Panu prezidentovi s díkem |

Sdílet článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Miloš Zeman dneškem odchází z politiky, doklepnul navzdory svému zdravotnímu stavu i senátním zbojníkům svůj druhý mandát a odevzdává vlastní odkaz úvahám budoucích historiků. Ti, zbaveni hysterie současnosti, budou posuzovat Zemanovu éru snad spravedlivěji a objektivněji. Až zmizí pěna dní i nafouknutá vyjádření odpůrců, uvidíme na jeho éře i mnohé dobré.

Pořad Reportéři ČT, kde je podřízené mňoukání značkou kvality, shrnul období Miloše Zemana velmi nestranně a objektivně, jak je u České televize ostatně zvykem a tradicí. Do houfu si sehnal všechny myslitelné Zemanovi odpůrce a dal jim prostor pro upuštění páry. Kdybychom realitu České republiky brali pouze přes brýle pořadu, museli bychom s úlevou zkonstatovat, že je zázrak, že jsme to vůbec se Zemanem na Hradě přežili.

Realita je jako vždy trochu jinde. Zásadní a nejhorší tah svého angažmá na Hradě předvedl podle pořadu tím, že jmenoval Rusnokovu vládu a odmítl dát premiérské křeslo v plen Miroslavě Němcové, která si svým zápalem v mnohém nezadá s Gustou Fučíkovou nebo Jiřinou Švorcovou. V jistém ohledu mají Reportéři ČT pravdu. Kdyby Zeman Němcovou na ten rok do konce volebního období pustil ke korýtku, Petr Fiala by teď oblboval studentky na Masarykově univerzitě a sháněl granty na vzdálenou a hlavně imaginární podporu barmských žen, protože ODS by v jakýchkoliv dalších volbách dosahovala snad až záporných výsledků. Takhle nám vinou Rusnokovy vlády a upozadění Němcové sešla ODS z očí a my jim tak skočili na plané řeči o tom, že už jsou jiní, neposkvrnění. A ano, tam je ta Zemanova vina nabíledni. Ale snad i nezamýšlená.

Dalším vážným prohřeškem Zemana byla dle Reportérů ČT jeho zahraniční politika orientovaná silně na Čínu a Rusko. Mají pravdu. Zeman, jako vytříbený analytik všedního dne i politiky, mohl vědět, že se blíží globální střet mocností na Ukrajině. Angela Merkelová na konci loňského roku prozradila deníku Der Spiegel, že celé slavné Minské dohody byly jen příprava Ukrajiny na velkou válku. Jen takové oddálení času. A když Merkelová věděla, že z Ruska si uděláme nepřítele, nad kterého není, měl Zeman svou zahraniční politiku zaměřit jiným směrem. Třeba výhradně na Slovensko, to příliš rizik nenabízí. Tak leda žluklou brynzu. A to se ztratí. Jenže Zeman nebyl v partě a tak měl pocit, stejně jako každý pozorovatel z vnějšku a bez vlivu, že se usiluje o mír a prosperitu. Neusilovalo. Připravovalo se na naplánovanou válku.

A jeho snaha okupovat Čínu za pomoci Milerova Krtečka? Tam šel neprozíravě zase špatně. I s Čínou se chystá, už očividně, globální střet. Co bude rozbuškou, se zatím jen naznačuje. To naše věrchuška už ví a pořádá na rozbušku výlety i s patřičnými proklamacemi věrnosti. I tady se Zeman sekl. Snad proto, že je to stará politická garda, která sledovala prospěch České republiky a chtěla, i dle odkazu Václava Havla, svět v míru a prosperitě. Však když se Havla ptali v americkém Kapitolu, v čem by potřebovalo Československo pomoci, odvětil, ať Američané pomohou Rusku, tím Československu pomohou nejvíc. To jsou slova. Podobnou politiku, nabyl jsem dojmu, razil i Miloš Zeman. Klid na bůček a prosperitu pro to, aby na bůček vůbec bylo. Nevidím v takové politice problém.

Patří do toho politika jednotné Číny? Měl Zeman zahraniční politiku postavenou na ekonomických zájmech upozadit před politikou lidskoprávní? Toť otázka. I pro Německo je Čína úhlavní zahraniční obchodní partner. Sem tam zmíní lidská práva, ale ústřední je pro ně ekonomika. Trochu cynické, ale co už s tím, v takovém světě žijeme. Stejně tak USA, z čehož se snaží Spojené státy vycouvat už od dob Trumpa, protože vidí svou závislost na nejistém autoritářském režimu, nikoliv na spolehlivém partnerovi. Přesto je pro ně Čína stále strategický, ač nechtěný partner.

Co to znamená pro ČR? Měli jsme se stát zemí, která hájí jen lidská práva? V ideálním světě jistě, beze sporu. I za cenu zchudnutí. V tom reálném na takovou politiku kašle i Německo, které své obchodní spojení s Čínou rok od roku jen prohlubuje a tamní kancléři, Merkelová i Scholz, jdou Číně s úspěchem na ruku. Jak dlouho ještě, netuším. Protože i válka s Čínou je na spadnutí.

Otázkou je, čeho ČR může dosáhnout zpřetrháním obchodních vazeb s Čínou. Pragmatická politika obchoduje a snaží se obchodem narovnat svět. Pragmatická politika říznutá politikou ideologií se snaží narovnat svět jeho pokřivením. Mám pocit, že Zeman se snažil o pragmatickou politiku bez přívlastků a pak postupem času zjišťoval, jak škaredě se zmýlil, protože Čína zahraniční spolupráci bere jako housky na krámě. Kdo se hodí, tomu nasypeme, kdo se nehodí, ten je ze hry a jen se ztrapňuje svou snahou se vlichotit a zalíbit.

Náš civlizační okruh se rozhodl pro cestu, kde hrají úhlavní melodii slova oni a my. My a oni. Tedy rozdělení sil a přetahování se o nadvládu nad světem. My jsme v té hře velmocí jen malá bezvýznamná figurka, stejně jako Zeman ve své snaze nechat Českou republiku ochutnat z ekonomického růstu Číny. Byla to role trapná? Ve výsledku ano, s pokračujícím časem ano. Zeman shrben jako žebrák s čepicí obrážel čínské mocenské struktury a čekal, že jako Červivec Gríma bude odměněn. Potažmo že získá výhody pro Českou republiku a Zeman tak získá zasloužené vavříny. Nedošlo k tomu. Jen na vyšších místech Číny si vyhodnotili, že jsme skutečně jen bezvýznamný ostrůvek pozitivní deviace. Nic víc, nic míň. Což Zemanův odkaz nabouralo. Ale rozhodně to nedělal se zlou vůlí uškodit České republice, nebo ji stáhnout do područí čínskému autoritářství. Spíš v něm vyhrála vize devadesátek, kterých byl politicky dítě, a která zastává směr, že mluvit se dá s každým. To je ta krásná naivita devadesátek. Mluvit se dá s každým… vykrást se dá všechno, dodám nejapně.

Nezdálo se mi, že by Zeman zapadal do škatulky těch, kteří by chtěli pro blaho kapitálu válčit, ale určitě patřil mezi ty, kteří chtěli pro blaho kapitálu i lidí spíš obchodovat a budovat vzájemné vztahy. A taková politika se v nynějším novém kole soupeření velmocí nevyplácí. A tak za své prezidentské období dostal Zeman od Reportérů ČT naloženo skutečně vrchovatě. Nezbyla jediná kladná chvíle jeho funkce. Snad jen ta, že už zaplať pánbu táhne ke všem čertům. Na tom se shodli svou rétorikou všichni pozvaní odpůrci prezidenta Zemana. Jediný zastánce v pořadu, pro tu objektivitu a nestrannost veřejnoprávního média, nebyl.

Teď můžeme očekávat, a částečně jsme se toho už dočkali, mediálně zkratkovitou dohru Zemanovy éry, kdy se budeme dozvídat, že Zeman vypil všechny zásoby tvrdého alkoholu, že jím vyvolení poradci a podřízení vydojili z Hradu co jen šlo, že si bez faktur půjčovali stany, stříleli vysokou, plácali po zadcích uklízečky a další hnůj, kterým média dokáží znehodnotit cokoliv. Budou to mediální zkratky, které budou mít za cíl znehodnotit celé prezidentství Miloše Zemana. Vytvořit takovou krásnou pozemanovskou kocovinu a bolení hlavy.

To, že si z Hradu Zemanova úderka udělala vlivové místo a že Zeman si je nedokázal ukočírovat, má stvořit celkový obraz Zemanovy éry a jeho celé politiky. Tam je jeho selhání jediné, ač neopominutelné, věřil ne příliš důvěryhodným lidem a následně jim kryl, třeba udělenými milostmi, záda. Což je velkopanské chování vedoucí až k trapnosti. Ale nemělo by se to stát definicí celé Zemanovy éry, ač to bude neoddělitelný škraloup. Upřímně, neměl se obklopovat takovými telaty mafiánského střihu. Se Zemanem bych šel na pivo rád, s jeho poradci a podřízenými bych se bál i na zaplněném nádraží, jakou budili nedůvěru.

Rozhodně netvrdím, že Zeman byl v pozici tatíčka národa. To spíš jedovatého dědka národa. Ale tak nějak to byl náš jedovatý dědek národa. Se svými chybami a kopanci, ale však prezident je také člověk, žádné vtělení osvíceného monarchy. Krkal kdekoho na potkání, ale u toho dbal českých zájmů. Razantně se třeba postavil proti naivitě Evropské unie, která chtěla protlačit do naší země migrační vlnu z Blízkého východu a Afriky. Vysmíval se zelenému bláznovství unie. Podporoval horem dolem Izrael jako jedinou demokracii v oblasti Blízkého východu. Omluvil se Srbsku za napadení Jugoslávie pod vedením NATO. Byl pro ústavní dodatek, který zaručuje lidem v ČR vlastnit a bránit se za pomoci zbraně, byl vtipný a pohotový rétor.

To, že u toho nasekal x chyb a neprozíravých kroků? Byl to člověk. Jenže média záměrně akcentují jen ty chyby. Kladné stránky Zemanovy éry zamlčuje. A tak odchází do učebnic dějin jako prezident, který se mýlil. Mýlil? A nemýlí se jeho oponenti teď? Zase se začne obchodovat a prosperovat. Jen pak budeme muset restartovat zahraniční politiku a z fanatické hysterie nenávisti a přihlouplého aktivismu přejít zase na zemanovský pragmatismus. Čas ukáže, objektivní historik odhalí. Na každý pád, pane prezidente, díky za váš čas a energii i politické umění, pěkně jste tu Českou republiku poplácal po zadku. Mnozí z nás na vaši éru budou vzpomínat bez záště a mediálních zkratek.