LUKÁŠ KOVANDA
Washington se za Trumpa snaží naklonit si energeticky bohaté země – Rusko, Saúdskou Arábii, či dokonce Írán –, aby tak oslaboval Čínu.
Svět se ocitá v obchodní válce, která v éře moderní globalizace nemá obdoby. Vždyť Spojené státy jako největší ekonomika světa nyní aplikují průměrnou celní sazbu, která je nejvyšší od roku 1943. A to je jenom začátek.
Na dovoz z Kanady a Mexika Donald Trump zavádí nové clo ve výši 25 %, s výjimkou dovozu energetických surovin z Kanady (na něž uplatní clo 10 %). Na Čínu pak uplatní nově sazbu 10 %, když už však na její dovoz v únoru zavedl nové, rovněž desetiprocentní clo. A to Trump hrozí dalším clem, 25 %, i EU, přičemž rovněž slibuje produktová cla na měď a dřevo, když už dříve zavedl cla na ocel a hliník.
EU podle Trumpových slov z minulého týdne vznikla proto, aby USA odírala, což on nehodlá dál tolerovat. Pokud by u takto ostré rétoriky setrval, těžko sázet na to, že na dovoz z EU zavede cla jen mírná a selektivní. Spíše je nutno počítat se cly plošnými.
Plošná cla na dovoz z EU jsou tudíž asi jen otázkou času. Přitom Česko podle výpočtu renomované poradenské společnosti Oxford Economics představuje ekonomiku, již mohou taková cla poškodit z unijních zemí vůbec nejvíce. Oxford Economics pracuje se scénářem plošného cla 10 % na dovoz zboží z EU, jež by Trump oznámil v nadcházejících týdnech či měsících, takže by do praxe vstoupilo v průběhu druhého čtvrtletí letošního roku. Scénář přitom zahrnuje dopad již oznámeného cla 25 % na dovoz hliníku a oceli.
Počítá také s tím, že by EU zavedla odvetná, ovšem cílená cla na dovoz z USA, podobně jako včera Čína či Kanada. Novému clu EU by nepodléhal například dovoz energetických surovin, zejména zkapalněného zemního plynu, z USA, což je objemově vůbec největší dovozní položka EU ve vztahu k USA. V posledním čtvrtletí roku 2027 by Česko v takovém scénáři ztrácelo kvůli clům takřka jeden procentní bod svého ekonomického růstu. Což je vůbec největší ztráta ze všech zemí EU, jež Oxford Economics podrobuje analýze.
Podle prognózy Mezinárodního měnového fondu, která byla publikována loni v říjnu, tedy ještě před Trumpovým zvolením, by mělo Česko růst roku 2026 reálně o 2,3 % a roku 2027 o 2,1 %. Nominální hrubý domácí produkt by měl činit roku 2026 celkem 8 630 miliard korun a roku 2027 pak 8 989 miliard. Při předpokladu o zhruba jeden procentní bod nižšího reálného růstu v celém roce 2027 to za jinak stejných podmínek znamená, že Česko v tom roce přijde o 80 až 85 miliard korun.
Česko by se tedy i přes uvedení cel mělo vyhnout recesi, podobně jako celá eurozóna, jak prognózuje Oxford Economics. Samozřejmě, pokud by Trump zavedl plošné clo 25 %, ČR může se zabřednutím do recese roku 2027 koketovat. Ztráta české ekonomiky by se pak nejspíše pohybovala v pásmu od 150 do 200 miliard korun ročně.
Proč zatím Trump cly napadá hlavně dosavadní spojence USA? Washington ve své nynější zahraniční politice sází na fosilní surovinovou základnu. Snaží se nově naklonit si energeticky bohaté ekonomiky, jako je Rusko, Saúdská Arábie a částečně i Írán. Chce tak posílit svoji pozici vůči Číně a zároveň nahlodat její dosud nerušeně budované aliance právě s Ruskem a Íránem, ba dokonce se Saúdskou Arábií.
Jak včera vyšlo najevo, Trump usiluje o konsolidaci vztahu s Íránem, a to prostřednictvím a za pomoci Ruska. Taková konsolidace by mohla utužit rovněž poněkud nalomené spojenectví USA se Saúdskou Arábií, neboť výměnou za nápravu vztahu s Teheránem by od něj žádala omezení jeho mocenských ambicí v blízkovýchodním regionu, kde Íránci soupeří o pozici hegemona právě se Saúdy.
Trump tedy sází na mocnosti a jejich (nejen) fosilní energetické suroviny. Proto jej na Ukrajině zajímá prakticky jen její nerostné bohatství. A proto jej vlastně vůbec nezajímá Evropa, protože ta už je na USA energeticky (a navíc i vojensky) závislá nyní – kvůli fiasku Green Dealu, neprozíravému antijadernému postoji a nepromyšlené sázce na neřiditelné obnovitelné zdroje. Tedy přesněji: Evropa jej zajímá, ale jen proto, že prý Spojené státy odírá. S EU mají totiž USA ještě větší schodek zahraničního obchodu než s Mexikem, Kanadou nebo Čínou.
Možné oteplení vztahů Washingtonu s Moskvou, Rijádem, ba Teheránem představuje z hlediska Číny zásadní hrozbu, Peking se tak v obavě před zesílením globální moci USA a v obavě z jejich nových aliancí může rozhodnout přepadnout Tchaj-wan, než se síly ve světě přeskupí v jeho neprospěch.
Definitivně by ale takovým aktem znemožnila budování aliance s Evropou, jež se z velké části nyní cítí Spojenými státy historicky zrazena a představuje tak potenciálně celkem logického partnera Číny v novém geopolitickém pořádku. Nevýhodu Evropy coby možného čínského spojence představuje fakt, že je z hlediska energetických surovin poměrně chudá, podobně jako Čína (pokud tedy Evropa nebude na svém území svolná k environmentálně zatěžující těžbě zemního plynu tzv. frakováním).
Dějiny v těchto dnech běží mnohem rychleji, než si svět uvykl. Ale tak to historicky občas bývá; stačí vzpomenout na přeskupení sil ve světě na přelomu 80. a 90. let minulého století. Dlouho se nic moc nedělo, ale prakticky naráz padly železná opona, Berlínská zeď i Sovětský svaz. Éra, jež poté nastala, se nyní zdá být definitivně pryč. V novém multipolárním světě, kde nutně nastane útlum globalizace a světového obchodu, bude rozhodovat vojenská síla a vlastní energetické a nerostné bohatství, případně budování strategických aliancí se zeměmi, jež takovým bohatstvím disponují. USA už to pochopily, Evropa zatím ne…
lukaskovanda.cz
(1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Prastaré asijské přísloví říká,že Čína má moře času a nezapomíná.Nikde v současném diskurzu nezazní,že Čína se chce pomstít za Nerovné smlouvy z 19.století a fentanylovou epidemií se mstí za opiové války,kdy hlavně Britové opiem zničili několik čínských generací.Není to tak dlouho,kdy opiové doupě bylo synonymem pro číňany.