Nekrmte bestii!

Systém je výběrový. Vybraným skupinám fandí, jiné skupiny spíše utlačuje. Vyžaduje a odměňuje poslušnost, manipuluje lidmi. K ovládání potřebuje společnost vystrašenou a rozdělenou. Na místa „vyvolených“ (do vedoucích pozic) se dostávají jedinci bezcharakterní, většinově chamtiví zbabělci, kteří si kolem sebe budují loajální týmy, plné pochlebovačů a roztleskávačů.

A najednou se stalo, že profesím a autoritám, kterým jsme dříve věřit mohli (nebo aspoň chtěli) už moc nevěříme. A nejsou to jen politici a byrokraté. Vždyť co se to stalo s většinou lékařů, učitelů a novinářů v době covidové a pokračuje dodnes? Zvítězila ustrašenost a konformita? Většinově ano. Nebo to bylo prospěchářství? Jistě i na něj došlo. Ale řekl bych, že se většina bála a schovala se právě za to většinové mínění. Navíc to bylo mediálně podporováno nezpochybnitelnými autoritami. Ale nechovali se tak všichni.

Lidé, kteří nechtěli zadupat své svědomí, popřít své vzdělání a dosaženou odbornost, nemohli mlčet a neohnuli hřbet. Začaly padat masky. Přesto se nějaká sebereflexe nedostavila, když pravda časem probublala na povrch. Jen se pozornost přesunula jinam, respektive začaly nové hry a společnost na to systému, který potřebuje rozdělovat, aby mohl panovat, zase většinově skočila.

A jsme u jádra pudla. Čím podporujeme systém? Čím krmíme tu bestii, která nás umí jen odírat a strašit? Svou pozorností a energií. Díváte se v nedělní poledne na Václava Moravce a každý večer na zprávy? Krmíte bestii. Neodkládáte mobil ani na chvíli, pořád do něj a do počítače zíráte, pořád jste online? Krmíte bestii. Slintáte touhou hned si něco objednat, co uvidíte v reklamě v televizi nebo na internetu? A když na to náhodou nemáte, tak si na tu věc, kterou tak nutně potřebujete a hlavně chcete, půjčíte? Krmíte bestii. To jsou věci, které můžeme ovlivnit. Tím, že tomu nebudeme věnovat pozornost, že do toho budeme vkládat méně své energie, že změníme přístup, přestaneme tu bestii tolik vykrmovat.

Došel jste k tomu, že už nechcete ten systém krmit a snažíte se najít svou cestu ven. Dostáváte se na stranu odporu, chcete se systémem bojovat. Zjistíte, že je to únavné a že ta bestie je opravdu prefíkaná, když už s Vámi systém nemůže manipulovat, chce, abyste proti němu bojovali a tím mu odevzdávali svou energii a pozornost. A zase krmíte bestii. Tentokrát z druhé strany.

Tady je to složité, nechcete krmit bestii a nechcete, aby vás (a ostatní) ovládala, máte potřebu se bránit. Nadhled, humor a ignorance fungují lépe než boj. Nakonec lhostejnost je mnohem lepší než horlivost. Když jste na té druhé straně, obrňte se trpělivostí, nalezněte odvahu, ochotu něco dělat (hlavně pracovat na sobě), nenechte se zaslepit nenávistí (to chtějí), buďte laskaví a duchapřítomní. Vyplatí se to. Potřebujeme být autentičtí, pracovat na sobě, propojovat se, vytvářet místní komunity a být inspirátory a majáky ve tmě. Každý tím, co umí a co je s ním samým v souladu.

A když už musíme tu bestii krmit, tak něčím, co jí moc nechutná. Takto vidím třeba volby. Sice by se mi víc líbilo, kdyby k nim téměř nikdo nepřišel, ale poslat jim do sboru (parlamentu) někoho, koho budou hůře trávit, není vůbec špatné. Kdo nám vládne? Pýcha! A ta předchází pád. Co jí nechat spadnout a nepodpírat ji? Osobně nepodpírám hypermarkety, pharma byznys, Mekáče a nechci už podporovat ani vládní pýchu tím, že proti ní budu bojovat. To je totiž taky jejich hra, ta nejvypečenější. Pýcha našich vládců potřebuje naši energii a pozornost. Získává ji manipulací strachem, a také z našeho hněvu. Fakt je ten, že strach nás směruje k úzkosti, depresi a stresu a vede k poslušnosti. Vztek je sice lepší než strach, ale vede k agresi a nenávisti. I to našim vládcům vyhovuje.

Od voleb do systému je třeba neočekávat víc než jen určité přibrzdění šíleností systému. Nekrmte bestii, ona sama zahyne. Její krmí je naše pozornost a energie. Převeďte svou pozornost a energii k něčemu radostnému, tvůrčímu a laskavému. Ale jak se bránit? Jak si nenechat kálet na hlavu a postavit se za sebe? Asi je jediný způsob. Nechat je energeticky vyhladovět. Snažit se být na tom státu, co nejméně závislí, neplatit mu nepřímé daně ze spotřeby. Platbám přímých daní se vyhnout nedokážeme.

Ale zkrachovat třeba Mekáč nebo nějaký hypermarket, teoreticky můžeme. Nemusíme tam chodit. Bohužel mnohde už neexistuje žádná jiná alternativa. Už jen představa, že by mohli vyhodit Tomáše Prouzu by mě nesmírně potěšila. Problém je v tom, že to dělá jen málo lidí. Parkoviště u Mekáčů a hypermarketů jsou stále plná, přestože lidé mají hlouběji do peněženky a obchodní oligopol, za který kope Tomáš Prouza, tu má největší marže za předražený šunt.

Kdy to spadne? Až to přestaneme podpírat. Až se začnou prát mezi sebou, až se jim zblázní smart technologie, či to dotáhnou do permanentních pravidelných krátkodobých blackoutů. Usilovně na tom pracují. Něco se jim určitě povede.

Další šancí je, že příslušníci státní byrokracie jsou většinově ti nejposlušnější z poslušných a zároveň nejustrašenější z ustrašených, nebudou všechno stíhat. Jsou už takhle pod velkým stresem, navíc většinově očkovaní (proti covidu), což jak už se ví, moc nepřispívá k imunitě, budou častěji nemocní.

Řekl bych, že se to už projevuje a systém se z mnoha příčin, tak jako tak pomalu rozpadá. Upadá čím dál víc do chaosu a nenabízí žádná řešení. Jen dojmy a propagandu. Mělo by to začít vidět čím dál víc lidí.

Máme se bát digitálního otroctví? Proč? Podle mě v něm většina společnosti už žije a naprosto dobrovolně. Pýcha předchází pád je nejen moudrost předků, ale snad i přírodní zákon.

Nic netrvá věčně. Proto pracujme na novém systému zdola, kdy se budeme vzájemně podporovat. Venkovské na systému více nezávislé, více soběstačné a spolupracující komunity, mají zákonitě větší šanci na přežití. Neztratily selský rozum, cit pro věc a pud sebezáchovy. Jsou přirozeně robustně odolnější.