Dva dny jízdy koňmo (nebo dvě hodiny autobusem) jižně od Rigy, téměř už na litevské hranici, stojí uprostřed ničeho barokní palác komplex, který patří k perlám Evropy – a přitom jej skoro nikdo nezná. Patrně právě proto, že je doopravdy “uprostřed ničeho” – nejbližší městečko je skoro deset kilometrů daleko a nejbližší pořádné město, Jelgava, dobrých čtyřicet. Jmenuje se Rundāle.
Rundāle nechal postavit livonský vévoda Ernst Johann von Biron v letech 1736-1740 a pak zase 1764-1768. Skoro čtvrt století pauzy mezi oběma obdobími nebylo dáno tím, že by mu došly peníze. Byl to důsledek mocenské politiky v absolutní monarchii. Biron byl totiž velkým favoritem ruské carevny Anny, která mu zajistila vysoké postavení, ale zároveň se v tom svém vysokém postavení projevoval jako pěkný parchant. Údajně poslal na popraviště snad až tisíc lidí, kteří mu nějak zkřížili cestu.
Sotva carevna Anna vydechla naposled, sesadili přeživší velmoži Birona z jeho funkcí a odsoudili jej k rozčtvrcení, nakonec zmírněnému na pouhé vyhnanství. Ještě nedokončený zámek, stavěný podle vzoru nejluxusnějších carských sídel, byl se svolením nového monarchy ihned rozkraden, tedy recyklován, až na holé zdi. Teprve o mnoho let později Birona další carevna, Kateřina Veliká, omilostnila, vrátila mu úřad livonského vévody a umožnila mu palác dostavět. Nakonec v něm i dožil, ale jeho syn Petr už nikoliv; na konci 18. století totiž došlo k dělení Polska, načež livonské vévodství oficiálně zaniklo a tatáž Kateřina Veliká “vyšoupla” mladšího Birona z jeho sídla a darovala uprázdněný palác mladšímu bratrovi svého posledního milence.
No, není ta absolutní monarchie velká švanda, zejména jste-li držitelem (vzhledem k výše zmíněným veletočům se zdráhám napsat “majitelem”) nějakého luxusního paláce, a k němu i velmocenských choutek?
Srovnání s Versailles není zas tolik přehnané. Versailles jsou pochopitelně mnohem větší, ale také to bylo centrum obrovské říše, jejíž koráby se plavily až do Karibiku a Indie. Palác v Rundāle byl vybudován jen na zdrojích livonského vévodství, které se s Francií nemohlo rovnat; i dnes žije v jeho hranicích méně než milion lidí.
To je sice důkaz toho, že oba Bironové uměli hospodařit, ale také toho, že daňová zátěž místního obyvatelstva musela být drastická. Všechny ty obrazy holandských mistrů, český křištál, čínský porcelán a hedvábí na zdech musely být vskutku extraordinérně drahé. Na druhou stranu, leckteří jiní páni jistě zvládli podobné množství peněz prochlastat a nezbyla po nich nic, než skládka historických střepů…
Na přepych vévodského paláce navazuje francouzská zahrada, inspirovaná tou versailleskou zcela nepokrytě. Na oba objekty budete potřebovat dobré boty, jsou totiž pořádně rozlehlé. Dvě hodiny času jsou absolutní minimum.
Příště: poslední zastávka, pusté pobřeží.
(1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář