Obhájci svobodného trhu nikdy netvrdili, že trh vyřeší vše |

Sdílet článek:

Ani největší zastánci svobodného trhu v čele s F. Hayekem netvrdili, že jej má společnost nechat bez dozoru. Přestože jsou často prezentováni jako zapřisáhlí odpůrci jakýchkoli zásahů státu, opak je pravdou. Nikdy neříkali, že metoda uspořádání laissez faire, tedy nechte trh být, je správná.

Samotný výraz „laissez faire” údajně vznikl ve Francii v 17. století. Při vládním setkání odpověděli obchodníci na dotaz ministra, jak jim může nejlépe pomoci, velmi lakonicky, že „Laissez-nous faire”, tedy nechte nás být. Věta se krátce poté objevila v ekonomickém časopise a od té doby se stala symbolem uspořádání společnosti, která spoléhá ‘výhradně’ na tržní síly.

Ale Adam Smith nebyl obhájcem nespoutaného kapitalismu, i když lze takovou informaci nalézt například na stránkách Wikipedie. Nedomníval se, že by společnost měla spoléhat výhradně na tržní mechanismus vedený individuální motivací dosáhnout zisku. Byl přesvědčen, že dobře fungující svobodný trh je nezbytný, ale ne postačující. Silně se vymezoval proti kritice trhu, ale zároveň připouštěl, že existuje mnoho situací, které svobodný trh není schopen vyřešit, a proto potřebuje silné instituce, které jsou schopné zasáhnout. Na tomto principu odmítal státní zásahy, které trh popíraly, ale ne intervence, které považovaly tržní principy za součást řešení.

A. Smith versus spekulanti

Stejně tak měl svoje výhrady vůči kapitálovým trhům. Již před 300 lety kritizoval A. Smith spekulanty, kteří při honbě za ziskem neúměrně riskují. Spoléhání na zcela neregulovanou ekonomiku může přinést neblahé důsledky, neboť „velká část kapitálu v dané zemi se nachází mimo ruce těch, kteří jej mohou s největší pravděpodobností použít k ziskové a prospěšné činnosti, a je dána do rukou těm, kteří jej s největší pravděpodobností zničí a promrhají.”1

Asi nejznámější věta z jeho klíčového díla Bohatství národů představuje lidskou sobeckost jako hlavní důvod pro fungování trhu: „To, že si dáme večeři, není kvůli laskavosti řezníka, sládka nebo pekaře, ale protože sledují svoje vlastní zájmy.” Možná proto je jeho názor mnohdy prezentován jako obhajoba liského sobectví v tržní ekonomice. To je velmi zjednodušený pohled.

Teorie mravních citů

Ve své první a poslední knize Teorie mravních citů popisuje A. Smith řadu pocitů a emocí, které motivují lidské chování. Tato kniha pro něj byla velmi důležitá, neboť byla jeho prvním a posledním dílem. První vydání vyšlo v roce 1759 a až o 31 let později její poslední, výrazně přepracované, šesté vydání. Její závěry nejsou v rozporu s jeho tvrzeními v knize Bohatství národů, ve které pouze říká, že abychom vysvětlili motivaci pro směnu zboží a služeb na trhu, nemusíme hledat žádnou jinou motivaci než snahu uspokojit vlastní zájmy.

Stát má svoji roli

Ani jeden z největších obhájců svobodného trhu, F. Hayek, netvrdil, že trh je všemocný. Právě naopak.

Ve své asi nejslavnějí knize Cesta do otroctví říká, že „pravděpodobně nic nezpůsobilo myšlence svobodného trhu více škody, než zatvrzelé setrvávání některých jeho zastánců na principu, že trh vyřeší všechno.” „Základní princip, že při organizování společnosti bychom měli co nejvíce využít spontánních společenských sil a co nejméně se uchylovat k nátlaku státu, může mít nekonečně variací.”2

Všude, kde je konkurenční prostředí nejlepším způsobem, jak koordinovat ekonomické aktivity občanů, by měl převážit svobodný trh. F. Hayek kritizuje pouze situace, kdy je konkurenční prostředí zbytečně nahrazováno méně efektivními metodami řízení ekonomiky. Konkurenční prostředí považuje za nejlepší metodu řízení ekonomických vztahů mezi lidmi, protože to je jediná metoda, která umožňuje vzájemnou koordinaci bez toho, aniž by do těchto vztahů vstupovala jakákoli státní či jiná autorita.

Soukromé vlastnictví nestačí

„Je bohužel smutnou pravdou, že výrazně méně energie je věnováno studiu institucí, které by konkurenci usnadňovaly. Přitom pro efektivní fungování ekonomiky nestačí povolit soukromé vlastnictví, výsledek závisí na přesné definici, jaká práva se k soukromému majetku vztahují.”3

V závěru shrnuje F. Hayek svůj pohled na plánování: „Jediná situace, ve které by měl stát plánovat, je plánování konkurečního prostředí.”4

Pokud někdo říká, že velcí obhájci svobodného trhu prosazovali trh zcela prostý regulací, a proto nemají být jejich názory brány v potaz jako příliš vyhraněné, nemluví pravdu.

Zdroje:

(1) Adam Smith: Wealth of Nations

(2) – (4) Friedrich Hayek: Cesta do otroctví

(5) Adam Smith: The Theory of Moral Sentiments