Můžeme tu válku vyhrát?

Neexistuje způsob, jak dosáhnout deklarovaných cílů, tedy zničení Hamásu a osvobození rukojmích, aniž bychom obsadili celé pásmo Gazy a vytvořili vojenskou vládu. Izraelská veřejnost, která tolik obětovala, by měla od oslabeného vojenského a politického vedení požadovat vítězství, které slíbilo.

1. Z rozhovoru, který premiér Netanjahu minulý týden poskytl izraelskému Channel 14 – jeho první veřejný rozhovor po několika měsících – vyplývá, že nebude trvat déle než maximálně několik týdnů, než IDF oznámí, že svou misi v Gaze téměř dokončila. Naše jednotky pak zůstanou na trase Filadelfie v Rafáhu a na dalších strategických místech v Gaze, odkud budou příležitostně vyrážet k útokům na konkrétní cíle Hamásu.

Pokud tomu tak skutečně bude, válka naneštěstí v podstatě skončí, aniž by bylo dosaženo jejích cílů. Hamás nebude zničen; je již na cestě k alespoň částečnému omlazení. Pokud bude Hamás v Gaze vládnout i nadále, lze pochybovat o tom, že vyhnaní Židé z okolí Gazy budou souhlasit s návratem do svých kibuců a komunit, a to i v případě, že budou fyzicky obnoveny.

Navíc rukojmí – ti, kteří jsou naživu – budou v zajetí nadále trpět, pokud přežijí. I když se IDF možná podaří tu a tam ještě několik z nich zachránit, lze předpokládat, že Hamás nebude souhlasit s žádnou komplexní dohodou o propuštění, protože rukojmí slouží Hamásu k důležitým účelům: Fyzicky i jinak chrání vůdce Hamásu před izraelskými údery. Jediný způsob, jak bude Hamás souhlasit s jejich propuštěním, je, že Izrael stáhne všechny své síly z Gazy, a to s mezinárodními zárukami, že IDF již nezaútočí. To by bylo pro Jahjá Sinvara a Hamás naprosté vítězství, které by zasadilo smrtelnou ránu odstrašujícím schopnostem Izraele vůči Hizballáhu a dalším. Současná vláda na takový scénář nepřistoupí – nepředkládá však alternativní strategii vedoucí k vítězství.

2. Alternativa, s níž souhlasí i někteří představitelé levice, je prostě tato: Musíme dobýt celé pásmo Gazy, pronásledovat každého jednotlivého teroristu, zabavit každou zbraň a munici a zničit každý tunel a závod na výrobu zbraní. Nesmíme dobýt a odejít a dobýt a odejít, ale dobýt a zůstat.

Hamás bude v Gaze vládnout i nadále, pokud nebude zcela zlikvidován, a to se nemůže stát, pokud budeme podporovat místní milice, aby zaujaly jeho místo. Jediným orgánem, který může Hamás od základů neutralizovat, je izraelská vojenská vláda. Ta také pomůže Izraeli z hlediska shromažďování našich zpravodajských informací. Budeme moci získávat informace od místního obyvatelstva, které nám pomohou lokalizovat vůdce Hamásu i rukojmí. Až si Sinvar uvědomí, že se k němu naše síly blíží a že jeho organizace je na pokraji úplné likvidace, je pravděpodobnější, že nakonec bude souhlasit s propuštěním našich rukojmích v rámci dohody, se kterou Izrael dokáže žít – stejně jako v listopadu, kdy bylo propuštěno více než 100 rukojmích.

3. Tento přístup má jistě své nedostatky. Je to však jediný způsob, jak dosáhnout našich válečných cílů a vítězství, které tolik potřebujeme k rehabilitaci naší odstrašující schopnosti. Žel jsou mezi námi i tací, kteří si nad dosažením tohoto vítězství zoufají. Například mluvčí IDF skutečně sdělil světu, což zjevně odráží názor náčelníka generálního štábu a dalších vrcholných vojenských představitelů, že Hamás je „myšlenka, kterou nelze porazit“. I kdyby byla pravda, že myšlenku nelze porazit, jistě lze snížit počet jejích vyznavačů a zabránit její realizaci. Komunismus a nacismus mohou jako ideje stále existovat, ale nejsou zdaleka v takové pozici, aby mohly způsobit tak strašlivé pohromy jako v minulosti. Je velmi politováníhodné, že poznámka mluvčího zanechala dojem, že náš generální štáb, který je za parodii ze 7. října odpovědný, se prostě vzdal zoufalství.

4. Proti tomuto poraženeckému duchu je třeba se postavit na všech úrovních a ze všech stran a hnutí odporu musí začít zdola: Vojáci a jejich rodiny, ti, kteří platí nejvyšší cenu této války ve všech oblastech, musí veřejně požadovat vítězství, které nám vláda a armáda slíbily a pro které jsme tolik obětovali. Tváří v tvář zoufalství a bezmoci musí být hlas požadující vítězství a plné dosažení našich cílů silně slyšet – z politických špiček, od veřejnosti, z médií i od praporů, brigád a divizí.

Vládní představitelé to pak musí požadovat sami od sebe i od IDF a zvnitřnit si, že jedinou cestou, kterou máme k dispozici, je úplná okupace pásma Gazy a nastolení tamní vojenské vlády.

Koneckonců, jaký smysl má přežití této vlády, pokud nás nepovede k vítězství? Je pravda, že každá jiná možná vládní konstelace – kromě vlády jednoty – by byla mnohem horší. To však neznamená, že se můžeme smířit s pravicovou, nacionalistickou vládou, která nemůže vyhrát válku! Pokud ministr obrany Gallant nadále sní o místních gazanských silách, které nahradí Hamás, musí být buď převychován, nebo vyměněn. Binyamine Netanjahu, Jisraeli Katze, Yarive Levine, Betzalele Smotrichi, Itamare Ben-Gvire, Orite Strooku, Yuli Edelsteine – je to na vás!!!

A je to také na Avigdoru Liebermanovi a Gideonu Saarovi – dvou vůdcích opozičních stran, kteří chápou, jak je důležité válku dotáhnout do úspěšného konce. Místo toho, aby přilévali olej do ohně protestujících, kteří nadále požadují téměř doslova za každou cenu svržení současné vlády – což téměř jistě povede k předčasnému ukončení války -, musí projevit odpovědnost a připojit se k vládě.

Vláda jednoty je voláním této hodiny a ukáže našim nepřátelům, že jsme stále jednotní a stále věříme v to, že „společně zvítězíme“.