Mojžíř, kam jsme to za 34 let dospěli?

Vyrůstal jsem v Matiční ulici, v prvním z prvorepublikových nájemních domů. Mezi domy byly trávníky, na kterých se „plajchovalo“ prádlo, pod topoly, které lemovaly tyto, na svou domu moderní domy, jsme hráli jako kluci kuličky, na ulici pak fotbal. Auta tam téměř nejezdila. Před domy bylo pole až k přístavu, kde jsme se v ještě čistém Labi koupali, přes Labe byl přívoz. Prostě idyla. Ve Svádovské ulici, kam jsem chodil na hodiny akordeonu, bydlela jedna romská, tehdy se říkalo cikánská rodina Džurbanových. Jejich dcerka chodila se mnou do třídy, byla vždy čistě upravená, seděla ve třídě v první lavici a byla jednou z nejlepších žákyň.

Střih. V Krásném Březně je hřbitov, kde se propadala kaple a byla před zbouráním. Mluvím o současné době. Na tom hřbitově odpočívají moji rodiče a celý náš rod z matčiny strany Kejlů. Čas od času jezdím na hrob. Někdy v době po mé kandidatuře na prezidenta se tam začala opravovat kaple. A opravovala ji výhradně parta romských dělníků včetně jejich romského předáka. „A makali skutečně fest“, jak se lidově říká. Já jsem si jednou od nich vypůjčil koště na odstranění padajícího listí z hrobu, a jejich předák, už v letech, se se mnou dal do řeči.

Povídal, „proč vy, bílí, proč nám kazíte mladé. Nedávejte těm mladým (řekl Cigánům) ty peníze na ruku za NIC, dejte jim práci. Když seš černej, tak o práci nezavadíš. Ještě že máme tuhle stavební firmu.“

A když se vezme kolem a kolem, měl pravdu. Před převratem existovala pracovní povinnost a každý Rom práci měl. Vlastně povinně. A když někdy nepřišel do práce, i to se stávalo, přece jenom Romové vnímají život tak nějak víc emotivně, tak dostali nějakou srážku z platu, ale o práci nepřišli. Neexistovalo, aby děti nechodily do školy. Samozřejmě někdy kluci místo učení dělali nějaké lumpárny, ale to se nedělal rozdíl. Ty lumpárny dělali ruku v ruce i s bílými kluky.

Jak se povedlo za ta léta po sametu zničit několik romských generací? Samozřejmě myslím ty, kteří jsou synonymem pro nejdříve Matiční ulici, pak Předlice a nyní Mojžíř. Mluvím o Ústí nad Labem, jehož historii znám ještě z doby, kdy v Ústí jezdily tramvaje.

Proč to dříve šlo, a proč je to dnes hrůza? Protože tak jak to říkal onen starý

Romský předák: „Vy jste nás zkazili“.

Já vím, že se teď do mne diskutéři nevybíravě pustí. Já jsem vlastně založil Sládkovy Republikány, protože jsem jim na svých koncertech v roce 1990 sehnal 2000 podpisů potřebných tehdy pro vznik strany, ačkoliv jsem se nikdy jejich členem nestal. Miroslav Sládek velmi dobře předpověděl všechno, co se dneska děje. I to, co se děje s Romy. Neustálé útoky médií na tehdejší Republikány způsobily, že je lidé přestali volit. A já si dnes myslím, že to byla velká chyba.

Poslouchal jsem dnes (v neděli) reportáž o Mojžíři. Obchodníci s chudobou tam vlastní třeba i padesát bytů. A jde jim jen a jen o peníze. Stát by měl vypracovat takové zákony, které by toto neumožňovaly. Toto ničí nejenom celé domy, ale i celé čtvrti. Dopravní podnik tam nechce vypravovat trolejbusy. V té čtvrti v rodinných domech bydlí starousedlíci. Jak oni k tomu přijdou. A domky prodat nemohou, jsou neprodejné. Jenže stát nemá zájem. A média útočí na každou stranu, která pojmenovává pravdivě věci a chce je řešit, výrazy jako populisté, extrémisté…. A lidé volí stále stejně ty strany, které už dokázaly, že to nedokáží. Prý, aby jejich hlasy nepropadly. Hlasy jim sice nepropadnou, ale ČR se propadá stále hlouběji a hlouběji do problémů. A NO GO ZÓNY, další Mojžíře či Předlice, budou vznikat po celé republice.

Mgr. Petr Hannig