Liška mění srst, služná lampasácká duše ale zůstává

Ta analogie mne napadla při sledování novoročního projevu generál-prezidenta Petra Pavla. Jak snad každý ví, jde o lišku, která v našem prostředí na pohled změnila srst asi nejviditelněji. Od zarytého komunisty a bojovníka proti imperialismu ve služku toho, co se druhdy nazývalo imperialismem, avšak dnes vzorem naším nejvyšším, a logicky v bojovníka proti těm, kdo jej nechali vyškolit pro boj s tím dnešním vzorem. Kdybych chtěl být uštěpačný, řekl bych, že PePa je ryzím Čechem. Vždy plovoucí po správném větru, ale vždy připraven na otočku. Pokud možno ještě s nějakým tím „Židem ve sklepě“.

Z toho, co bylo řečeno, plyne, že mé očekávání, o čem generál-prezident promluví, nebylo vysoké. Také jsem v tom směru nebyl zklamán. Přehlídka prázdných frází a floskulí, provázená topornou rétorikou (odezírání z průhledné čtečky na pultíku). Chvílemi to působilo, že to PePa čte a vidí prvně. Zadrhával se v nelogických okamžicích, jako když malé dítě ve škole má dát dohromady větu zásadní gramatické hodnoty – Ema má mísu, my máme maso, ó my se máme. Formálně by to jako projev neobstálo ani jako sdělení starosty k zastupitelům v Golčově Jeníkově (při vší úctě k té obci, napadla mě jen jako příklad, ale myslím, že i tam mají na radnici lepší řečníky).

Kdybychom chtěli zapátrat po obsahu páně generálova projevu, našli bychom tyto hlavní tematické osy:

Máme se dobře a budeme se mít ještě o něco lépe, protože jsme v NATO a dalších mezinárodních strukturách. A i kdybychom se neměli tak dobře jako Němci (to měl být pokus o vtip, nebo opravdu ironická narážka na nedávné nesmysly padající z úst pana premiéra?), pak je aspoň skvělé, že ty naše, třebas i menší mzdy, budeme moci pobírat ve stejné měně jako Němci, tedy v eurech. Tomu říkám logika. Stejný dělník, inženýr či kuchař, byť často více a lépe kvalifikovaný než jeho kolega v Německu, bude pobírat za stejnou práci méně eur. Znamená to snad, že si za ně koupí víc než dnes v korunách českých? Ani náhodou. Kdo nevěří, ať běží na Slovensko, které za ministra Mikloše unáhleně vstoupilo do eurozóny už před mnoha lety a zaplatilo za to okamžitým zchudnutím velké části obyvatelstva. Nejen na středoslovenském venkově, ale i v městěch, včetně Bratislavy. To PePa neví, nebo nechce říci, neboť ten, kdo mu ten zatrolený proslov psal, musel s ohledem na vyšší zájmy pohlídat ideovou čistotu.

Druhým a posledním tématem novoročního projevu generál-prezidenta byl třídní boj a ochrana našich (míněno dnes, nikoli před 35 lety jeho) hodnot před třídním nepřítelem. Hora slov demaskujících obludné praktiky těch, kdo chtějí jen škodit naší krásné demokracii liberální, střediskové, se v průběhu projevu v různých synonymických, avšak nikoli významových varietách vracela jak bumerang. Znamenalo to asi tohle (překlad z prezidentštiny do lidštiny): Za tři čtvrtě roku budou volby, tak si dávejte, občané, velikého majzla, koho budete volit. Protože vedle těch, kdo chtějí pro vás jen dobro (a to jsou ti dnešní, fialoví), se ukáže spousta nenávistníků, šiřitelů lží a dezinformací, kteří myslí jen na sebe a chtěli by tu vládnout místo těch dnešních, fialových. Jen zlehýnka podprahové pohrůžky vůči každému, kdo by snad uvěřil ve vábničky kritiků těch fialových, kteří říkají, že by bez nich mohlo být doopravdy lépe, rezonovaly páně generálovým rétorickým výkonem velmi slyšitelně.

Proč? Protože tahle liška srst v žádném případě nezměnila. Zůstala služnou lampasáckou duší, která v pozoru vyslechne, co má vykonat, a pak to koná. Jestli je u toho věrohodná, ji nikterak netrápí, protože za sebou má momentálně vládnoucí moc. Jak tehdy, tak i dnes.