SLOVANKA
Je neuvěřitelné, že se stále najde dostatek lidí, kteří tak oddaně naskakují na lži, které jsou šířeny s cílem zavádění drakonických zákonů na základě tzv. „Green Dealu,“ jejichž cílem je razantní pokles životní úrovně většiny obyvatel rozvinutých zemí. Propaganda přichází od politiků i mainstreamových médií a jen málokdo je schopen se nad jimi šířenými nesmysly byť jen na moment zamyslet.
A za malou dobou ledovou vždy následovalo oteplení.
Téměř všechna média šíří tvrzení o „nejteplejších teplotách za posledních 125 000 let,“ což naznačuje velmi koordinované úsilí zkorumpovaného klimatického establishmentu.
Toto tvrzení je evidentní a nepodložený nesmysl z mnoha dobrých důvodů:
- Neexistuje nic takového jako „globální průměrná teplota“
- I nyní máme velmi řídké pokrytí měření teploty. Před příchodem satelitů jsme neměli prakticky žádná data mimo USA, Evropu a několika dalších zastavěných oblastí
- Teplotní záznamy, které máme, jsou důkladně zkorumpovány UHI a datují se pouze od konce 19. století
- Přirozené variace, včetně ENSO, sopečné činnosti, atd., mohou snadno způsobit teplotní výkyvy o stupeň Celsia z roku na rok a z desetiletí na desetiletí. Historické proxy servery však nemají jemné rozlišení, aby je zachytily, pouze poskytují představu o průměrných teplotách v průběhu desetiletí a dokonce staletí. V důsledku toho nemůžete srovnávat jeden rok nyní s obecným klimatem řekněme před 2000 lety.
Ale zapomeňte na všechny tyto teoretické námitky, protože klimatické důkazy, které máme, jsou zdrcující a říkají nám, že klima bylo mnohem teplejší než nyní po většinu posledních 10 000 let, od konce doby ledové.
Zde je deset silných, nevyvratitelných důkazů:
1) Grónsko
Jak vysvětluje profesor Steffensen ve videu níže, teploty v Grónsku byly po většinu z posledních 8000 let mnohem vyšší než nyní.
Profesor Steffensen říká:
„Naprosto souhlasím s tím, že jsme měli nárůst globální teploty o 20 stupňů Celsia – ale nárůst z čeho? Pravděpodobně se jedná o nárůst z nejnižšího bodu za posledních 10 000 let.
Meteorologii jsme začali pozorovat v nejchladnějším bodě za posledních 10 000 let.“
2) Arktida
Briner a kol. 2016
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0277379116300427
Mnoho dalších studií potvrzuje, že teplotní trendy zjištěné v grónských ledových jádrech existují i jinde v Arktidě. Například Briner et al, výše. Analyzovali led na mnoha místech v kanadské Arktidě a Grónsku a identifikovali dlouhodobý pokles teplot za posledních 3000 let.
Zjistili také, že grónský ledový příkrov se od té doby zvětšil.
3) Rusko
Letní teploty byly před 7000 lety v severním Rusku o 2,5 až 7,0 °C vyšší:
Jiné studie naznačují, že teploty ve středním Rusku byly asi před 5000 lety, o 2 stupně Celsia vyšší.
4) Pobaltí
Před 4500 lety byly teploty o 1,0 až 3,5 stupně Celsia vyšší.
https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-319-16006-1_2/figures/6
5) Island
Během středního holocénu některé ze současných ledovců na Islandu zcela roztály:
.
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1571086609013049
Mezitím pozůstatky 3000 let starého lesa pod tajícími islandskými ledovci potvrzují, že klima tehdy bývalo mnohem teplejší:
Stáří prastarých pařezů stromů nalezených pod ledovcem Breiðamerkurjökull na jihovýchodě Islandu je potvrzeno jako zhruba 3 000 let. Zprávy RÚV.
Odborníci se domnívají, že pozoruhodně zachovalé pařezy byly součástí mohutného lesa, který zmizel po konci dlouhého období teplého klimatu.
https://www.icelandreview.com/news/3000-year-old-trees-excavated-under-glacier/
6) Studie stromořadí
Studie stromů nabízejí přesvědčivé důkazy, že teploty v Bílých horách v Kalifornii a Alpách byly od roku 5000 př. n. l. do roku 2200 př. n. l. o 2 stupně vyšší než dnes.
HH Lamb: Klimatická historie a moderní svět
Lamb také píše o dalších studiích stromů zahrnujících Alpy, Karpaty, Skalisté hory, Japonsko, Novou Guineu, Austrálii, Nový Zéland, východní Afriku a Andy. Ty také ukazují podobné výsledky, s klimatem, které bylo kolem roku 5000 př. n. l. o 2 stupně Celsia teplejší.
7) Severní Amerika
Existuje dostatek důkazů o tom, že aljašské ledovce byly ve středověku menší než dnes, což lze snadno dokázat pozůstatky uhlíku z lesů datovaných do té doby, které jsou odkrývány při tání ledu.
Například Mendenhall:
Existují také důkazy, že aljašské ledovce byly menší ještě před rokem 2000 př. n. l., a že většina ledovců jižně od 57 stupně severní šířky vznikla až po této době.
HH Lamb napsal:
Vzestup světové hladiny moří za posledních 10 000 let, který je patrný již na obr. 13.27, poskytuje celkový pohled na průběh odlednění. Je to však trend, který zaostával za trendem světové teploty takovým způsobem, že nejvyšší hladina moří – která pravděpodobně nastala asi před 4000 lety – by se měla shodovat s koncem období nejvyšších teplot, které snížilo ledovce a ledové příkrovy na jejich postglaciální minimum.
Bylo to po letech 2000–1500 př. n. l., kdy se vytvořila většina současných ledovců ve Skalistých horách jižně od 57° severní šířky (Matthes 1939) a poprvé došlo k velkému opětovnému postupu ledovců v aljašských Skalistých horách.
HH Lamb: Podnebí: současnost, minulost a budoucnost
8) Evropské Alpy
Ve stejné knize Lamb napsal:
A ve svých následných předsunutých pozicích – pravděpodobně kolem roku 500 př. n. l. a také mezi lety 1650 a 1850 n. l. – ledovce v Alpách znovu získaly rozsah odhadovaný na pětinásobek minima doby bronzové, kdy všechny menší ledovce zmizely.
Tento závěr je podpořen nedávným objevem 4000 let starých stromů na okraji švýcarského ledovce uznávaným geologem Dr. Christianem Schlüchterem.
Další výzkumy, včetně objevu švýcarského průsmyku, který byl pokryt sněhem po dobu 2000 let, a odhalení starších stromů pod ledovcem Tschierva v Engadinu ve Švýcarsku, kde výzkum naznačuje, že v době Římské říše byly ledovce menší než dnes a před 7 000 lety pravděpodobně vůbec neexistovaly.
9) Jižní Amerika
Starobylé rostlinné porosty, radiokarbonově datované do doby před 5000 lety, jsou odkrývány v době, kdy ledovec Quelccaya ustupuje v peruánských Andách, podle glaciologa Lonnieho Thompsona.
Glaciolog analyzoval ledová jádra z jiného ledovce, Huascaránu v severo-centrálních Andách v Peru, a zjistil:
„Podnebí bylo nejteplejší v období před 8400 až 5200 lety a postupně se ochlazovalo, což vyvrcholilo Malou dobou ledovou (200 až 500 let před současností, tedy v 16. – 19. století).“
Další výzkum z Missourské botanické zahrady, který studuje stromořadí v Andách, dospěl k podobným závěrům:
V období 7500 let př. n. l. do období cca 3000 let př. n. l., stouply teploty asi o 2 °C, což způsobilo další posun směrem nahoru v linii lesa asi o 300-400 m výše než dnes, čímž se zmenšila bezlesá plocha, tzv „páramo.“ Nakonec, asi v období 2900 let př. n. l., došlo ke znatelnému poklesu teploty, což bylo znamenáno posledním sestupným pohybem pásů lesa a párama do jejich dnešních pozic.
A stejně jako na Aljašce, i v Patagonii ustupující ledovce odkrývají zbytky lesů, které jsou uhlíkově datovány do pozdního středověku.
10) Nový Zéland
https://niwa.co.nz/our-science/climate/information-and-resources/clivar/pastclimate
Rekonstrukce klimatu v minulosti Nového Zélandu pomocí NIWA s využitím široké škály zástupců, naznačují teplejší klima než dnes až do doby před 3000 lety.
Komentář NIWA:
Nejteplejší podmínky současného cyklu se vyskytovaly v období mezi 10 000 a 6 000 let př. n. l. s teplotami asi o 1 °C nad moderními hodnotami. Toto teplejší podnebí bylo mírné, se slabým větrem a bujnými lesy. Speleotémy naznačují pokles teploty po 7 000 př.n.l. s opětovným výskytem malých glaciálních událostí v Jižních Alpách v období kolem 5 000 př.n.l..
Podobnosti mezi klimatickými změnami na Novém Zélandu během posledního tisíciletí pomocí letokruhů stromů (Cook et al., 2002) byly srovnávány se středověkou teplou periodou severní polokoule a malou dobou ledovou (Lamb, 1965).
Přímější doklady pocházejí z ledovce Františka Josefa. Historik Brian Fagan popsal změny tohoto ledovce ve své knize „Malá doba ledová“:
Na Novém Zélandu byl ledovec Františka Josefa před devíti stoletími pouhá ledová kapsa na zmrzlém sněhovém poli… Pak začalo ochlazování Malé doby ledové a ledovec se řítil dolů do údolí pod ním, rozbíjel velké deštné pralesy, které tam vzkvétaly, a kácel obrovské stromy jako zápalky. Na počátku 18. století se ledovec Františka Josefa nacházel ve vzdálenosti 3 km od Tichého oceánu.
Vrcholný příliv postupu ledovce Františka Josefa přišel mezi koncem 17. a začátkem 19. století, stejně jako v evropských Alpách.
Svět byl teplejší
Řekněme si to naprosto jasně.
Tyto události nebyly „regionální“ nebo „přechodné,“ jak by popírači holocénního optima chtěli, abyste věřili.
K ústupu a posunu ledovců ve velkém měřítku nedochází v důsledku několikaletého počasí. Důkazy z těchto událostí a ledových jader jsou nevyvratitelné a jednoznačné.
Z těchto studií je dobře prokázáno, že holocénní optimum trvalo tisíce let, během nichž existoval stejný druh klimatických cyklů, jaké vidíme dnes, ať už krátkodobé události, jako je El Nino, nebo staletí dlouhé, jako je LIA, které všechny přinášely teplejší a chladnější období.
Ale po celou dobu bylo celkové klima stále teplejší než to současné.
A stejně tak je zřejmé, že toto teplejší klima bylo celosvětové. Dokonce i tam, kde nejsou žádní zástupci, stále existují důkazy v místech, jako je Sahara, kde bujné klima před několika tisíci lety svědčí o expanzi tropů v důsledku teplejšího světa.
Každý, kdo tvrdí, že tento rok je nejteplejší za posledních 125 000 let, je podvodník.
(42 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Součástí politické ambice prodat obraz klimatické katastrofy je předložit čísla o tom, kolik lidí zemře na změnu klimatu a že tato čísla budou také na vzestupu. Nepodařilo se jim však předložit jediný úmrtní list, kde by jako příčina smrti bylo uvedeno klima.
Renomovaní klimatologové navíc upozorňují, že počty obětí, které mohou souviset s jevy počasí – což není totéž jako změna klimatu – se vůbec nezvyšují, ale naopak snižují. Jedním z nich je John Christy, klimatolog a profesor vědy o atmosféře na Alabamské univerzitě v Huntsville a ředitel Centra vědy o systému Země.
Čerpal čísla z Human Progress a říká nám, že před sto lety zemřelo na celém světě v průměru necelý půl milion lidí z příčin souvisejících s počasím. Od té doby se počet obětí prudce snížil a v nejnovější zprávě z roku 2020 je odpovídající číslo nižší než 15 000 úmrtí.
https://1url.cz/FuZdV
Stačí román J. Vernea “Cesta do středu země”, protože jeho hrdinové se na ni dostali kráterem islandské sopky Sneffels, který je ovšem tč. stále zavalen ledem (pamatuji-li si to dobře, je to nejmenší islandský ledovec), takže Verne nejspíš čerpal z nějakých pramenů ze 16. století, před malou dobou ledovou, během níž zřejmě tento ledovec vznikl. Podobně z cestopisu pána jménem Strýc, opět z 16. století, čerpal i Ludvík Souček (“Cesta slepých ptáků” a její pokračování) a ani on nepostřehl, že by se jeho hrdinové museli v současné době do Díry Sv. Patricka prokopávat skrze stovky metrů ledu.
Také Hanibal táhl přes Alpy podstatně méně zaledněné než v současnosti, kdy je jeho trasa “slononeprůchodná”, jak zjistil americký dobrodruh R. Halliburton ve 30. letech minulého století.