Nové možnosti a kreativita

Centrální banka v únoru po uvalení sankcí zvedla extrémně úrokovou míru na 20%, bance se tím podařilo vyhnout se deficitu likvidity v bankovním systému a zabránit masovému útěku od rublu, ztlumilo to ekonomickou aktivitu a stabilizovalo ekonomiku, měsíc poté banka snížila úrokovou míru na 17% a od minulého týdne je na 11%, očekává se, že úroková míra půjde k 9%. Banka zavedla restrikce na pohyb zahraničního kapitálu, zabránilo to inflačnímu šoku a ruské měně to umožnilo upevnit pozici. Rublu pomohl i fakt, že sankce vedly k růstu cen energií a tím k větším devizovým příjmům do ruského státního rozpočtu. Absurdně v období, kdy průměrný Čech přestává mít zásluhou politických dogmat Fiala a spol. na kvalitnější futr, do ruského rezervního fondu v květnu přibylo 43 miliard dolarů. Sankce nenarušily finanční stabilitu státu, což je nezbytný předpoklad, aby se nerozklížila celá ekonomika. V dubnu ruský rozpočet zaznamenal rekordní pozitivní převis. Ideologická dogmata netíží jen Česko a EU, v Turecku, které nečelí sankcím, ale idejím prezidenta Erdogana, centrální banka loni několikrát snížila úrokovou míru. Vedlo to k devalvaci liry, i když Erdogan počítal s jiným efektem. Devalvace zrychlila inflaci, ale centrum nezvedlo  úrokovou míru, jak radí teorie, ale naopak ji snížilo. V květnu zde inflace dospěla k 50%, někdy i teorie platí, v inflační vrcholu nelze změkčovat peněžní politiku. V Rusku se podařilo velmi rychle stabilizovat finanční systém, problematičtější to bude s reálnou ekonomikou.

Zajímavý článek od Ulricha Heydena na informačním serveru NachDenkSeite. Heyden interviewal německou ekonomku a podnikatelku  Constanci Kašarovu, která je ekonomickou expertkou a korespondentkou 20 let působící v Moskvě. V únoru bylo v Rusku činných 3650 německých firem, část z nich, jako Siemens, automobilový průmysl atd., z Ruska odešla, ale mnohé zůstaly, jako např. agrární chemie, farmaceutické firmy, potravinářské firmy, zemědělská technika atd. Podle Kašarové postavily sankce před ruské podniky obrovské problémy, působivé důsledky měl i odchod mnohých klíčových firem spotřebních řetězců, odhalily se doutnající domácí problémy, jako je špatný management. Může se jevit banálním tvrzení, že tato krize je pro Rusko velkou šancí, totiž pokud je tímto způsobem ruský národní charakter dotlačen ke zdi, rozvine netušené síly. Ruská ekonomika vždy odhalila největší slabiny, když si její aktéři mysleli, že se nachází v dobré komfortní zóně. Ruští ekonomičtí vůdci mohou být dnes otřeseni: jak prolomit vzorec prokletí přírodních zdrojů brzdící rozvoj a odemknout nečinný potenciál obrovského impéria. Podle Kašarové se v sankčním tsunami ruská ekonomika prokázala jako překvapivě robustní. Od roku 2014 se ruská ekonomika nikdy nedostala z režimu sankčních omezení, a proto je na dnešní přemrštělé sankce dobře připravena. Podle Kašarové je otázkou, zda se největší zemi světa, jadernou velmoc vybavenou soběstačností v přírodních zdrojích a z hlediska potravinové a energetické nezávislosti, může podařit rozdrtit sankcemi a embargem, aniž by to postihlo globální ekonomiku a především energeticky závislou Evropskou unii nevrhlo do propasti. Brzo se ukáže, zdali tento alarmující předpoklad není reálný.

Podle Kašarové politika vysokých úrokových sazeb staví ekonomiku země do kleští, působí jako ekonomická brzda. Skutečnost, že ekonomika rostla velmi mírně i při nízké úrokové míře a podnikový sektor investoval velmi obezřetně, odhaluje zásadní problém nadhodnocení úrokové sazby a její funkci katalyzátora růstu: měnová politika může napravit kapitálové trhy a flikovat konjunkturu, ale bez podpůrných faktorů se ekonomika nevykouzlí. V Rusku potřebuje až každý čtvrtý podnik vedle vlastních prostředků i finanční (bankovní)  injekce. Podíl malých a středních podniků s alespoň jedním bankovním kreditem (22%) zaostává za průměrem obvyklým (42%) ve vyspělých zemích a ani masívní snížení úrokové míry nevylepší podnikatelské klima. Posledních osm let ukázalo, že restriktivní sankce mohou mít pozitivní efekt na ekonomiku, v některých na importu velmi závislých sektorech zbavily Rusko úplně závislosti. Nedostatek zboží a technologií, které se nedaly jednoduše koupit, přinutily zemi, aby v sobě našla sílu a tvořivost je nahradit. Podle Kašarové je ruská schopnost přežití i za těch nejnepříznivějších okolností na Západě podceňována. Západní logika sankcí míří na kauzální mechanismy akce-reakce, “my tlačíme a ty se poddej..” Cizinci, kteří dlouhodobě v Rusku žijí, dávno pochopili, že to v Rusku neplatí, tlak z vnějšku probouzí kreativitu a sílu.