Lidé chudnou, je krize

V komentářích k červnovému meziročnímu růstu inflace o 17,2 % ekonomové jednak hleděli do historie a připomínali, že takto vysokou inflaci pamatujeme naposledy v roce 1993, kdy se zaváděla DPH, jednak do budoucnosti, když odhadovali dobu její kulminace i její výši ve druhé polovině roku. Jakou reakci výše oznámené číslo vyvolalo ve vás?

Trpký úšklebek. Takovou mírnou škodolibost. Vůči lidem, kteří si občas říkají levicoví progresivisté, občas si říkají mainstream, občas si neříkají nijak, ale ve své podstatě, ať už jsou maskovaní za jakoukoli nálepkou, jsou to především dogmatici, kteří nás dostali jako společnost tam, kde jsme.

Je těžké necítit škodolibost, když od roku 2008 neustále říkáte, že politika centrálních bank i vlád je úplně špatně a že povede ke značnému strukturálnímu a technokratickému rozvratu – tedy k něčemu úplně jinému než klasická cyklická recese. Je těžké necítit škodolibost, když se vám po celou tu dobu progresivisté posmívají, protože argumenty jim chybí, že jste něco jako „doktor zkáza“, že si stavíte kariéru na strašení a že prý když někdo neustále předpovídá krize, vždycky se musí strefit, protože cyklické krize chodí pravidelně. Je těžké necítit škodolibost, když dojde na vaše slova a místo „normální cyklické krize“ dochází poté, co se podhoubí 14 let tlakuje, k zásadnímu strukturálnímu rozvratu, který byl úplně jasný. Který každý mohl a měl vidět – ale progresivisté ho výsměšně popírali.

Jeden z nejmocnějších mužů planety, šéf americké centrální banky (Fed) Jerome Powell nedávno přiznal, že desítky let centrální banky používaly chybné modely. Konkrétně dvě desítky let, doplňuji já. Konkrétně od pádu amerických dvojčat. A ve větší míře pak začaly být používány od roku 2008. A jejich důvodem nebyl žádný pořádný ekonomický výzkum, ale pouze filozofie. Nic než pouhá filozofie, či spíše ideologie. Ideologicky se prostě hodila teze, že je možno odstranit jakoukoli bolest v ekonomice. Že je možno docílit neustálého hospodářského růstu, aniž by byl provázen dostatkem práce. Konečně se ukazuje, že to byl strašlivý omyl ideologů, který dnes vyústil do celosvětové obrovské inflace.

V reakci na slova Aleny Schillerové, že Fialova vláda nedělá dostatečné kroky, aby zabránila propadu životní úrovně, zareagoval Miroslav Kalousek na twitteru takto: „V Evropě teď neexistuje vláda, která by byla schopna zabránit propadu životní úrovně svých obyvatel. Nejsou toho schopny ani země, kterým nebyly vyplundrovány rozpočty tak, jako se to povedlo vám, Aleno Schillerová.“ Ačkoli propadu životní úrovně asi nejsou schopny zabránit, budou k nim obyvatelé členských zemí EU tak shovívaví jako exministr financí, nebo lze s ekonomickými potížemi očekávat i politická zemětřesení a pády vlád, s čímž už začíná Itálie? Mohly by něco změnit jiné politické garnitury? Jakým přístupem?

Jsme ve stavu, kdy zloba lidí se obrací proti vládám, ačkoliv vlády jsou až viníky číslo dvě – centrální banky jsou viníkem číslo jedna. Ale bez ohledu na to, kdo je viník větší, vlády se jednoznačně na inflaci a na propadu životní úrovně podílejí ohromnou měrou. A už s tím nejde dělat zpětně nic. Máme, co jsme zaseli. Jenomže lidé jsou zoufalí a budou teď volit populisty, kteří jim budou slibovat zastavení propadu životní úrovně skrze rozdávání dalších inflačních peněz – a tím celou situaci ještě zhorší. Prostě řešení neexistuje. Zašli jsme v ničení tržního systému příliš daleko.

Jestli tomu pořád někdo nechce rozumět… Od roku 2008 jsme zadlužováním a tiskem peněz celosvětově tak ničili ekonomický ekosystém, že nynějšek mohu směle porovnat v jistém ohledu s rokem 1989: Už nejsme kapitalistickou ekonomikou, už je stát příliš velký, už není jiné cesty než skrze bolestivou transformaci jako na začátku 90. let – a odkládání věci to bude jen stále zhoršovat.

A pokud bychom měli dnešní situaci připodobnit co nejpřesněji k nějaké historické události, tak svým klientům už dobré dva roky na přednáškách říkám, že nejvíc se parametry dnešní globální ekonomiky podobají parametrům ekonomiky roku 1928, respektive před dvěma roky jsem říkala, že se podobáme polovině 20. let 20. století. Chytrému napověz. Chytrý se již podle toho včas zařídil.

Sněmovna schválila vládní úsporný energetický tarif, který pomůže domácnostem s rostoucími cenami energií. Fialův kabinet na toto opatření plánuje až 30 miliard korun. Pobavilo mě, že ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela návrh, se kterým před poslance předstoupil, označil za nákladní vozík, do něhož se dá naložit pomoc a rozvézt do jednotlivých domácností. Co si o tomto rozvozu pomoci myslíte?

K popukání. Nebylo by náhodou lepší nechat lidem daně, místo toho, že lidem daně sebereme a pak zase vrátíme v dotacích a pořádný kus z toho cestu rozcintáme? Navíc vláda se tváří, jako by nějakou mimořádnou dotací překlenula nějakou mimořádnou událost, div ne připomínající živelní pohromu. Jenomže uniká jí, že tohle není žádná mimořádná událost, tohle je nový normál! A ten nový normál vláda dopustila tím, že jako poslušný pejsek hlasovala v Bruselu pro zelený ekoterorismus, který kriminalizuje všechny tradiční zdroje energie, které jsme si jen tak z plezíru povypínali, a teď se ohromně divíme, že jsou energie drahé!

To je mi ale překvapení, že když je něčeho málo, je to drahé! A co jsme si jako mysleli? Že si vypneme energie, naordinujeme si nesmyslně drahé obnovitelné zdroje, a ony nám snad energie zlevní?! Nechť nikdo drahé energie nesvádí na válku – ta byla jen poslední třešinkou na dortu. Kdybychom se předtím nechovali jako ekonomičtí hlupáčci, tak bychom i válku a plynovou krizi ustáli s úplně jinými cenami, než jaké teď máme!!!

Nebylo by třeba jednodušší i účelnější stanovit nulovou DPH do určitého objemu spotřeby energií na domácnost, což by navíc mělo i motivační stránku k úsporám, jak navrhoval ekonom banky Creditas Petr Dufek, podle něhož by to současně s odbouráním poplatků za obnovitelné zdroje snížilo ceníkovou cenu elektřiny přibližně o 25 procent?

Proč do určitého objemu spotřeby energií na domácnost? Proč DPH na energie nezrušit úplně?

Propad květnových maloobchodních tržeb o 6,9 % ukázal, že Češi začínají výrazně omezovat své útraty. Mluví se o tom, že domácnosti vyčerpaly svůj pandemický polštář úspor. A také, že spotřebitelská důvěra je na nejnižší úrovni od začátku měření počátkem milénia. Jak na tyto skutečnosti mohou reagovat obchodníci?

Bylo to logické, predikovatelné, a půjde to dál, maloobchodní tržby klesnou ještě víc. Nevyhnutelně. Tak moc Babišova vláda rozdávala peníze a tak moc ČNB peníze hrnula do oběhu prakticky nulovými úrokovými sazbami, až máme „dost peněz pro všechny“, tedy všichni svorně chudneme. Tedy pardon, ne všichni, jen většina, samozřejmě ti, kteří tuhle pyramidovou hru včas prokoukli, se již dávno zbavili peněz a napumpovali je do zlata nebo do nemovitostí nebo do vlastního podnikání a tak dál. A teď nastává další dějství.

Úplně na všem se dá vydělat, když člověk zůstane kreativní a používá rozum místo ideologie. Dokonce i na této ekonomicky bídné situaci se dá vydělat – a pozor, nemyslím to pejorativně, myslím to jako návod! Je nutno si uvědomit, že chudnoucí lidé budou chudnout pořád víc a budou stále víc nakupovat nikoliv to, co nakupovat chtějí, ale to, na co buď mají, anebo to, o čem se domnívají, že jim to ušetří do budoucna peníze, nebo zakonzervuje hodnotu majetku a zabezpečí majetek před inflací. A to je právě návod pro obchodníky, živnostníky, firmy: Podobně jako na počátku pandemie bylo nutné se rychle přeorientovat na e-byznys, teď je nutné se rychle přeorientovat na zboží, které splňuje tyto parametry.

Datum 22. července, odkdy má potrubím Nord Streamu znovu proudit plyn, je v Německu očekáváno jako „den pravdy“. Lze si vůbec představit, co by se u našich západních sousedů, ale i u nás, dělo, pokud by proudit nezačal? Nebo je zbytečné panikařit, protože čeští vládní představitelé se opakovaně vyjádřili, že mají připravená řešení? 

Dám vám příklad. Jakmile nějaký politik XY nebo ředitel banky AB prohlásí, že banka ta a ta je naprosto bezpečná a bez problémů, dejte se na úprk. Máte jistotu, že příslušná banka je až po krk v průšvihu. Protože kdyby nebyla, nebylo by třeba veřejnost ujišťovat o opaku, byla by to prostě samozřejmost. To, co popisuju, je samozřejmě trochu záměrně nadsazený příklad, trochu jsem to přitáhla za vlasy, ale ne zase moc. A v této logice je třeba nazírat i vyjádření vlády. Prostě vláda rozhodně nebude rozpoutávat paniku, pokud není potvrzeno, že je nutná.

Pokud by 22. července skutečně dodávky nebyly obnoveny, chvíli se toho moc dít nebude, protože pojedeme na zásobníky. Ale za nějaký čas začne průmysl vypínat. Třeba pekárny budou mít ohromný problém. V horizontu týdnů pak průmysl bude ve stavu, v jakém byl během lockdownu. A to bude opravdu průšvih – pokud vláda nevydyndá na západní Evropě nějaké přerozdělování dodávek nejspíš norského plynu, což je samozřejmě částečné řešení.

Můj soukromý tip – spíš si myslím, že dodávky budou obnoveny. Ale život bych na to nevsadila.