Maďarsko 1956, Československo 1968 a Ukrajina 2022

SSSR nikdy neváhal použít vojenskou sílu pro udržení poválečného uspořádání Evropy. Intervence v Maďarsku 1956 a v Československu 1968 byly Západem monitorovány jako něco, co se děje na území, které je výlučnou doménou vlivu SSSR. Nebyly, proto nikdy doprovázeny žádnými významnými sankcemi ze strany Západu. SSSR, a tak zvaný tábor míru a socialismu, nebyl se západní ekonomikou nijak zvláště propojen a Západ na čele s USA respektoval status quo v poválečném uspořádání Evropy. SSSR se před invazí do Československa v roce 1968 nechal USA ujistit, že platí stále hranice dotyku mezi někdejšími spojenci ve válce proti Německu a dislokace sovětské armády na našem území tuto hranici respektovala. Navíc, Maďarsko se pokusilo o vojenský odpor, ale bylo poraženo, Československo se ani o žádný vojenský odpor nepokusilo, protože by skončil katastrofou.

Nepřipomínám obsazení Československa Německem před počátkem II. světové války. Tehdy alespoň část československé generality o odporu uvažovala, prezident Edvard Beneš přijal Mnichovskou dohodu a Československo vydalo své pohraničí – Sudety – Německu bez významnějšího odporu. Tehdy ale ještě nebyly vynalezeny jaderné zbraně a teprve poté, co se jadernou zbraň podařilo sestrojit na sklonku války v USA a byla použita proti Japonsku, nastává nová éra vojenské strategie související s tím, že na světě je oficiálně několik jaderných velmocí a některé státy mají jaderné zbraně “neoficiálně“ – severní Korea a Izrael, Indie a Pákistán. Proto sovětské intervence v Maďarsku a Československu již byly v éře jaderných zbraní a svět už měl za sebou situace (kubánská krize) kdy byl již velmi blízko jadernému konfliktu.

Později začala éra dohod o omezení jaderných zbraní mezi SSSR a USA a výrazného pokroku se v této oblasti podařilo dosáhnout v éře Michaila Gorbačova. Právě Gorbačovovi vděčíme za to, že se rozpadl nejen „tábor míru a socialismu“, ale v roce 1991 i Sovětský svaz. Zatímco Leonid Iljič Brežněv prosazoval politiku omezené suverenitu sovětských satelitů, Gorbačov všem komunistickým vůdcům ve východní Evropě vzkázal, že se mají spoléhat sami na sebe a odmítl vojensky intervenovat. V roce 1989 se tak země východního bloku vymanily ze sféry sovětského vlivu a sovětská armáda opustila východní Německo i Československo. Pokus zbavit se Gorbačova pučem ztroskotal na Borisi Jelcinovi a na konci roku 1991 se SSSR rozpadl na Společenství nezávislých států. SNS vzniklo na podzim 1991 jako volný svazek postsovětských států s nově získanou samostatností. Dne 8. prosince 1991 se uskutečnilo setkání ruských, ukrajinských a běloruských představitelů, kteří se Běloveskou dohodou dohodli na vytvoření nové organizace otevřené všem postsovětským státům (za 18 dní se SSSR rozpadl). Dne 21. prosince 1991 pak v Alma-Atě do společenství přistoupilo dalších osm států. Ukrajina se oficiálně nikdy členem nestala a měla status pozorovatele a po anexi Krymu v roce 2014 ze SNS vystoupila.

Rusko po rozpadu SSSR prošlo hlubokým politickým propadem z hlediska světové velmoci. Jeho ekonomika se začala zotavovat až v novém století a v současnosti je Rusko po makroekonomické stránce ve výborném stavu. Má velmi nízký vnitřní dluh na úrovni 18 % HDP a jeho dolarové rezervy se odhadují až na necelých 700 miliard dolarů. Vynutit si na Rusku v této době sankcemi nějaké ústupky je složité. Už jsem četl o úvahách, jak Rusku zamezit přístup k jeho devizovým rezervám, což by podle některých českých ekonomů vedlo k ruskému bankrotu. Není to ale vůbec jednoduché a znamenalo by takový zásah do bankovního systému, který by měl ještě větší a rizikovější dopady než odstřižení Ruska od platebního systému SWIFT. Navíc, Rusko uzavřelo strategické partnerství s čínskými komunisty a rezervy čínské ekonomiky jsou ještě vyšší než ty ruské. Čína by proto mohla kdykoliv přijít Rusku finančně na pomoc. Nebylo by to zadarmo, ale i Čína Rusko potřebuje při prosazování svých zahraničních politických zájmů v Asii a Pacifiku na úkor USA.

Intervence Ruska na Ukrajině nespadla z čistého nebe. USA se postaraly o to, že ohlašovaly počátek ruské intervence již od počátku roku. Padaly termíny jako 20. leden, polovina února, pak dokonce 16.2.2022 a k počátku intervence pak došlo až za týden. Rusko nejprve uznalo samostatnost dvou separatistických republik na Donbasu a vzápětí zaútočilo několika směry na území Ukrajiny z Krymu, na Charkov a Kyjev a zasáhlo podle Ruska vojenské cíle na celém území Ukrajiny. Není důležité příliš naslouchat ruské propagandě – o tak zvanou „dekomunizaci a denacifikaci“ Rusku nejde. Zásadním důvodem ruské intervence je snaha současné ukrajinské reprezentace na čele s prezidentem Volodymyrem Zelenským o vstup Ukrajiny do NATO a EU. Rusko tento ukrajinský postoj označilo jako tak zvanou „červenou linii“, za kterou není ochotno ustoupit.

Americký prezident Joe Biden snad poprvé trefil hřebíček na hlavičku, když prohlásil, že alternativou sankcí proti Rusku je třetí světová válka. A právě o možnost vypuknutí třetí světové války tady jde. Vyloučení Ruska z mezinárodních organizací tak, jak to navrhuje například český předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, dokonce z Rady Bezpečnosti a OSN vůbec, je způsob, který vůbec nebere do úvahy reálnou vojensko-politickou situaci. Rusko je jaderná velmoc a má tolik jaderných zbraní, že by v případě jejich použití nastala jaderná apokalypsa. Rusko na svůj jaderný potenciál spoléhá, podle bývalého ruského prezidenta Dmitrije Medveděva Rusku na členství v mezinárodních organizacích nezáleží, a ještě za sebou „práskne dveřmi“. V reakci na sankce Západu Rusko údajně zvažuje zabavení majetku všem zahraničním osobám tím, že ho „znárodní“. Putin v souvislosti s vývojem situace na Ukrajině nařídil jaderným silám pohotovost. „Západní země používají nelegitimní sankce. Nařizuji ministrovi obrany a náčelníkovi generálního štábu, aby převedli jaderné síly ruské armády do zvláštního režimu bojové pohotovosti,“ pronesl Putin v odpolední vyjádření. Podle něj Západ podniká vůči Rusku nepřátelské akce. „Nejvyšší představitelé předních zemí NATO připouštějí agresivní prohlášení,“ řekl ruský prezident.

Toto všechno jsou vysoce nebezpečná prohlášení, která přibližují svět světové válce s možným využitím jaderných zbraní. Tvářit se, že takové nebezpečí neexistuje, je zavíráním očí před nebezpečnou realitou. Je nejvyšší čas zahájit jednání o ukončení bojů na Ukrajině. Čím dříve boje utichnou, tím lépe. Má dojít k prvnímu jednání mezi Ruskem a Ukrajinou na ukrajinsko – běloruské hranici. Doufejme, že toto jednání bude počátkem konce ruské intervence.