Masová imigrace nebo asyl?

Interview dánského ministra integrace Mattiase Tesfaye v Neue Zuercher Zeitung vyvolalo zuřivost v evropskounijních kanclech a v německém levicovém tisku, což znamená 90% podíl germánského čtiva. Dánský ministr totálně odmítl německou imigrační politiku “refugee welcome”, cílem dánské politiky je nula azylantů v zemi. Dánské postupy mají velký význam a vliv v Evropě, Dánsko je na rozdíl od Česka a dalších výchoevropských satelitů politickým partnerem centrálních unijních zemí první kategorie. Francouzi v Dánsku vidí vzorový evropský model, Dánové postavili na hranicích s Německem protiimigrační plot a nikdo v Německu si nedovolil nic namítat. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, oproti Dánsku nejsme považováni v západní Evropě za druhořadou zemi, ale až ze třetiřadou, po dvaceti letech našeho členství v Unii se tyto rozdíly ještě prohloubily.

.

Sociálnědemokratický ministr Tesfaye má imigrační kořeny v Etiopii, kritizuje islám a neintegrovatelným imigrantům nabízí dvě varianty: odsun nebo job, který nikdo nechce dělat. “Současný azylový systém praktikovaný v EU nic neřeší a na problémy ještě zakládá. Většina žadatelů o asyl jsou mladí muži, kteří nesplňují asylové podmínky, vyřízení žádostí těchto osob je velmi nákladné a zakládá na velké problém (s odsunem)”. Ministr na druhé straně říká, že opravdovým uprchlíkům z krizových oblastí se musí z humanitárních důvodů pomáhat, tuto skupinu musí identifikovat OSN a ne pašerácké evropskounijní neziskovky. Ministr připomněl jeden aspekt masové imigrace na nějž se zapomíná, imigrace v Evropě není spojena s klasickou levicí, v šedesátých letech otevřela západoevropské země masové imigraci politická pravice, např. ve Francii byl v šedesátých a sedmdesátých letech velkým odpůrcem masové imigrace komunista Georges Marchais, dánská levice a odbory se v minulosti stavěly k imigraci velmi skepticky. V devadesátých letech převzala z ideologických důvodů program masové imigrace globalizující se levice. Podle ministra na masovou imigraci dnes doplácí sociálně nejslabší segmenty populace, příjmově vyšší kategorie se izolují v oblastech, kam imigrant má přístup pouze jako inferiorní pracovní síla.

.

“V okamžiku, kdy se přibrzdí proudy asylantů, okamžitě klesne v zemi kriminalita, naroste úroveň vzdělávacích systémů a kvalita pracovní síly, rychle mizí vydělená nebezpečná ghetta”. Ministr říká, že je si jist, pokud by se Dánsko otevřelo imigraci jako Německo, čelilo by stejným integračním problémům. Čech v důsledku poloprolhaného českotelevizní zpravodajství nemá o problémech s imigranty v Německu, které ministr zmiňuje, ani potuchy. Dánský ministr se vyjádřil, že země má největší problémy s Araby z Blízkého východu, kulturní integrace, kterou nikdy nepřijmou, je klíčovým předpokladem pro integraci do demokratické společnosti. Nikdy tato populace neakceptuje rovnoprávnost muže a ženy a nadřazenost společenského zákona nad náboženským. Ministr hodlá dojednat zřízení imigračních center na jiných kontinentech v imigrantům kulturně blízkých oblastech, Dánsko na podzim přijalo zákony v tomto smyslu a první dohodu podepsalo s Rwandou. Tento postup vyvolává zběsilejší reakci bruselských byrokratů než jakékoliv jiné protiimigrační dánské opatření, představa, že by do Evropy nemířily miliony imigrantů, je pro Brusel méně přijatelná než atomová válka.

.

Ministr Tesfaye, původně zedník a odborový funkcionář, je světlem v evropskounijní tmě. Ve Francii nekonečné filozofující žvanění politiků všech barev, intelektuálů a komentátorů za dlouhé roky nepřineslo minimální efekt v  imigračním tlaku, Macron před půl rokem redukoval počet víz pro Araby Maghrebu, ale do Francie jich za toto období dorazilo ještě víc než minulé roky.

.