Memoriál a MDR |

Sdílet článek:

V roce 2017 přijala ruská Duma zákon o označení “zahraniční agent” pro fyzické i právní osoby, které rozšiřují materiály zahraničních informačních center a jsou za to financovány, zákon míří hlavně na neziskovky v cizím žoldu, mezi zahraniční agenty řadí zákon osoby působící v mediální sféře, které jsou placeny zahraničními granty. Zahraniční agent musí tento fakt uvádět v záhlaví svých publikací. Ruský zákon byl odvetou za podobný americký zákon, který omezil možnosti ruských médií v Americe. Komisařka lidských práv v Radě Evropy Dunja Mijatovič považuje ruský zákon za velkého škůdce světových lidských práv, podstatně striktnější americký zákon nikdy nezmínila, když projdeme ve wiki seznam amerických zákonů a regulací omezujících cizí propagandu jsou jich desítky, např. podle zákona z roku 1912 nesmí mít americké médium zahraničního vlastníka. Američané považují za normální, že jim patří média všude po světě včetně naší republiky, šířící nejvulgárnější propagandu americké ideologie. Americký zákon z roku 2013 považuje za zahraničního agenta médium, které jedná v zájmu zahraničního principála, informačně objektivní a poučná ruská televize RT emitující v několika jazykových verzích má podle amerického výkladu kremelského principála a je tedy zahraničním agentem č.1. V Rusku jsou dostupné zahraniční televizní sítě a mimoto řada ruských západem sponzorovaných médií, které jsou velmi negativně vyhraněné proti ruské moci. Problémem je jejich poloha absolutní negace politické struktury země, např. z mediálně vlivného centra Carnegie nebo Nové Gazety vyplývá, že jedinou přijatelnou ruskou cestou je zhroucení systému a nový politicky model nejlépe postavený pod dozorem americké ambasády. Tedy totální revoluce méně smířlivá než bolševická v roce 2017.

Kvůli financování padl do registru zahraničních agentů i Sacharovův Memoriál mapující zločiny v bývalém SSSR, dnes v západních médiích vlna protestů proti možnému soudnímu zrušení Memoriálu. Litanie západních médií o definitivním vítězství totalitarismu v Rusku, totiž moskevský prokurátor požádal soud o zrušení Memoriálu kvůli dlouhodobému neplacení pokut za dluhy finančnímu úřadu. Případem se začal zabývat soud. Před pár dny oznámila ředitelka Memoriálu Elena Žemkova, že urychleně uhradili všechny pokuty a dluhy vůči státu, Žemková samotná na tiskové konferenci prohlásila, že prokurátorovy připomínky jsou administrativního a technického charakteru. Dnes se bude žádostí prokurátora zabývat moskevský soud, Memoriál bude zastupovat víceprezident moskevské advokátní komory Reznikov. Rada pro občanskou společnost a lidská práva při prezidentovi Ruské federace uvedla, že situaci monitoruje a podniká kroky pro vyřešení konfliktu.

Evropskounijní struktury a jejich národní přisluhovači jsou velmi znepokojeni, lidé, kterým leží na srdci demokracie mohou být znepokojeni jinými fakty. Mediální sféra je v Evropské unii svázána větší mocenskou a ideologickou knutou než v Rusku. Nakonec se nepotvrzuje, že existence sociálních sítí vede k demokratizaci a objektivizaci informace, televize je stále klíčovým médiem, které ovládá veřejné mínění. Proto se v Česku vedou takové boje o členství v televizní radě, i když ani ta nedokáže zvrátit styl ideologizovaného informování, média má pevně v rukou “pokrokový” žurnalismus, který zpětně kádruje složení vlastní dozorčí rady. V pátek saský landtag rozhodl, že dozorčí rada veřejnoprávní MDR (středoněmecké rádio a televize) se nebude obsazovat podle parlamentního klíče, jak bylo zvykem, ale dvoutřetinovou většinou. Proč ne tříčtvrtinovou? Opoziční AfD má totiž 27% mandátů, musel by se dojednat kompromis s de facto jedinou opozicí ve sněmu. Landtag rozšířil počet členů rady o sedm na padesát, volná místa v radě si rozdělily CDU, SPD, levicoví (post komunistická SED) a.. zástupci místních imigračních organizací a homosexuálově, jediného kandidáta opozice AfD dvoutřetinová většina do dozorčí rady klíčového středoněmeckého média nezvolila. Termín antidemokratický akt není v tomto případě moc adekvátní, příhodnější je zakroucení krkem zbytkové německé demokracii, opozice nemá ani minimální vliv na veřejnoprávní média. O to víc saské noviny hořekují nad osudem ruského Memoriálu.