Muži, ženy a dívčí války

Proto je třeba je opakovat a připomínat zase znovu: muži a ženy jsou půlkami celku, muži a ženy si nejsou rovni a žena je křehčí a slabší nežli muž.

Opět nás média, politici a aktivisté nutí do souboje žen proti mužům. Ohánějí se znásilněními asexuálním obtěžováním a vůbec násilí, jehož se prý muži na ženách dopouštějí pouze proto, že jsou to ženy. A tak se dovídáme, jak je třeba muže ukáznit a převychovat. Součástí převýchovy je zákaz vilných pohledů a neslušných slov a zvýšení trestů za znásilnění, protože ideálem dneška je poslušný jedinec s uctivě skloněnou hlavou, který nám bude číst přání z očí a vlastní individualitu nikdy neprojeví.

Nechápu tu válku mezi pohlavími, i když se čas od času objevuje na veřejné scéně od nepaměti, jak se lze zvuků Smetanovy symfonické básně dočíst v Kosmově i v Dalimilově kronice nebo ve Starých pověstech Aloise Jiráska. Dnešní bojovné Vlasty a Šárky však zapomněly na základní pravdu všech pravd, na níž existuje a funguje lidstvo.

Žena + muž = život

Muž a žena tvoří dohromady báječné společenství, bez něhož by nebyl počat nový život a neexistovala společnost, klan, kmen, země ani národ. Jedni bez druhých mohou chvíli samostatně existovat, ale teprve spolu a společně jejich existence dostane praktický význam, životní, funkční i historický smysl. Muži mohou sami šplhat na velehory, zakládat města a psát beletrii, podobně jako ženy dokáží velet armádám, skákat do výšky či vést korporace, ale teprve smíšené kolektivy obsáhnou výhod i benefitů, kladů i barvitosti tohoto světa. Většinu lidského konání dělají ženy pro muže a pánové zase pro tu slabší polovinu lidstva. To kvůli mužům se ženy malují, oblékají a snaží se být hezčí, to kvůli ženám se muži holedbají a v práci i jinde předvádějí. Ani moderní doba na tom mnoho nezměnila, jinak by tolik neprosperoval oděvní, filomvý ani kosmetický průmysl. Před druhým pohlavím a v jeho přítomnosti se chováme jinak, lépe se kontrolujeme, máme víc inspirace a dosahujeme jednoznačně lepších výsledků. Obě pohlaví společně zvládnou víc než každé samo. To chceme muže vytlačit ze své společnosti? To chceme zardousit jejich sílu? Kde ji pak vezmeme, až ji jednou zase budeme opravdu potřebovat?

Přidám druhou pravdu: Ženy a muži si nejsou rovni. Že nesouhlasíte? Chcete mi před nosem mávat Listinou základních práv a svobod a dokazovat rovnost pohlaví před zákonem? Inu, zákony si schovejte k soudu a do diplomových prací, protože právo je jen teorie, zatímco skutečný život probíhá podle docela jiných pravidel. Jistě, každý má právo hledat vlastní štěstí a jít si za svým cílem a o něj usilovat. Ale vždyť dnes přece ženám ani mužům nikdo nebrání bojovat s obry, studovat, pracovat a pochopitelně se i opíjet se do němoty nebo se živit nelegálně. A přece navzdory všemu modernímu i dnes většina žen touží po statečném muži, co si ji odvede k oltáři na bílém koni a postará se o ni a o jejich děti, podobně jako většina mužů chce najít milou dívku, která mu ze čtyř stěn bytu vytvoří domov. Nevěřte všemu, co si vyřve hlavní slovo. Cožpak by jinak byla naší nejoblíbenější pohádkou právě ta o Popelce s Libuškou Šafránkovou?

Proč je třeba ženy vychovávat jinak

Z výše uvedeného plyne třetí pravda, na kterou se v posledních letech začalo zapomínat: ženy jsou obvykle menší, křehčí a fyzicky slabší mužů. Proto pánové staví silnice, kopou díry v zemi, přenášejí těžké předměty a roztlačují auta. Ve většině sportů soutěží muži s muži a ženy se ženami, protože ženy by v mužských sportech neměly šanci. Marně se pokoušíte namítnout, že existují výjimečné velké, silné a trénované ženy, podobně jako vedle nás výjimečně žijí maličtí slabí muži, kteří by se v tmavé uličce nebo v jeho bytě násilníkovi bez problémů ubránily. Pravdou je, že většina žen podlehne násilí anebo jeho možné hrozbě, protože zbitá či zabitá nechce být žádná z nás. Proto je třeba dcery vychovávat jinak než syny, a Bůh musí mnohem více opatrovat ženy, u nichž tu přísnější výchovu matky zanedbaly. Ženy dnes chtějí být moderní a vyrovnat se mužům. Touží-li po tom, mohou samy bivakovat pod pyramidami, v baru se opít do bezvědomí, chodit mezi podivné existence nebo přijmout riskantní pozvání od neznámého muže. Jenomže riskantní chování s sebou někdy nese velmi špatné konce a tuto známou pravdu neodstraníme ze života stovkami zákonů ani znovuzavedením trestu smrti. Žena je prostě křehčí než muž a jako taková má být na sebe mnohem opatrnější, protože za své selhání zaplatí násobně vyšší cenu než představitel silnější poloviny lidstva.

Ne, muži a ženy si ani náhodou nejsou rovni. Žena je přece mnohem cennější a choulostivější materiál. Jen ona je schopna rodit děti, což je její základní životní role. To je mimochodem další pravda, kterou mnozí modernisté nechtějí slyšet. Tak si pro jistotu zopakujme ještě jednu pravdu: děti jsou to jediné, proč stojí za to žít. Nic jiného tu po nás totiž nezůstane.