O obtížném hledání hranice mezi svobodou slova a trestným projevem

Americký Kongres si předvolal prezidentky tří univerzit. Měly vysvětlit, proč nezasáhly proti studentským propalestinským demonstracím. Zaštiťovaly se ústavní svobodou slova.

Přelomové rozhodnutí na téma svobody slova padlo v roce 1969, kdy se soud zastal členů Ku Klux Klanu a změnil svoje předchozí stanovisko z roku 1919.

Rok 1969: soudní rozhodnutí známé jako Brandenburg versus Ohio

Vůdce místní organizace Ku Klux Klanu Clarence Brandenburg vykřikoval na shromáždění příznivců „pohřběte negry” a další řečník obhajoval vystěhování židů do Izraele. Soudy první i druhé instance Clarence Brandenburga odsoudily za obhajobu teroristických metod. Nejvyšší soud rozhodnutí nižších soudů jednomyslně zrušil. Za povšimnutí stojí, že jednomyslně.

Ve svém rozhodnutí soud uvedl, že i řeč, která obhajuje nezákonné jednání, spadá pod ústavní ochranu svobody slova. Existuje rozdíl mezi obhajobou nezákonného jednání a výzvou k porušení zákona. Obhajoba je svobodným vyjádřením, výzva k nezákonnému jednání už je přes čáru. Ale vzhledem k důležitosti svobody slova pro rozvoj společnosti musí i výzva k nezákonnému jednání splňovat podle soudu přísná kritéria, aby mohla být trestána.

Bezprostřední a pravděpodobné nebezpečí

Podle testu zavedeného kauzou Brandenburg je trestný pouze projev, jehož cílem je bezprostředně vyvolat nezákonnou činnost a takový projev ji může pravděpodobně vyvolat. Klíčová slova při vyhodnocování testu jsou „bezprostředně” a „pravděpodobně”.

Soud se inspiroval stanoviskem soudce Olivera Holmese, který v roce 1919 v případu Abrams argumentoval, že pouze okamžité nebezpečí opravňuje k cenzuře. Výkřiky na izolovaném shromáždění Ku Klux Klanu tyto podmínky nesplňovaly. Soud konstatoval, že vážné ohrožení bezpečnosti nestačí. Pokud chybí okamžité nebezpečí, že k něčemu dojde, lidé mohou svobodně obhajovat i nezákonné jednání.

Test bezprostředně hrozícího nezákonného jednání byl dále konkretizován o čtyři roky později.

Rok 1973: Hess v. Indiana

Obžalovaný Gregory Hess se účastnil protiválečné demonstrace na půdě univerzity v Indianě. Protestující zabrali ulice, které poté nechal místní šerif vyklidit. Gregory Hess při vyklízení ulic zavolal z blízkosti na šerifa: „Zabereme ty zasrané ulice znovu.”

Gregory Hess byl za svůj výkřik obviněn podle místních zákonů z výtržnictví. Ne za to, že chodil po ulici, ale za to, že vyzýval svým pokřikem ostatní, aby porušovali zákon. Případ se dostal až k Nejvyššímu soudu. Při posuzování případu uplatnil Nejvyšší soud test o bezprostředně hrozícím nezákonném jednání a zprostil Gregory Hesse viny poměrem 6 ku 3. Podle soudu nebyly jeho výkřiky mířeny na konkrétní osobu nebo skupinu a svědci potvrdili, že nikoho nevyzýval, pouze řval stejně jako všichni ostatní. Jeho projev neprošel testem, zda mohl pravděpodobně způsobit bezprostřední nebezpečí.

Pozn. autora: Hranice mezi svobodným, byť odpudivým, vyjádřením a trestným vyjádřením je nepochybně tenká a její hledání by mělo být předmětem široké diskuze.

Nicméně všichni tak nějak tuší, kde je problém. Progresivní levice může křičet beztrestně cokoli. A nejen křičet. Na druhé straně názory, které progresivní nejsou, žádné takové ochrany nepožívají.

Václav Klestil dostal v roce 2020 tříletý podmíněný trest za dvě věty, které uvedl na sociálních sítích v reakci na teroristický útok na mešity na Novém Zélandu. Na facebookový profil Hospodářských novin napsal komentář ve znění: „Konečně měl někdo koule a ukázal, jak se na Mohamedány musí. Dobrá práce.”