volebních místnostech v zahraničí, protože svou vůli vyjádřili lidé, kteří se neplánovali vrátit do republiky, a Sandu vyhrála právě kvůli jejich hlasům.

Společnost pro obranu svobody projevu: Pokus kabinetu Petra Fialy o cenzuru 20+ webů má, zdá se, definitivní tečku v podobě odmítnutí Evropského soudu pro lidská práva se případem vůbec zabývat. Jsou za to prý plně odpovědné soukromé subjekty, které je vypínaly. Odůvodnění vypnutí přímo odkazuje na usnesení vlády a navíc se provozovatelé obrátili ještě před samotným vypnutím stránek na ministra vnitra Víta Rakušana a ministra průmyslu Jozefa Síkelu. Obratem dostali od obou téměř totožnou odpověď. V ní potvrzují „domněnku“, že vypnutí je „v zájmu obrany národní bezpečnosti nutné a nelze ho považovat za porušení pravidel síťové neutrality. cenzura, která probíhá v této posloupnosti: Národní centrum kybernetických operací vyrobí dle neznámých kritérií seznam „závadových“ webů, vláda jej schválí a na její pokyn je provideři zavřou, je neopakovatelná, protože se odehrává mimo zákon. Stát utrpěl další reputační ztrátu. Až vás bude nějaké ministerstvo ujišťovat, že máte na základě vládního usnesení něco udělat, protože na ministerstvu se někdo domnívá, že to je v pořádku, nevěřte mu a vykašlete se na ně. Ministerstvo ani vláda vám nepomohou, až se jejich vinou dostanete do průšvihu.

Deník TO: Bylo nebylo, kdesi ve střední Evropě, za vlády nejulhanějšího premiéra, se bývalý Pirát Jan Lipavský, který dostal na hraní ministerstvo zahraničí pustil s ministerskými úředníky do sepisování protiruských pohádek. Výsledek je stejně tristní, jako jeho bakalářská práce. Publikace s názvem „Prokremelské pohádky“ má 40 stránek a je psána dvojjazyčně – česky a anglicky – kupodivu není psána ani rusky, ani ukrajinsky. Je tedy jen o málo delší než Lipavského bakalářská práce (50 stran), přestože velikost souboru přesahuje 106 MB (na nějakou optimalizaci se na zamini nehraje). Vydání této „pohádkové“ knížky, kterou v tištěné podobě Lipavský předal europoslankyni Konečné, vyšlo podle Lipavského české daňové poplatníky na pár drobných: 44640,- Kč, což je víc než 1100,- Kč za stránku, přičemž vzniklo 80 neprodejných výtisků, jak plyne z odpovědi Lipavského na dotazy europoslankyně Konečné. Je příznačné, že tato částka zahrnuje pouze tisk knížky. Lipavský tak neodpověděl na dotazy, jaké byly celkové náklady na tuto pohádkovou taškařici plnou humoru, ani na jakou částku vyšla tvorba ilustrací a obsahu, ani kdo se na sestavení obsahu podílel.

Petr Hampl: Sankce proti Rusku skončily naprostým debaklem. Tedy pokud bylo jejich cílem omezit schopnost Ruska vést válku. Za úspěch je můžeme považovat pouze v případě, pokud bylo cílem snížit životní úroveň obyvatel Evropy, zlikvidovat velkou část evropského průmyslu a přinést gigantické zisky úzké vrstvě spekulantů. Jenže ono to má i jiné pokračování. V Rusku se rozbíhá debata o sankcích opačných. Co kdyby Rusové zastavili dodávky některých životně důležitých surovin (třeba pár vzácných kovů, co se velmi těžko nahrazují)? Co kdyby začali kašlat na duševní vlastnictví a vesele rozběhli výrobu západních značek nebo ukradených patentů? Kdo by jim v tom mohl zabránit? Co kdyby dostaly ruské firmy zákaz platit v dolarech a přijímat platby v dolarech? Že nic takového zatím nepodnikli, to neznamená, že jsou Rusové hodní. Znamená to, že čekají na vhodnější situaci. Až na tom budeme ještě hůř, až budeme ještě slabší a až nám to způsobí ještě mnohem větší škody. Protože oni ještě neztratili schopnost plánovat a jednat racionálně. Nezapomněli, že i konflikt může být veden racionálně a efektivně. Bohužel pro nás.

Forum24: „Gruzínský lid nikdy nepřijme zfalšované volební výsledky, zvedá se nezdolné protestní hnutí a smete režim, který nám ukradl hlasy,“ prohlásil v pondělí před demonstranty jeden z opozičních lídrů Nika Melia, jenž podle agentury AFP vyzval k denním protestům. „Požadujeme nové hlasování, mezinárodní vyšetřování falšování voleb a nevzdáme se, dokud nebudou splněny naše cíle,“ uvedl další opoziční představitel Mamuka Charadze.

Rozhovor s Vidlákem na Prvních zprávách: Jak hodnotíte to, že se prezident rozhodl nevyznamenat spisovatele Milana Kunderu?

– Kunderu nemohl vyznamenat. Havel to nechtěl. To je přece ten důvod, proč má Nobelovku za literaturu Seifert. Dostal ji, aby ji nedostal Kundera, kterého Havel neměl rád. Prezident Pavel se k Havlovi hlásí a tak raději ocenil někoho jiného.

Jak byste zhodnotil projev prezidenta Petra Pavla a jaké srovnání se nabízí s projevy dvou exprezidentů Václava Klause či Miloše Zemana?

– Já jsem žádný projev neslyšel. Slyšel jsem, jak prezident čte text, kterému vůbec nerozumí, protože ho napsal někdo jiný. A upřímně… já jsem mu také nerozuměl. Byla to snušká frází, které se dají použít kdykoliv a jakkoliv. Ale když se nad tím zamyslím, vlastně je to správně. Prezident přednesl projev o bezradnosti. Byla to řeč typu “víme, že jsme v hajzlu, ale nevíme jak z toho ven.”

Protiproud: Na summitu byla schválena Kazaňská deklarace BRICS, která shrnuje výsledky diskusí. Potvrdila závazek všech signatářských států vybudovat demokratičtější, inkluzivnější a multipolární světový řád, založený na mezinárodním právu a Chartě Organizace spojených národů. Dokument také deklaruje společné odhodlání postavit se praktikám, jako je používání nezákonných sankcí a snahy Západu podkopat tradiční morálku a tisícileté civilizační hodnoty. Státy BRICS se také zavázaly prohlubovat své partnerství ve finančním sektoru. „Budeme pokračovat a rozšiřovat mezibankovní komunikaci, vytvoříme mechanismy vzájemného vypořádání v národních měnách, nezávislé na vnějších rizicích,“ stojí v prohlášení. Ruský ministr financí Anton Siluanov na summitu BRICS potvrdil vytvoření analogie SWIFT v rámci asociace.

Svědomí národa: Mladší věk pacientů s rakovinou, prudký průběh onemocnění a rezistence vůči podávané léčbě. Tři fenomény, se kterými se setkávají onkologové v posledních letech. „Dříve se chodily ptát děti na léčbu rodičů, teď se chodí ptát rodiče na léčbu svých dospělých dětí,“ komentuje v rozhovoru MUDr. Ján Lakota. Doktor Lakota je onkolog se čtyřicetiletou klinickou praxí. S tak „bizarním“ chováním nádorů jako v posledních čtyřech letech se doposud nesetkal. Proč je „turborakovin“ najednou tolik? Je na místě zabývat se tím politicky nejvíce nepřijatelným vysvětlením? Ján Lakota to považuje za nutné a volá po kritickém zkoumání, diskuzi a datech.