Názory a propaganda tzv. svobodného světa |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Tzv. mezinárodní komunita oprášila možnost vytvoření palestinského státu na území Gazy a Západního břehu paralelního s židovským, v posledních padesáti letech se to děje nesčíslněkrát. I v obdobích silných politických osobností se nikdy nepodařilo tuto vizi realizovat, o to menší šanci na úspěch má v dnešních trpasličích dobách. Dnes se tvrdí, že židovský stát nebude mít nikdy bezpečné hranice, pokud nepřistoupí na existenci palestinského státu. Tato vize má čím dál víc charakter pověry, velká část Palestinců už 75 let žije apaticky ve stanech na sociální podpoře celého světa, nic nesvědčí o tom, že by tato populace mohla mít vlastní stát. Západní perfidní politika nikdy nedala možnost vlastního státu karabašským Arménům, kteří jsou velmi státotvorní, nebo Kurdům a nyní tvrdí o amorfní palestinské mase, že může mít vlastní stát něco na světě vůbec respektující. Na Západním břehu na klanových principech organizovaná Palestinská autorita by nedokázala udržet a budovat na obou územích jeden stát, který by nebyl hrozbou pro sousedy a svět. Raison d’être dnešního Palestince, jak ho konstituovala západní liberální ideologie a islámismus, je zničení státu Izrael a vyhnání nebo ujařmení Židů. Z toho důvodu jediným přirozeným řešením by bylo přičlenění Gazy k Egyptu a Západního břehu i s východním Jeruzalémem a arabsko-křesťanským sektorem historického jádra města Jordánsku, tedy návrat k hranicím 1967, samozřejmě osadníci v tomto řešení budou muset Západní břeh vyklidit.

Pokud Západ vůbec chce nějaké řešení a nejde jenom o politickou komedii, jak je zvykem, pak toto řešení nemá alternativu. Egyptský prezident se sice staví proti otevření egyptské hranice Palestincům, oprávněně tvrdí, že pokud tak učiní, zmizí ze světa palestinský národ jako takový, ovšem prezident rychle změní názor pokud Západ odepíše egyptské dluhy, stejně tak financím a nabídce východního Jeruzaléma neodolá jordánský král, Arabům se vrátí svaté místo a svět bude mít pokoj. Pokud by jordánský král nepřistoupil na tuto variantu, řešením by bylo zřízení permanentního mezinárodního protektorátu na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě.

Mezi Hamasem a Izraelem, stejně jako mezi Ruskem a zeměmi NATO v ukrajinském zastoupení zuří válka, v které si všechny strany dovolí úplně všechno, možná ještě krutější a barbarštější než vlastnoručně vypálit bombu je sedět v teple před TV a aplaudovat vypálení rakety někým jiným, kterou jsme zaplatili nebo dodali. Izrael vyzval obyvatelstvo Gazy, aby se z města vzdálilo, Hamas a obyvatelstvo se domnívá, že svobodná Palestina bez Židů si žádá oběti a momentálně jedinou možností boje je totální válka. V těchto nenávistných válkách jsou implikované celé národní komunity, svým způsobem i v Čechách jsou pozorovatelné totální aspekty války, kterou vedeme s Ruskem, státní propaganda znásilnila debatu a společenskou reflexi a to přitom bojujeme s imaginárním zkarikovaným Rusem. Ve válkách na život a na smrt neexistují nevinné děti nebo dneska dokonce televizní wipženy mluví zábavně o nevinných ženách ve válce, asi stejně nevinných jako jsou ony.

Ještě ani bomby nezačaly padat a už se zvedla vlna antisemitismu v tzv. svobodném světě, možná silnější než jinde. Izraelský žid Yossi Cohen po delší návštěvě Atén píše v liberální Ta Nea. “7. říjen je nejstrašnějším okamžikem mého života, pociťuji hněv a lítost. Ve svobodném světě žízní po krvi, pro tento svět je Izrael balvan na noze, je utlačovatel a Arabové jsou utlačovaní. Nikdo si neudělá čas, aby vnikl do problému a studoval historická fakta. Názory svobodného světa jsou založeny na propagandě a vymývání mozků. Nenávist k Izraeli plyne ze starého antisemitismu, v mediálním mainstreamu je problematický Izrael, kterému chybí humanita tváří tvář arabských dětí a žen.” Cohen je téměř zábavný, když píše, že mu puká srdce při pomyšlení na každou nevinnou oběť v Gaze, Africe a.. samozřejmě na Ukrajině, doufejme, že do ušlechtilého vzdychání zahrnul i oběti po amerických a českých raketách a bombách ve městě Doněck a okolí. “Velkou” myšlenkou Yossi Cohena je konstatování, že Evropa nahrazuje Židy muslimy, velké liberální země prochází vnitřní krizí. Mýlí se v diagnóze, jde o krizi ideologie liberalismu, s kterou se Cohen ztotožňuje. Ideologie mají tendence degenerovat v opak své původní podstaty, místo přitakání svobodě člověka, ho dnes liberalismus zotročuje, a nahrazuje Evropany muslimským obyvatelstvem. Cohen si musel v Řecku všimnout, že kypící mládí je muslimské, řecký liberalismus, stejně jako obyvatelstvo, jsou staří a sklerotičtí. Cohen na závěr varuje Evropany: “Ještě se dočkáte, vaše děti budou podřezávat rozzuřené muslimské děti, barbaři budou řezat hlavy vašim rodinám, pak pochopíte, co to znamená být dnes občanem Izraele”. Evidentně Cohen dnes už procitl ze svého liberálního snu.

V západních médiích se s pověrou samostatného palestinského státu okamžitě začnou opakovat staré floskule o vzniku židovského státu, nikdo už neví na čem se zakládá řecké právo na ostrovy v Egejském moři a na východní Makedonii a Thrákii, proč je Kréta řecká. Spíš mají Židé blíž k starozákonnímu bohu než dnešní Řekové k Aristotelovi. Jaká práva má Polsko na svá dnešní území, Česko na svůj stát nebo USA na Kalifornii apod. Vesměs se chápe, že to nějak bylo a věc je skončena, ovšem v případě Izraele se otvírá Balfourova deklarace z roku 1917 způsobem, jako by to byla otevřená záležitost. V řeckém SkyRadio o deklaraci mluví jako o nešťastné záležitosti a ráno si na koment pozvali dva profesory, kteří jak je v Řecku zvykem, jsou levicoví a propalestinští. Řecká práva na ostrovy nebo Soluň jsou ovšem sacrosante. Pravicové noviny Dimokratia jsou židovskému státu celkem nakloněny, dovozují vznik židovského státu z vůle sultána Abdulhamida II. Sultán se znal nebo dokonce přátelil s Herzlem a podle novin je sultán opravdovým zakladatelem státu Izrael. Sultán daroval nebo prodal Palestinu Židům, oprávněně se domníval, že ji Židé ekonomicky povznesou a pomůže to skomírajícímu osmanskému impériu. Za palestinskou půdu zaplatili Židé sultánovi v devadesátých letech devatenáctého století miliony franků, píší noviny. Vzhledem k tomu, že v osmanské říši byla sultánova vůle zákonem, pak právo Židů na stát v této verzi je daleko silnější než právo Řeků na ostrovy nebo Poláků na jejich území atd.