Ministry mrzí stávka ve školství

Někteří ministři naší skvělé Fialovy vlády vyjádřili při příchodu na včerejší jednání kabinetu lítost nad tím, že se školské odbory rozhodly uspořádat stávku, do které se hodlá zapojit více než polovina škol v České republice. Jak vyplývá například z článku zde, dle jejich mínění k ní není důvod, neboť učitelé nyní mají jako jediní státní zaměstnanci garantovaný příjem vůči průměrné mzdě, konkrétně ve výši 130 %.

V tomto duchu mluvil například ministr životního prostředí z KDU-ČSL Petr Hladík, obdobně se nedávno v médiích vyjadřoval i jeho stranický šéf, místopředseda vlády Jurečka. Ministr kultury Martin Baxa z ODS zase zdůrazňoval, že školství je jedním z mála resortů, kterým byl rozpočet oproti loňsku navýšen, a vláda považuje školství za svoji prioritu. Přičemž podle Baxova stranického nadřízeného, premiéra Petra Fialy, je stávka učitelů dokonce “nedůvěryhodná” (viz odkaz zde).

Když si takové líbivě znějící argumenty někteří lidé, neznalí situace přečtou, dost možná dají pánům ministrům za pravdu a řeknou si, co by ti učitelé, kteří beztak mají 3 měsíce prázdnin a každý den jsou doma nejpozději v jednu odpoledne, ještě chtěli. S názory tohoto typu se lze totiž zejména na internetových diskusích setkat docela často. Jsem si však téměř jist, že lidé, kteří je hlásají, si nikdy v životě práci učitele na vlastní kůži sami nezkusili. Tím samozřejmě neříkám, že pedagogové jsou na tom ze všech profesí nejhůř, nicméně to, co ohledně jejich priority a postavení veřejně prohlašují členové Fialova kabinetu, naprosto neodpovídá realitě.

Asi jste totiž, páni ministři a pane premiére, již poněkud zapomněli na to, co jste si napsali do programového prohlášení vaší vlády před necelými dvěma lety. V kapitole, týkající se školství, je v něm totiž uvedeno nejenom to, že garantujete učitelům průměrný plat ve výší 130 % průměrné mzdy v této zemi, ale i to, že zajistíte vyšší platy i pro ostatní pedagogické a nepedagogické pracovníky ve školství. A také, že podpoříte učitele v individualizaci výuky, v práci s různorodými kolektivy dětí a žáků či v rozvíjení potenciálu žáků s mimořádným talentem.

Jaká je však realita? Těch všude omílaných 130 % průměrné mzdy bude dosaženo de facto jen díky jakémusi účetnímu triku. Jak totiž přiznal před časem i samotný ministr školství Mikuláš Bek v jednom rozhovoru, jelikož se jako základ bude počítat nikoliv letošní, ale loňský průměrný plat, reálně tak bude průměrný učitelský plat činit zhruba 113 % k aktuálnímu stavu průměrné mzdy. A co se týká nepedagogických pracovníků ve školství (tedy např. profesí typu školníků či kuchařek), tak tam nějakou chytrou hlavu dokonce napadlo, že by je v budoucnu neplatilo ministerstvo školství, nýbrž by je byly nuceny platit ze svých už tak napnutých rozpočtů obce či kraje.

A aby se co nejvíce ušetřilo i na učitelích, tak ministr Bek přišel na to, že v českém školství je dle nějakých statistik učitelů vzhledem k počtu žáků až příliš. Přičemž se ještě donedávna všude mluvilo o tom, že učitelů je naopak nedostatek a ty, kteří v příštích letech odejdou do penze, nebude mít kdo nahradit… A pokud se opravdu prosadí snížení tzv. PH maxu, tak mi opravdu není jasné, jak to půjde dohromady se zvyšováním kvality výuky či s tím, aby se ke každému žákovi přistupovalo individuálně (což prosazují mnozí vzdělávací odborníci včetně některých z těch, které si pan ministr vybral do svého poradního týmu).

Chápu, že ekonomická situace v naší zemi není zrovna růžová, ostatně, podle posledních prognóz nás letos místo slibovaného růstu čeká pokles HDP o 0,4 %, a státní rozpočet na příští rok je i přes s velkou slávou přijatý konsolidační balíček plánován s deficitem přes 250 miliard korun. Za stávající situace bych proto já (a nejspíš i řada mých kolegů) přijal, pokud by se premiér či ministr školství omluvili, že svůj dříve avizovaný slib ohledně navýšení učitelských platů na 130 % průměrné mzdy vzhledem k složité ekonomické situaci splnit nemohou.

Ale je pro mě nepřijatelné, pokud vláda chce docílit tohoto slibu de facto účetním trikem, ministr Bek začíná tvrdit, že učitelů máme zbytečně moc (přestože se dosud všude psalo, že je jich naopak nedostatek), a navíc navrhuje, aby školníky či kuchařky místo ministerstva platily obce (čímž se problém s jejich financováním nevyřeší). Tohle všechno je totiž důkazem, že ministři i samotný premiér Fiala opakovaně lžou, když tvrdí, že školství patří k jejich hlavním programovým prioritám.