Odkud feminismus? |

Sdílet článek:

Anglosaský feminismus je agresívní a rozdělující, je dědictvím protestantismu, který byl víc patriarchální než katolicismus. Protestantismus ve vztahu muž-žena je regresívnější než jsou původní křesťanské tradice, kdy žena stála v centru církevního života, říká se, že v raném středověku zbožné ženy napříč společenskými vrstvami zachránily církev. Katolicismus měl silnou dimenzi v kultu Panny Marie. Protestantské Lutherovo poselství je patriarchální, znal jen ženy hříšnice. Agresívní feminismus anglosaského světa vychází z tohoto dědictví. V interview ve Figaru o anglosaském feminismu a jeho průniku do kontinentální Evropy velký francouzské antropolog a historik Emmanuel Todd.

Kritizujete feminismus třetí vlny a genderové teorie, obviňujete je ze snahy vyvolání války mezi pohlavími a z hlásání teorií, které nejsou reálné, byl jste považován za levicového?

Je to pravda, rozhořčuje mě to, co nazývám feminismus třetí vlny, antagonistický a nenávistný. V mé generaci (1951) a prostředí panoval absolutní feminismus. Udivuje mě erupce antagonistického feminismu ve Francii, který připomíná totéž, co v anglo-americkém světě, konfliktní a rozdělující feminismus. Naše země se přece vždycky vyznačovala a byla tím celým světem obdivována, kamarádstvím mezi pohlavími. Neútočím, ale snažím se jako antropolog a vědec pochopit oč jde.

Výchozím bodem je paradox, jsme svědky obnovené výzvy k soupeření o nadvládu v okamžiku, kdy se zdá, že emancipační hnutí dosáhlo svých cílů. Jak to vysvětlit, podle Tocquevillova paradoxu, čím víc je společnost egalitářská, tím víc zraňuje sebemenší nerovnost?

Domníval jsem se to, byla to má první hypotéza, ale není tomu tak. Když vidíte úspěch knihy Mony Chollet o čarodějnicích ve středních vzdělaných třídách, musíte se ptát: jak se mohou moderní ženy identifikovat se 40 000 zmasakrovanými ženami převážně v germánském světě maskulinními furiemi v 16. a 17. století. Je to forma dezorientace. Vzdělanostní předstih žen před muži je mnohem větší než by se dalo předpokládat. V roce 2019 v segmentu 24-34 let 52% žen prošlo dlouhým studiem oproti 44% mužů. Inverze toho podílu se začala pozorovat v generaci dnešních padesátníků. Žijeme už dlouho v edukativní dominanci žen, maskulinní dominance přetrvává v horních 4% společnosti. Když se integruje rozměr této evoluce, ženskou nevoli líp vysvětlí ztotožnění žen se všemi problémy mužů než zbytky mužské nadvlády. V Durkheimově smyslu: v mobilní společnosti neví člověk, co očekávat od života, odtud sociální nevolnost. Ženy vstoupily do psychosociálních patologií donedávna rezervovaných pouze mužům: třídní zášť, úzkost ze svého osobního osudu atd.

Nelze negovat, že existují důležité ekonomické rozdíly mezi muži a ženami..

Masculinní dominance přetrvává v privátním manažerském sektoru a státní byrokracii, v jiných sektorech jsou ekonomické rozdíly vysvětlitelné mateřstvím. Přišel jsem s revolučním průlomem: ženu definuji jako lidskou bytost, která může porodit dítě. Dnes taková definice může být riskantní a nazírána jako reakční. Dnešní žena má otevřeny všechny mužské problémy a navíc problém volby mezi kariérou a dítětem. Muž ztratil v rodinném životě rozhodovací kapacity, svět práce je pro něj stále významnější a celý se zde investuje. Muž, který kariérně neuspěje se vystavuje velkému nebezpečí. Všechny jiné debaty o rozdílech genetických pohlaví nebo mozku jsou pseudovědecké. Mateřství a jeho psychosociální důsledky jsou nejsilnější proměnnou vysvětlující podstatné.

Kdy na západě zmizel patriarchát?

Nezmizel, protože nikdy neexistoval. Existovala lehce superiorní pozice muže obzvlášť v kolektivních aktivitách. Ale intenzita této maskulinní dominance byla tak geograficky a historicky variabilní, že se nedá mluvit o patriarchátu. Téma se zmocnila ultra ideologie, hovořit nediferencovaně o situaci žen v Kábulu a v pařížské oblasti nemá z antropologického zřetele žádný smysl. Věří se, že čím dál se jde do minulosti, ženy byly víc utiskovány. Není to pravda. Západ i před změnami posledních šedesáti let byl velmi blízký mravům lovců-sběračů, u kterých byl status ženy velmi vysoko. Ideologie feminismu třetí vlny, která ovládla veřejnou debatu, deformovala vztah obou pohlaví v historii. Zkoumání evoluce lovců-sběračů, tj. období 100 000-300 000 let, je podstatné pro lidskou historii. Nacházíme zde jádrovou rodinu vsazenou do bilaterálního příbuzenského systému, forma mírné monogamie je od počátku lidstva statisticky převažující, důležitá je její výchovná úloha pro potomstvo. U lovců-sběračů jsou ženy nositelkami elementu rodinného individualismu, muži nesou kolektivní zodpovědnost.

Podle vás je emancipace žen spojená s kolapsem kolektivní víry a mizením národního státu?

Velkým nedostatkem ideologie je přesvědčení, že v naší společnosti se dějí velké věci, které padají z nebe. Na jedné straně pozitivní emancipace ženy, na druhé straně vymizení průmyslu, což je obrovským problémem a kolaps kolektivního věření, což může být dobré, pokud uvážíme, že nebudou už války, ale velmi špatné, pokud se stát vzdal suverenity na ekonomickém poli.

Emancipace za každou cenu, litujete minulého světa?

V žádném případě, žehnám sexuální revoluci, která činí vztah žena-muž mnohem příjemnějším, pouze ukazuji, že to něco stálo. Emancipace žen a jejich přístup k vyššímu vzdělávání akcelerovaly terciarizaci ekonomiky a tedy kolaps průmyslové aktivity. Důsledek těchto procesů: terciarizované a konzumní feministické země delokalizovaly svou produkci do zemí, kde průmysl existuje a s ním lehčí dominance mužů, tj. do Asie, popř. východní Evropy. Feminismus první a druhé vlny, to byly komponenty buržoazního prostředí, které se braly za všechny ženy. Dnešní antagonistický feminismus třetí vlny vůbec nebrání všechny ženy, jde o třídní konflikt mezi ženami ze střední třídy a malou dominantní maskulinní složkou. Genderová ideologie je typickou maloburžoazní ideologií, je nesena ženami střední třídy aktivními na univerzitách, třídy, které bojují proti maskulinní dominanci, jí netrpí. Současným trendem vzdělané střední třídy je stabilizace páru a zdvojnásobení mzdy ženy. Pro ženy z dělnické třídy znamená feministická vize zhoršení životních podmínek, lidský pár je zde základním systémem vzájemné pomoci a solidarity. Nastává proces pomalého zbídačení západních společností, zejména u mladších generací, naléhavostí zde není emancipace žen, ale přehodnocení vzájemné pomoci v páru a kolektivní cítění, které se hroutí.

Křesťanský západ nerozumí své vlastní historii, křesťanství se vyznačovalo obsesí s kterou sexualitu identifikovalo jako zlo. Sexuální revoluce vyplodila obzvlášť v anglosaském světě, který se vyznačoval protestantským puritanismem, pozitivní sexuální obsesi,. Homosexuální možnost je přirozená a universální, ale přechod od homofobie k fenoménu gay, tj. postavení sexuality do centra sociální identifikace, je typicky křesťanské. Např. v Japonsku sexuální identita je sekundárním jevem vzhledem k pracovní identitě. Definovat se politicky a sociálně na základě sexuální orientace je typicky západním jevem.