Občané mají právo vědět, co peníze z EU financují |

Sdílet článek:

ZOLTÁN KOTTÁSZ

„Odhalení sítě nevládních organizací, které se za peníze z EU snaží ovlivňovat národní debaty, zůstává jedním z nejdůležitějších bojů v současné Evropě.“ „Veškeré financování by mělo být transparentní, EU by se měla sama držet pravidel transparentnosti, která mají dodržovat členské státy“, říká zmocněnkyně maďarské vlády Boglárka Bólyaová. „Mým úkolem je vyšetřovat a zvyšovat povědomí o pochybných detailech financování nevládních organizací ze strany EU“, říká a dodává, že je to obzvláště naléhavé v situaci, kdy „EU poskytuje miliardy forintů organizacím, které útočí na vlasteneckou a suverénní vládu“.

Rozhovor s doktorkou Boglárkou Bólyaovou, zmocněnkyní maďarské vlády pro reformu EU, připravil pro magazín The European Conservative redaktor Zoltán Kottász.

Dr. Boglárka Bólya je vládní zmocněnkyně při Ministerstvu pro záležitosti EU v Maďarsku. Je vystudovaná právnička a v letech 2003 až 2019 zastávala různé funkce v Evropském parlamentu, naposledy jako poradkyně tehdejšího předsedy Evropského parlamentu Antonia Tajaniho. V roce 2019 se vrátila do Maďarska, kde nejprve působila jako náměstkyně státního tajemníka pro vztahy s EU a poté jako vládní zmocněnkyně odpovědná za přípravu maďarského předsednictví EU. V poslední době byla pověřena prosazováním reforem Evropské unie, včetně objasnění pochybného financování nevládních organizací Evropskou komisí, které se v posledních měsících dostává na titulní stránky novin – miliardy eur z peněz evropských daňových poplatníků jsou používány na šíření levicové politické agendy a na oslabování suverénních konzervativních vlád v celé Evropě.

Jako vládní zmocněnkyně máte za úkol zkoumat některé sporné praktiky EU v oblasti financování nevládních organizací a upozorňovat na ně veřejnost. Co přesně vaše práce obnáší?

Moje práce jako ministerské zmocněnkyně má tři hlavní cíle.

Za prvé, podporovat reformní úsilí evropských suverenistických sil. Chceme, aby se Evropská unie vrátila ke své původní roli, jak je zakotvena v zakládajících smlouvách. Nechceme centralizovanou EU, která se chová jako impérium. Chceme silnou spolupráci mezi silnými, suverénními národními státy. Krize posledních let a výsledky evropských voleb v roce 2024 jasně ukázaly, že současný stav v Bruselu je neudržitelný. Chceme stát v čele tohoto reformního procesu a změn. Členské státy musí zachovat kontrolu nad svým rozhodováním, instituce EU by se měly vrátit ke své základní roli stanovené ve Smlouvách a měly by respektovat meze svých pravomocí.

Za druhé, spolupracujeme s frakcí Patriots for Europe, abychom odhalili, jak bruselská byrokracie uplatňuje dvojí standardy v postupech týkajících se právního státu a postupně rozšiřuje svůj vliv nad rámec toho, co zamýšlely smlouvy.

A tím se dostávám k třetí části svého mandátu: odhalování nesrovnalostí ve financování nevládních organizací. Zatímco měkká síla je již dlouho využívána jako nástroj k prosazování politických a ideologických cílů po celém světě, způsob, jakým nyní fungují některé nevládní organizace financované Bruselem, vyvolává vážné obavy. Tyto organizace, často prezentované jako nezávislé subjekty občanské společnosti, jsou ve skutečnosti politicky aktivní a snaží se ovlivňovat národní debaty a rozhodovací procesy. Peníze daňových poplatníků EU by neměly být používány k financování skupin, které prosazují zahraniční zájmy nebo destabilizují demokratické vládnutí v členských státech. Mým úkolem je pomáhat odhalovat a pokud možno zabraňovat takovým zásahům.

Maďarská vláda již dlouho tvrdí, že některé nevládní organizace aktivně prosazují progresivní liberální hodnoty a zapojují se do protivládních aktivit, částečně s pomocí finančních prostředků Evropské unie. V ostatních částech Evropy se však otázka financování nevládních organizací dostala do popředí až po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu v lednu tohoto roku. Jeho administrativa okamžitě zahájila vyšetřování, na co jsou vynakládány peníze amerických daňových poplatníků, včetně progresivních aktivit financovaných agenturou USAID po celém světě. Proč musela Evropa čekat na Donalda Trumpa?

Paralely s USAID jsou skutečně zarážející. Prostřednictvím USAID byla financována celá síť nevládních organizací, které propagovaly ideologické narativy v souladu s cíli zahraniční politiky. Velmi podobné vzorce dnes vidíme v EU. I Brusel podporuje vlastní ideologický narativ z veřejných peněz. Odhalili jsme, že od roku 2014 bylo přímo vynaloženo přibližně 62 milionů eur na maďarské nevládní organizace, které jsou jednoznačně politickými aktéry, protože vyvíjejí politický tlak. Nejde o spekulace – tyto informace odhalily veřejné databáze samotné Evropské komise.

Tyto platformy sice poskytují některé základní informace, ale mnoho dalších údajů nezveřejňují. Stále nevíme, kdo přesně za těmito transakcemi stojí, jakým způsobem mezi jednotlivými subjekty proudí finanční prostředky ani jaké lobbistické aktivity jsou za tyto prostředky prováděny. Evropské instituce mají povinnost zajistit, aby peníze daňových poplatníků nebyly využívány na skryté politické lobování nebo ideologické kampaně, ale aby sloužily skutečným zájmům evropských občanů.

Když Trumpova administrativa zastavila financování prostřednictvím USAID, mnoho z těchto nevládních organizací – ve skutečnosti více než tisíc – si začalo stěžovat, že jsou „napadeny“, a začalo lobovat u EU, aby tuto mezeru zaplnila. Přesně to se dnes děje: na Brusel je vyvíjen tlak, aby se stal hlavním patronem těchto ideologicky zaujatých nevládních organizací.

Dokonce i Evropský účetní dvůr (ECA) uvedl, že financování nevládních organizací ze strany EU je příliš neprůhledné a trpí nedostatkem transparentnosti.

Přesně tak. Nevíme, do jaké míry jsou tyto nevládní organizace financovány. ECA v podstatě říká to samé, co my: dostupné veřejné informace jsou fragmentované, příjemci jsou často nesprávně klasifikováni, sekundární příjemci jsou skryti a lobbistické aktivity nejsou řádně monitorovány. A pak je tu ještě vlastní přiznání Evropské komise z počátku března, že některé nevládní organizace v rámci programu LIFE, kterým byly přiděleny veřejné prostředky, se zapojily do „nepatřičných lobbistických aktivit“. Všechna tato odhalení pomalu dosahují bodu varu a evropští občané mají právo vědět, na co se jejich peníze utrácejí.

Co v tom můžete jako ministerský zmocněnec udělat? Máte například spojence v jiných členských státech Evropské unie, kteří také chtějí odhalit pravdu?

Maďarská vláda tyto své obavy aktivně vznáší v Bruselu. Ministr pro evropské záležitosti János Bóka tuto otázku vznesl na zasedání Rady pro obecné záležitosti, zaslal dopis v této věci komisařce EU Hadje Lahbibové a my tuto otázku nadále předkládáme na všech možných fórech. Velmi aktivní jsou také členové Evropského parlamentu ze skupiny Patriots, kteří iniciovali zřízení vyšetřovacího výboru, který se touto otázkou bude zabývat.

Pokud jde o mou roli, udržuji přímý kontakt s Evropskou komisí a pravidelně diskutuji s jejími zástupci. Díky tomu, že jsem šestnáct let žila v Bruselu a pracovala v Evropském parlamentu, rozumím tomu, jak systém funguje, což je určitě výhoda. Klíčové je, abychom na tyto otázky nadále upozorňovali a nepřestávali klepat na dveře a žádat odpovědi. Snažíme se s institucemi spolupracovat konstruktivním způsobem. Pokud se podaří najít společnou řeč, jsme připraveni spolupracovat na řešení těchto problémů způsobem, který posílí důvěru a transparentnost v celé Evropě.

A nejsme sami. Tato otázka získává na významu i v dalších členských státech. Francie nedávno přijala zákon proti zahraničnímu vměšování a na ochranu své suverenity, Slovensko zase zpřísnilo pravidla pro financování nevládních organizací. Ano, hledáme spojence – a je povzbudivé, že zaznamenáváme rostoucí zájem ze strany několika vlád v celé Evropě.

Skupina Patriots for Europe se snaží donutit Evropskou komisi, aby zveřejnila smlouvy o financování nevládních organizací. Zdá se však, že Patrioti jsou ve svém úsilí o pravdu osamoceni. Stojí proti nim velký blok zelených, liberálů, socialistů a centristické Evropské lidové strany (EPP), kteří mají všichni zájem na zachování status quo a nechtějí nic měnit. Jak lze s takovou blokující většinou něčeho dosáhnout?

Patriotům se podařilo v relativně krátké době rozšířit svůj manévrovací prostor a dávají o sobě vědět, pokud jde o zneužívání moci a její koncentraci, jehož jsme svědky. Dokonce i někteří členové EPP kritizovali Komisi za skandál s lobbováním nevládních organizací.

Suverenistické síly – včetně Patriotů a konzervativní skupiny Evropští konzervativci a reformisté (ECR) – navrhly zřízení vyšetřovacího výboru, ale realisticky pochybuji, že to Konferenční výbor předsedů Evropského parlamentu, který o těchto záležitostech rozhoduje, povolí, pokud EPP zůstane v úzké spolupráci s mainstreamovými levicově liberálními stranami.

I tak však pokračujeme dál. Navzdory překážkám budeme i nadále upozorňovat veřejnost na tyto závažné problémy a snažit se získat pro naši věc co nejvíce spojenců. Věříme, že spravedlnost nakonec zvítězí a že čas je na naší straně.

Zdá se, že Evropská komise, údajně nestranná instituce EU, která by měla sloužit zájmům členských států, s radostí šíří levicovou propagandu a jedná svévolně, aniž by ji někdo mohl volat k odpovědnosti. Souhlasíte?

Ano. Podle Smlouvy o Evropské unii by to měl být Evropský parlament, kdo Komisi volá k odpovědnosti. V posledních měsících se o této otázce vedlo mnoho debat a maďarští konzervativní poslanci Evropského parlamentu se pravidelně ozývají a požadují odpovědi. Komise se zdá být k těmto výzvám lhostejná. Nezapomínejme, že mnoho z těchto nevládních organizací spolupracuje s Komisí a během útoků institucí EU na Maďarsko v posledních patnácti letech, včetně řízení podle článku 7 a zadržování finančních prostředků EU, byly citovány pouze zprávy levicových nevládních organizací. Mnohé z těchto subjektů jsou úzce propojeny s institucemi EU, protože významně přispívají k výroční zprávě Komise o stavu právního státu.

Abychom pochopili, o co skutečně jde, musíme sledovat tok peněz. Nejde jen o nevládní organizace – jde o moc, vliv, útoky na ty, kteří se odchylují od mainstreamu nebo zpochybňují status quo, a v konečném důsledku jde o tiché rozebírání národní suverenity prostřednictvím zdánlivě neutrálních aktérů. Proto je odhalení této sítě i nadále jednou z nejdůležitějších bitev v dnešní Evropě.

Zmínila jste, že jedním z vašich úkolů je podporovat úsilí evropských suverenistických sil o reformu EU. Existuje naděje, že se vlasteneckým a suverenistickým silám v Evropě podaří odvrátit EU od jejího současného směřování k federalistickému, centralizovanému impériu?

Strávila jsem v Evropském parlamentu šestnáct let a dobře jsem poznala jeho vnitřní fungování. V uplynulém desetiletí se federalistické iniciativy zřetelně zrychlily. Každá krize – od vln nelegální migrace přes pandemii až po energetickou krizi – byla využita jako záminka k další centralizaci moci v Bruselu, zatímco všechna strategická rozhodnutí týkající se těchto krizí selhala.

Konference o budoucnosti Evropy (2021–2022) byla dokonalým příkladem. Měla dát občanům skutečné slovo při utváření budoucnosti Unie. Místo toho ji bruselská elita využila k prosazení své vlastní ideologické federalistické agendy a zamítla všechny návrhy, které volaly po návratu k Evropě národních států. Přestože Maďarsko bylo jedním z nejaktivnějších členských států v tomto procesu, požadavky na navrácení kompetencí a obnovení původní role institucí byly v mžiku smeteny ze stolu.

Tento federalistický způsob uvažování se časem jen upevňuje. V důsledku institucionální reformy se EU vzdálila občanům a stala se mocenským projektem bruselské elity. Začalo to bývalým předsedou Komise Jeanem-Claudem Junckerem, který Komisi otevřeně považoval za politického aktéra. Jeho nástupkyně Ursula von der Leyenová zašla ještě dál a z Komise udělala ideologický nástroj, namísto pouhého strážce smluv. To se naplno projevilo loni v říjnu, když premiér Viktor Orbán představil program maďarského předsednictví EU. Zatímco kritika ze strany levicových stran byla očekávaná, bylo bezprecedentní a šokující, že předsedkyně Komise pronesla stranický volební projev, v němž otevřeně zaútočila na Maďarsko. To jasně ukázalo, jak daleko se Komise vzdálila od své původní role. Evropský parlament se stal služebníkem úzkého federalistického kruhu, který je stále více odtržený od voličů. Rozhodnutí v Bruselu se stále více přijímají na základě politického vydírání a dvojích standardů.

I přesto zůstávám optimistická. Vzestup suverenistických hnutí v celé Evropě je nepopiratelný. Tyto vlastenecké síly jsou jednotnější a odhodlanější než kdykoli předtím. Společně můžeme – a já věřím, že také budeme – prosazovat reformy, které Evropa tak zoufale potřebuje.

S postupem času a s tím, jak se bude stále více ukazovat, že jsme v právu, budou se útoky na Maďarsko samozřejmě stupňovat. Čím hlasitěji však budou křičet a čím více se budou snažit nás izolovat – ať už prostřednictvím vlivu nevládních organizací, ekonomického tlaku nebo politických zástupců –, tím jasnější bude, že stojíme na správné straně historie. A nejsme sami. Po celé Evropě se ozývá stále více hlasů, které se připojují k naší věci. Jsme připraveni uzavřít spojenectví se všemi, kteří souhlasí s tím, že Evropská unie musí sloužit nikoli ambicím elit, ale občanům Evropy.