Nástupkyně Jourové v Evropské komisi v bizarním dopise americkému Kongresu tvrdí, že cenzurní zákon podporuje svobodu slova

SLOVANKA

Každý den je jasnější, že EU si vzala jako svůj vzor Orwellův román 1984. Co slovo to protimluv: svoboda je otroctví a válka je mír. A samozřejmě cenzura znamená hájení svobody slova.

Zákon DSA, který původně vzešel z pera Jourové, jejíž gesci nyní převzala finská eurokomisařka Henny Virkkunenová, však jasně jakoukoli svobodu slova popírá, neboť v rámci oné svobody slova uznává jen to, co je v souladu s politikou Bruselu.

Americký Kongres se právem obává, že se cenzurní praktiky EU, které mají v létě ještě výrazně zesílit, dotknou také amerických občanů, jimž jsou ústavně zaručena práva na svobodu slova a projevu.

To máme sice ústavně zaručené i ve většině zemí v Evropě, nicméně nejpozději za Covidu se ukázalo, že většina evropských politiků ani samotná EU ústavní práva neuznává.

Ostatně, samotné Covid pasy – výtvor EU – byly flagrantní ukázkou omezení ústavních práv části občanů pod zcela falešnou záminkou „potvrzení o bezinfekčnosti.“

V USA se nyní nestačí divit tomu, co ji svým orwellovským jazykem sděluje finská eurokomisařka…

Jonathan Turley, který se dlouhodobě profesionálně zabývá prosazováním svobody slova, což je i téma, na které napsal několik knih, se nedávno účastnil Světového fóra v Berlíně, kde byla cenzura obhajována nejen evropskými politiky, ale také Hillary Clintonovou.

Nyní varuje před dopadem cenzurních praktik EU nejen v Evropě, ale i v USA a zbytku západního světa….

Poté, co jsem se nedávno vrátil ze Světového fóra v Berlíně, svědčil jsem v senátním justičním výboru a varoval před hrozbou pro svobodu projevu plynoucí z používání Zákona o digitálních službách (DSA) Evropské unie.

Předseda justičního výboru Sněmovny reprezentantů Jim Jordan se této záležitosti ujal a obdržel dopis od místopředsedkyně EU pro technologickou suverenitu Henny Virkkunen. Dopis je vyhýbavý a klamný.

Ve své knize The Indispensable Right podrobně popisuji, jak byl DSA využíván k umožnění rozsáhlého vyšetřování a stíhání projevů. V přímém rozporu s dřívějšími prohlášeními EU Virkkunenová popřela jakoukoli snahu regulovat svobodu projevu nebo vynucovat DSA mimo Evropu.

Obzvláště šílené je falešné tvrzení, že EU je i nadále „hluboce odhodlána chránit a prosazovat svobodu projevu.“ Mnozí v komunitě zabývající se svobodou projevu považují EU a DSA za největší hrozbu pro svobodu projevu na Západě.

Jordan ve svém dopise správně vyjádřil obavu, že DSA by mohla „omezit Američany“ v jejich ústavně chráněné svobodě projevu ve Spojených státech tím, že by donutila platformy, aby zakročily proti tomu, co EU považuje za „zavádějící nebo klamavé“ projevy.

Ve své odpovědi Virkkunenová bizarně popisuje DSA jako „obsahově agnostický“ a trvá na tom, že DSA „platí výhradně v rámci Evropské unie.“

To není to, co představitelé EU dříve říkali, ani to, co zákon sám dovoluje. Články 34 a 35 DSA vyžadují, aby všechny stránky identifikovaly, posoudily a zmírnily „systémová rizika“ představovaná obsahem, včetně jakýchkoli hrozeb pro občanský diskurz, volební procesy a veřejné zdraví.

Je na EU, aby tyto kategorie definovala a posoudila z hlediska souladu.

Zákon zakazuje projevy, které jsou EU považovány za „dezinformace“ nebo „podněcování.“

Výkonná místopředsedkyně Evropské komise Margrethe Vestagerová oslavila jeho schválení prohlášením, že „již není sloganem, že to, co je nezákonné offline, by mělo být také považováno za nezákonné online. Nyní je to skutečná věc. Demokracie je zpět.“

Někteří Američané se obrátili na EU, aby si vynutili cenzuru svých spoluobčanů. Poté, co Elon Musk koupil Twitter a zrušil většinu cenzurního programu společnosti, mnozí na levici se zbláznili.

Tato zuřivost se ještě zvýšila, když Musk zveřejnil „soubory Twitteru“, které potvrdily dlouho popíranou koordinaci a podporu vlády při zaměřování a potlačování projevů.

V reakci na to se Hillary Clintonová a další demokratické osobnosti obrátily na Evropu a vyzvaly ji, aby použila svůj zákon o digitálních službách k vynucení cenzury proti Američanům.

Clintonová hovořila na Světovém fóru a obořila se na selhání při kontrole dezinformací.

EU okamžitě reagovala tím, že Muskovi pohrozila konfiskačními sankcemi nejen proti jeho společnosti, ale i proti němu samotnému. Musí obnovit masivní cenzuru, jinak bude čelil drastickým finančním pokutám.

Tato kampaň před časem vyvrcholila, když měl Musk tu drzost udělat rozhovor s bývalým prezidentem Donaldem Trumpem. V očekávání tohoto rozhovoru se jedna z nejznámějších postav bojujících proti svobodě projevu na světě rozzuřila.

Bývalý evropský komisař pro vnitřní trhy a služby Thierry Breton vydal Muskovi výhružný vzkaz:

„Sledujeme potenciální rizika v EU spojená s šířením obsahu, který může podněcovat násilí, nenávist a rasismus ve spojení s významnými politickými – nebo společenskými – událostmi po celém světě, včetně debat a rozhovorů v souvislosti s volbami.“

EU je již dlouho jedním z nejagresivnějších orgánů bojujících proti svobodě projevu na světě.

Aktivně podporuje vykuchání svobody projevu mezi svými 27 členskými státy. EU není „agnostická“, pokud jde o svobodu projevu. Dlouho prosazovala určitý druh ateismu založeného na svobodě projevu.

Čelili jsme úředníkům EU, kteří se po léta zapojovali do orwellovského doublespeaku. Nicméně dopis Virkkunenové Jordanovi vyniká svou naprostou prolhaností…

(5 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...