O volbách, koalicích i číhající bídě

.

Myslím si, že komunální volby byly standardní, tak jako v předchozích letech. Největší růst zastupitelů zaznamenala SPD, ale je potřeba také dodat, že vzhledem k nižší základně – nižšímu počtu zastupitelů v obcích to je skoro logické a zvýšení jejich počtu zastupitelů v obcích a městech se dal předpokládat vzhledem k volebním preferencím. Možná je trochu překvapením skutečnost, že SPD má zastoupení ve všech krajských městech a současně také v Praze a v Brně. Ostatní strany, až na STAN, získaly počet zastoupení v obcích a městech v zásadě na stejném počtu s různými odchylkami. STAN by potrestán za kauzu Dozimetr.

.

.

Ukazuje se, že společná kandidátka různých volebních subjektů má smysl a přináší často lepší výsledek, především pro politický subjekt, který je v takovém spojení slabší a sám by těžko prorazil. Koalice Spolu názorně ukazuje synergický efekt takového spojení. Nemusí to však platit vždy. Ve volbách do Poslanecké sněmovny se spojily tři strany, a to Trikolora, Svobodní a Soukromníci a volební úspěch se nedostavil. Dnešní volby jsou hodně o marketingu a ten stojí peníze. Takže volební strany a hnutí, které nemají dostatečné finanční zdroje, mohou oslovit voliče v obcích a městech, ale na celostátní úrovni to bez výrazné finanční podpory není možné.

.

.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš nazval volby, a to především volby do Senátu, jako referendum o vládě. Dnes už víme, že to nebylo šťastné, protože tím akceleroval vládní koalici a ukázalo se, že vládní koalice uhájila svoje dominantní postavení v Senátu. Hnutí ANO volby do Senátu prohrálo. Vládní koalice spíše posílila, a to opět s výjimkou STAN, který se stává nevěrohodným politickým subjektem a voliči to dali jasně najevo. Možná za zamyšlení stojí skutečnost, že se stále více dostávají k moci volební strany a hnutí, které nemají jasné ideové zakotvení a jsou pouze společně vedeny ideou získání moci. To platí jak o hnutí ANO, tak také o STAN a možná i o SPD. Považuji tuto věc za velmi špatnou a nevěštící nic dobrého do budoucna. Voliči vlastně netuší, co a jak budou takové strany hájit.

.

.

Domnívám se, že tzv. naštvanost občanů je teprve v latentní fázi, i když dvě velmi početné demonstrace se zdají ukazovat něco jiného. Nespokojenost lidí však není ještě tak veliká, aby šli hromadně k volbám a skutečně měli vůli potrestat vládní koalici za negativní signály o naší budoucnosti, ale i negativní kroky, které zhoršují nejen životní úroveň občanů, ale také klima ve společnosti a zhoršující se důvěru v politiku. Část voličů má ještě velká očekávání z podzimních parlamentních voleb a nechtějí si připustit, že volili špatně a že je vítězné strany zklamaly. Jak jsem již uvedl na začátku, vše je teprve v latentní fázi a já očekávám, že negativní pocity se budou postupně prohlubovat. Je třeba si také uvědomit, že vládní koalice těsně před volbami zastropovala ceny energií a slíbila další zvyšování tarifů u příspěvku na bydlení a tím vyvolala jakési slabé očekávání, že se vše zvládne. Je to klasický marketingový tah před volbami, který koalici volby nevyhrál, ale nepochybně měl vliv na výsledek voleb.

.

.

Nejsem odborníkem na energie, i když se snažím být informován a snažím se porozumět tomu, co se děje. Samotné zastropování neřeší systémově zvyšování cen energií. Je to tak, že občané možná zaplatí na přímo méně za plyn, elektrickou energii a teplo. Stát energetickým firmám doplatí ztrátu za zastropování, ale stát má peníze jen z daní občanů, takže ve skutečnosti zaplatíme vše do posledního halíře ze svého. Pokud bychom chtěli opravdu řešit problém enormního a někdy i spekulativního zvyšování cen energií, muselo by dojít k zastropování u výrobců energií, musely by skončit emisní povolenky, poplatky za „čistou“ energii a přeprodávání energií přes Lipskou burzu. To se bohužel neděje. Nejvíce tím trpí lidé s nízkými příjmy, ale také lidé, kteří potřebují, například ze zdravotních důvodů, být neustále napojeni na elektrickou energii, protože mají dýchací přístroje a podobně. Až po volbách se ukázalo, že zastropované ceny energií nejsou skutečnými cenami energií a k tomu je potřeba připočítát téměř polovinu dalších nákladů za distribuci, za jistič apod. Dnes je také téměř jisté, že zastropování bude funkční asi až od ledna 2023. Za nejhorší považuji skutečnost, že dosud není vyřešen přístup k levnější energii u velkých podnikatelských subjektů a u výrobců s vysokou spotřebou energií. Pokud začnou krachovat naše firmy, nebo se jejich majitelé budou je stěhovat za levnějšími energiemi, pracovní silou, bude to znamenat obrovský úpadek nejen České republiky, ale i dalších států v Evropě. Potom by nás čekala opravdu bída. Komu krach Evropy   poslouží, to ať si každý čtenář odpoví sám sobě.

.

.

Početné demonstrace občanů jsou logickým vyústěním toho, že naše opozice nemá dostatečnou vizi, se kterou by se občané mohli ztotožnit a za kterou by mohli jít. To je jedním z důsledků výsledku voleb do Senátu. Opozice nabízí způsob řešení krize v zásadě stejným způsobem, jak je provádí koalice, pouze s tím rozdílem, že opozice by byla vstřícnější k občanům, ale to by možná přineslo ještě větší díru do rozpočtu. Opozice navrhuje pouze některé systémové kroky, ale nemá ucelenou, důslednou a jasnou představu, jak postupovat krok za krokem. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že dnešní doba je opravdu velmi turbulentní a promýšlení jednotlivých kroků řešení krize je trochu věštění z křišťálové koule. Občané, vyzvaní pouze skupinkou lidí přišli, protože cítí, že je potřeba něco dělat, že nemohou jen stát a sledovat svoje chudnutí. Nemají však jasnou představu co dělat. Potřebují sílu, která je bude koordinovat a bude mít vizi. Problém spatřuji také ve zhrubnutí celé polické scény. Když si poslechnete řečníky na obou demonstracích a chování lidí na demonstracích, tak pravděpodobně nikdo z nich neřekl tak urážlivá slova, kterými se častují jednotliví politici. Co vůbec nikde nezaznívá, a co já považuji za klíčové, že nikdo z politiků nemluví o míru. Mír je dnes sprosté slovo a když řečníci na demonstracích hovoří o míru, tak jsou za to dehonestováni.

.

.

Navážu na předchozí odpověď. Slova o míru jsou dnes vykládána jako souznění s Ruskem nebo šíření dezinformací. Je to neuvěřitelné, že politici a s nimi spřízněná média hovoří pouze o válce, o zbrojení, o dodávkách zbraní a podobně. Lehce, jako by se nic nedělo, hovoří o tom, že možná dojde na lokální úrovni k použití atomových bomb. Vůbec nechápu, jak je možné, že nejen v České republice, ale v celé Evropě, nesílí hnutí za zastavení nesmyslného vraždění. Naši politici nahlas říkají, že jsme ve válce, což samozřejmě není pravda, ale současnou rétorikou se můžeme stát válečným územím. Uvolňujeme obrovské prostředky na zbrojení, i když bychom je potřebovali na jiné potřebnější věci. Válkou trpí celá Evropa a roztáčení válečné spirály může vést ke katastrofě. Měli bychom vyvinout maximální tlak na zastavení války, sednout si ke stolu a snažit se jednat. Stokrát se to nemusí podařit, ale po sto jedné nakonec může dojít k uzavření smíru. Toto považuji za největší úkol politiků, jinak se ocitáme na hraně, na nebezpečné skluzavce, která nás všechny může vrhnout do zapomnění. Lidé na náměstích nejsou dezinformátoři, ale jsou to lidé, kteří mají obavu, kterou možná neumí přesně vyjádřit, a proto za ně mluví ti na pódiích. Nevěřím však tomu, že by byli někým placeni. Ti lidé přišli spontánně, bez podpory televizí, společně se kontaktovali a sešlo se jich po dvakrát sto tisíc. To je velká síla a vládní struktury by takovému hlasu měly naslouchat. Pokud tomu tak nebude, může dojít k mnohem horším krizím.

.

.

V politice to tak je, i když se přiznám, že hrubost napadání a její intenzita je opravdu až za hranou. Spojení uvedených stran v koalice mi připadá přirozenější než koalice KDU s Piráty. Tomu opravdu nerozumím, protože jsou ideově na zcela opačných pólech, a tuto mesalianci považuji za zradu voličů z obou stran. Potom je zcela jedno koho voliči volí. Hnutí ANO není nijak ideově zakotvené, a tak koalice se Spolu či ODS jsou možné, i když pro někoho překvapivé.