PETR MILER
Rozsáhlý průzkum ukázal, že tržní potenciál aut s elektrickým pohonem má přinejmenším mezi soukromými kupci blíže k vyčerpání, než si mnozí myslí. Většina lidí je odmítá en bloc, z těch, kteří o nich aspoň trochu uvažují, pak téměř nikdo není ochoten platit za ně navíc sumy, které je platit třeba.
Prodejům elektrických aut se loni v Evropě nedařilo. Nejlépe to vidí samy automobilky ve svých postupně zveřejňovaných bilancích – od Škody po Mercedes téměř všechny významné značky reportují větší či menší meziroční pokles prodejů těchto vozů v momentě, kdy na ně mohutně sází, roky investují téměř jen do nich, podporují jejich odbyt horem dolem a svou budoucnost nespojují s žádným jiným řešením.
Častou reakcí na tento vývoj je: „Německo.” Že za to může Německo svým náhlým předloňským zrušením dotací pro soukromé osoby, což najednou trh poslalo dolů, vzhledem k povaze finanční podpory omezilo i vývoz takto zvýhodněných aut do jiných zemí EU a celkově „zkazilo náladu” na trhu. Stačí tedy obnovit německé dotace a mašina jede dál.
Shodou okolností jsem se o tom nedávno bavil s jedním Němcem, který pracuje v automobilovém průmyslu a tyto domněnky rázně popřel. Podle něj se atmosféra v zemi v posledních dvou letech změnila nezávisle na tom, náklonnost k elektromobilitě obecně poklesla a ekonomické těžkosti země též dělají své. Navíc tu máme obdobný vývoj i v jiných zemích, kde podobná změna neproběhla. Každá dotace pochopitelně prodejům pomůže, podle něj bychom ale byli překvapeni, jak omezený efekt by návrat klidně i úplně stejného schématu měl.
Je to jen jeho názor, nic víc, relevantnost tohoto postoje ale rozhodně nepopírá analýza provedená německým deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ten se opírá o data Mobile.de a průzkumu provedeném skupinou Yougov mezi 2 200 respondenty na konci roku 2024 a dochází k závěru, že ochota Němců dál přecházet na elektrický pohon aut je velmi omezená, řečeno diplomaticky.
Z dotázaných lidí 84,6 procenta uvedlo, že jezdí autem se spalovacím motorem, pouze 6,8 procenta respondentů vlastní elektromobil. Průzkum se dále soustředil na první zmíněnou skupinu a její ochotu typ auta změnit, případě za jakých podmínek by tak učinili. A výsledky pro elektromobily jednoznačně nejsou dobré.
Pouze 18,1 procenta majitelů aut se spalovacími motory aspoň uvažuje o tom, že by byli ochotni koupit si elektromobil v dohledné době. 59,9 procenta takovou změnu zcela odmítá. Podobná úvaha je ale velmi ošidná věc, neboť mohu klidně také uvažovat o změně, ale jen za podmínek, které nemohou nastat. Podobně je to zde – z oněch uvažujících není 50,8 procenta lidí ochotno dát za vlastnictví elektromobilu ani cent navíc. Optikou pořizovací ceny se to může stát, cena vlastnictví je ale hlavně ztráta hodnoty, která je dnes u elektrických aut v tak jiné dimenzi, že nemá šanci být nominálně stejná dokonce ani při podstatně nižší pořizovací ceně.
Ostatní jsou ochotni něco připlatit, jsou to ale směšné sumy. Pouhých 3,7 procenta by za vlastnictví elektromobilu zaplatilo o 5 000 Eur víc. I to je relativně málo, asi 126 tisíc Kč, peníze, které je reálně třeba vydat navíc, zjevně není ochoten dát téměř nikdo. Podobné je to ale nakonec i se syntetickými palivy – s těmi lidé obecně problém nemají, ovšem pouze 18,8 procenta motoristů by tankovalo e-paliva, pokud by to stálo přibližně o 50 centů za litr více než současné palivo. 51,3 procenta naopak změnu vylučuje, pokud by byly ceny vyšší byť jen o cent.
Je z toho zjevné, že ochota zbývajících potenciálních kupců elektromobilů na tyto vozy přejít se reálně limitně blíží nule – udělali by to pouze za okolností, které v jakkoli dohledné době ani nemohou nastat. Odtud pramení i skepse k zákazu spalovacích motorů od roku 2035 – jen 22,1 procenta lidí hodnotí tento krok jako „velmi pozitivní” nebo „spíš pozitivní”, jen 15,4 procenta lidí pak věří tomu, že nějaký zákaz skutečně přijde.
Znovu na začátek – je za těchto okolností reálné se domnívat, že dotace něco podstatného změní? Opravdu to tak nevypadá.
(2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář