Největší nemravnost Fialy …

Nevolím, protože ani po zvážení všech mně dostupných informací, argumentů a předpovědí nedokážu odpovědně racionálně, emočně ani esteticky rozhodnout, kterého exkomunistu volit proti kterému exkomunistovi. A rmoutí mě, že tato otázka je 33 let po pádu komunismu vůbec ještě na stole. Odevzdávám se tedy na pospas kolektivní moudrosti českého lidu a pokorně přijmu jeho rozhodnutí.

Za obzvlášť příznačné pokládám to, že žádný z kandidátů neroztočil pořádný skandál kolem té největší nemravnosti této vlády, jíž je plánovaných 150 milionů na cenzuru a propagandu, uloupených z daní občanů, z nichž pětina, či čtvrtina, či třetina či kolik už, není jistá, jak vyžije příští měsíc. Takováto částka by třeba ufinancovala na rok deset škol, kterým dnes chybějí peníze na učební pomůcky předepsané ministerstvem. Žádného kandidáta zjevně nešokovala ta nestoudnost a arogance, s jakou tímto vláda dává najevo, jak pohrdá nejen těmi dezoláty, kteří ji nevolili, ale i těmi naivkami, které ji volily.

Takže si myslím, že žádný z prezidentských finalistů nebude mít moc ani vůli, a vlastně ani zájem zastavit nebo obrátit skluz demokracie směrem k totalitě, jaký pozorujeme v celém západním světě. U nás dosud trochu pomalejší, ale i tady se už zrychluje. Příčinu zrychlování a setrvačnosti dobře popisuje ekonomka Šichtařová v současném rozhovoru na Radio Universum: Stále víc lidí vzdává úsilí o vlastní ekonomickou nezávislost a odevzdává odpovědnost státu. Tím mu také odevzdávají svou svobodu. Vláda je k tomu povzbuzuje a vlastně i nutí finančními opatřeními, respektive neopatřeními.

Děje se to v celém západním světě. Ale nenechme se oblbovat, že existují nějaké alternativy. Ty svobody, které my teď ztrácíme, v ostatních alternativách – a těmi jsou dnes Rusko, Čína a islám – neexistují, nikdy neexistovaly a existovat nemohou, tak je tam nehledejme. Jestliže západní demokracie zkolabuje, nebude kam utíkat. Taky o tom ta volba mohla být, a nebyla.

Je ta u nás plánovaná cenzura a propaganda součástí globálního tažení, jaké rok co rok projevuje Světové ekonomické fórum (WEF), které se teď právě opět slétá soukromými tryskáči do Davosu, tentokrát konkrétně na debatu o „misinformacích“?

K tomu by pomohlo zjištění, zda tam letos je i někdo od nás, mezi rekordními dvaapadesáti státníky, třemi stovkami ministrů, šesti sty šéfy korporací, dvěma tisíci všelijakých jiných funkcionářů a neziskovců, stovkami novinářů, stovkami umělců na jejich kulturní povznesení. Budou schvalovat už sepsaný návrh, jak postupovat proti „škodlivému obsahu on-line“, jak tomu říkají. Založili si k tomu „Globální koalici pro digitální bezpečnost“, která vypracovává „globální principy digitální bezpečnosti“. Ty by měly být platné pro každého jednotlivce, firmy i organizace. Zaostření na konkrétně nedefinované „misinformace“ má „chránit před terorismem a nenávistnými projevy“. Nacházet „rovnováhu“ mezi „soukromím a zneužíváním osobních údajů“. Mezi „svobodou projevu a cenzurou“. Mezi „bezpečím a soukromím v digitálním světě a svobodou projevu“. Na projektu se podílejí internetové megafirmy spolu se státními regulačními úřady a všelijakými neziskovkami. Jejich úkolem je „prosazovat digitální bezpečnost způsobem, jaký respektuje práva, povzbuzovat k pozitivnímu chování a akcím po celém digitálním ekosystému, a informovat a realizovat regulační, průmyslové a společnostní snahy a inovace“. K tomu si ještě založili „Platformu pro utváření budoucnosti médií, zábavy a sportu“, která na ně bude dbát, „aby pracovaly podle globálních principů“.

Co si pod těmi bláboly představovat? Asi to, co pod Fialovým „svoboda slova je zaručená, ale občané mají právo na její korigování“. Akorát celosvětově.

Jo, a málem jsem zapomněl, přece jen trocha komedie i v Davosu. Mezi účastníky je i několik stovek elitních prostitutek, znenápadněných seriózním podnikatelským oblečením. Davoské fórum je pro ně zlatý důl: Hodinová sazba zde vystoupí na 700 eur, celonoční na 2300. Poptávka k utrhnutí, rezervace týdny dopředu.

Boj proti „misinformacím“ nejnověji vypukl v Brazílii, kde padla Bolsonarova konzervativní vláda a nastoupila levice po volbách, které Bolsonarovi stoupenci označují za zfalšované. Co přesně se tam děje?

Jedna z největších mediálních korporací je soudně stíhaná za „šíření neinformativního obsahu týkajícího se fungování brazilských institucí, jenž by mohl podněcovat k antidemokratickým činům“. (Co přesně to znamená, zatím nikdo neuhádl.) A za to, že Bolsonarovi pomáhala ve volební kampani. Taky že fandí pachatelům údajných výtržností Bolsonarových stoupenců protestujících ve vládních budovách a vládou označených za teroristy. Z korporace byli „odejiti“ a ze sociálních médií zcenzurováni čtyři hlavní reportéři a komentátoři, dvěma z nich soud zabavil pasy. Na základě neurčitého obvinění, jehož obsah jim zatím nebyl sdělen. Několik probolsonarových politiků má zablokovány účty na Instagramu a na Twitteru. Vypadá to jako přes kopírák napodobenina tažení proti Trumpovým stoupencům ve Washingtonu, podle Bidenova receptu. To jenom tak na ilustraci, že boj proti „misinformacím“ je skutečně globální.

Ve „Velké výměně“ evropské populace se do popředí zpráv dostává opět Švédsko, specificky Malmö, které má už delší dobu největší podíl imigrantů. Co tam se zjišťuje? 

Většina místních školáků je imigrantského původu a pedagogové navrhují zavedení výuky v cizích jazycích, hlavně v arabštině (v té už se částečně vyučuje), neboť „švédština se stává menšinovým jazykem“. Podle statistik městské správy třetina obyvatel se narodila v cizině, většinou v arabských zemích. Ve věkové kategorii do 19 let jsou ale už dvě třetiny mimoevropští imigranti nebo jejich potomci. To jen tak stručně, bez komentáře.

Imigrace je obvykle obhajována úbytkem evropské populace. V tom zatím vedla donedávna katolická Itálie. Teď se před ni dere – pro nás obrovské a skoro nepochopitelné překvapení – katolické Polsko. Jak se to Polákům mohlo stát?

Zavinily to Polky, které se v této generaci rozhodly nemít děti. V posledním průzkumu je těch nechtějících 68 procent ve věku 18–45 let. Jedním z hlavních důvodů nechtění je obava z nedostatečného ekonomického zabezpečení. Ta ale nikdy nebyla v katolickém Polsku překážkou porodnosti. Takže v tom možná – po kolapsu křesťanství v Itálii, Francii nebo Velké Británii – hraje roli u mladých Poláků i slábnoucí katolická víra.

Katolická víra – jako křesťanství na Západě vůbec – prochází velkou krizí početní i ideovou. Někteří tradičnější katolíci z toho viní současného papeže Františka, který se jim, jako odchovanec jihoamerického sociálního křesťanství, jeví jako levicový liberál sympatizující s islámem a rozmělňující, ne-li přímo demontující tradiční křesťanské hodnoty. A doutná proti němu v církvi nevraživost. Nebo že by už vzpoura?

Rozloučení katolíků s jeho konzervativním předchůdcem, nedávno zesnulým Benediktem, možná vyhrotila ten kontrast mezi nimi dvěma: erudovaný myslitel vedle plytkého povídálka. Mnoha katolíkům se zastesklo po křesťanství konzervativním a intelektuálně obohacujícím, jaké si od Benedikta pamatovali. Z Vatikánu přicházejí náznaky, že konzervativnější kardinálové už Františka přestali brát jako autoritu a kují pikle, jak mu znepříjemnit život a dostresovat ho k rezignaci. Italským novinám La Stampa to prozradil jeden kardinál, který Františka dokonce označil za „komunistického papeže“. Spiknutí prý vede bývalý Benediktův tajemník, německý kardinál Georg Gänswein, který už taky Františka kritizuje v německém tisku.

A dnešní komedie?

Palestinská správa obviňuje izraelskou rozvědku Mosad, že trénuje krávy na špionáž, posílá je do palestinských obcí se špehovacím a odposlouchávacím zařízením v medailonku na krku a zaznamenává každý detail.

A Unilever se vytasil na trh s mýdlem, které ženy ochrání před sexismem a misogynismem. Nedodává, zda to je pro muže odpuzující vůní nebo nějakou magií jako voodoo.