Jedním z ženských organizovaných příspěvků k válečnému úsilí byla spolupráce na pokusu zachránit americké vojáky před neřestí a démonem rumem. Navíc k ustavení přísným “suchých” zón okolo každé vojenské základny ve Spojených státech, Selective Service Act z května 1917 také postavil mimo zákon prostituci v širokém okruhu okolo vojenských táborů. Pro vynucení tohoto nařízení mělo ministerstvo války připravenu po ruce Komisi pro aktivity výcvikových táborů (Commission on Training Camp Activity), agenturu brzy napodobenou ministerstvem námořnictva. Obě komise byly vedeny mužem, kterému toto místo padlo jako ulité, progresivním newyorským pracovníkem územního plánování, municipálním reformátorem a bývalým studentem a žákem Woodrowa Wilsona Raymondem Blaine Fosdickem.
Fosdickův (1883-1972) původ, život a kariéra byly příkladem progresivních intelektuálů a aktivistů této doby. Fosdickovi předci byli Yankeeové ze států Massachusetts a Connecticat a jeho praděd se vydal jako pionýr na západ v krytém voze a stal se pohraničním farmářem v srdci distriktu Burned Over, který byl osazen přestěhovanými Yankeei v Buffalu ve státě New York. Fosdickův děd, pietistický laický kazatel, který se narodil v době baptistického obrození, byl stoupencem prohibice, oženil se s dcerou kazatele a stal se dlouholetým školským učitelem v Buffalu. Pak se stal superintendantem pro vzdělávání v Buffalu a bojovníkem za rozšíření a posílení veřejného školského systému.
Fosdickovi rodiče pokračovali ve stejném stylu. Jeho otec byl veřejným učitelem v Buffalu, který povýšil na řídícího učitele střední školy. Jeho matka byla hluboce pietistická a byla skalní obhájkyní prohibice a volebního práva pro ženy. Fosdickův otec byl oddaný pietistický protestant a “fanatický” republikán, který dal svému synu Raymondovi prostřední jméno po svém hrdinovi, veteránu Mainské republiky Jamesi G. Blainovi. Tři Fosdickovy děti, starší bratr Harry Emerson, Raymond a Raymondovo dvojče, sestra Edith, vystupovaly z této atmosféry, všechny se propracovaly k celoživotní kariéře ve službách pietismu a sociální práce.
Během své aktivity v New Yorské reformní administrativě si Fosdick vytvořil věrné přátelství. V roce 1910 John D. Rockefeller, mladší, podobně jako jeho otec pietistický baptista, byl předsedou speciální velké poroty pro výzkum a snahy potlačit prostituci v New York City. Pro Rockefellera se stala eliminace prostituce žhavou a celoživotní křížovou výpravou. Věřil, že hřích jako je prostituce, musí být kriminalizován, být pod dohledem a zatlačený do podzemí skrze přísné potlačování.
V roce 1911 Rockefeller začal svoji křížovou výpravu tím, že vytvořil Kancelář pro sociální hygienu (Bureau of Social Hygiene), do které vložil pět milionů dolarů v následující 25 letech. O dva roky později získal Fosdicka, který byl již řečníkem na každoroční večeři Rockefellerovy baptistické biblické společnosti, aby studoval systémy v Evropě, které byly spojené s aktivitami k ukoočení velké “společenské neřesti.” Zkoumaje americkou policii po své štaci po Evropě učiněné na Rockefellerův pokyn, Fosdick byl zděšen, že policejní práce ve Spojených státech nebyla považována za “vědu,” a že byla předmětem “nechutného” politického vlivu. (31)
V tomto bodě, byl nový ministr války, progresivní bývalý starosta Clevelandu Newton D. Baker (1871-1937) zneklidněn hlášeními, že v oblastech blízko armádních základen v Texasu u mexických hranic, kde pobývaly síly mobilizované pro boj s mexickou revolucí generála Pancha Villy, byly obklopeny nálevnami a prostitucí. Fosdick vyslaný Barkerem na výzkumnou cestu v létě roku 1916, vysmívaný neurvalými armádními důstojníky jako “reverend,” byl zděšen tím, že našel nálevny a nevěstince zdánlivě všude okolo vojenských základen. Hlásil svoje zděšení Bakerovi a na Fosdickův návrh si Baker posvítil na armádní velitele a jejich laxní přístup směrem k alkoholu a neřesti. Ale Fosdickovi se začalo dostávat záblesku jiné myšlenky. Nemohlo by být potlačení špatnosti doplněno positivním podnětem k dobru, k užitečným odpočinkovým alternativám k hříchu a lihovinám, které by si mohli naši chlapci užít? Když byla vyhlášena válka, Baker rychle jmenoval Fosdicka předsedou Komise pro aktivity výcvikových táborů.
Vyzbrojen donucovacími prostředky federální vlády a rychle budujíce svoji byrokratickou říši z pouhého jednoho tajemníka k tisícovkám zaměstnanců, Raymond Fosdick zaměřil svoji snahu na dvojitý úkol: potlačit alkohol a hřích okolo každé vojenské základny a vyplnit prázdný čas amerických vojáků a námořníků tím, že jim poskytl užitečný odpočinek (zábavu). Jako šéfa Zákon vynucující divize (Law Enforcement Division) Komise pro aktivity výcvikových táborů, vybral Fosdick Bascoma Johnsona, zmocněnce Americké asociace pro sociální hygienu (American Social Hygiene Association). (32) Johnson byl jmenován majorem a jeho personál: 40 agresivních zmocněnců se stalo poručíky.
Tím, že použil argument zdravím a vojenskými potřebami, Fosdick zřídil Divizi sociální hygieny (Social Hygiene Division) ve svém výboru, která vyhlásila slogan “Být fit pro boj.” Použitím mixu donucení a hrozby odvolání vojenských sil ze základen, jestliže se vzpurná města nepřizpůsobí, dosáhl Fosdick pomocí svého způsobu nátlaku potlačení, jestliže ne prostituce obecně, potom přinejmenším každého red ligth distriktu v zemi. Tím, že tak udělal, Fosdickovo a Bakerovo užití místní policie a federální vojenské policie přesáhlo daleko jejich legální pravomoci. Zákon zmocňoval presidenta uzavřít každý red light distrikt v okruhu pěti mil okolo každého vojenského tábora anebo základny. Ze 110 uzavřených red ligth distriktů, nicméně jen 35 bylo umístěno v této zakázané zóně. Zrušení dalších 75 bylo nelegálním rozšířením práva. Nicméně, Fosdick triumfoval: “Díky úsilí komise [pro aktivity výcvikových táborů] red light distrikty prakticky přestaly býti charakteristickým rysem amerického městského života.” (33) Výsledkem tohoto trvalého zničení red ligth distriktů, bylo samozřejmě vehnání prostituce na ulice, kde spotřebitelé byly obrání o ochranu danou buď otevřeným trhem anebo regulací.
V některých případech se setkala federální křížová výprava proti neřesti s pozoruhodným odporem. Ministr námořnictva Josephus Daniels, progresivista se Severní Karolíny, musel povolat mariňáky k hlídání ulice vzdorující Filadelfie a námořní síly i přes vytrvalé námitky starosty byly použity k rozbití legendárního red light distriktu Storyville v New Orleansu v listopadu 1917. (34)
Ve své aroganci americká armáda rozhodla rozšířit svoje tažení proti neřesti na cizím území. General John. J. Pershing vydal oficiální bulletin členům amerických expedičních sil ve Francii, který vybízel k tomu, že “sexuální čistota je jasnou povinností členů amerických expedičních sil, jak pro pevné vedení války, tak pro čistotu zdraví amerického lidu po válce.” Pershing a americká armáda se pokoušeli uzavřít všechny francouzské nevěstince v oblasti, kde byli umístěny americké síly, ale tento postup byl neúspěšný, protože Francouzi tvrdě odporovali. Francouzský premiér Georges Clemencau zdůraznil, že výsledkem “totální prohibice regulované prostituce v okolí amerických sil” byl jen nárůst “pohlavních nemocí mezi obyvateli sousedních oblastí.” Konečně Spojené státy se spokojily se záměrem vyhlásit francouzské civilní oblasti za zakázané pro vojsko. (35)
Positivnější částí úkolu Raymonda Fosdicka během války bylo zásobovat vojáky a námořníky konstruktivní náhradou hříchu a alkoholu, “zdravým pobavením a zdravou společností.” Jak se dalo očekávat ženský výbor a organizované ženy nadšeně spolupracovaly. Následovaly rozkaz ministra války Bakera, že vláda “nemůže dovolit, aby tito mladí muži byli obklopeni neřestným a demoralizujícím okolím, ani nemůžeme zanedbat to, abychom neudělali něco, co je ochrání před nezdravým vlivem a sprostými formami pokušení.” Ženský výbor zjistil nicméně, že při velkém závazku ochrany zdraví a morálky našich chlapců, se ukázal být nejnáročnějším problémem ochrana morálky jimi mobilizovaných dívek. Naneštěstí tam, “kde jsou umístěni vojáci se vynořil ve velkém problém předcházení tomu, aby byly dívky pomýleny půvabem a romantikou války a okouzleny uniformami.” Pravděpodobně, naštěstí Marylandský výbor navrhl ustavení “patriotické ligy poctivosti, která inspiruje dívky k přijetí nejvyššího standardu ženskosti a loajality k jejich vlasti.”
Žádná skupina nebyla potěšena s pokroky Fosdicka a jeho Komise pro aktivity výcvikových táborů více, než narůstající profese sociálních pracovníků. Obklopeni výběrovou pomocí od Asociací hřišť a odpočinku (Playground and Recreation Association) a nadací Russel Sage, Fosdick a jiní “vlastně zkoušeli vytvořit masivní sídliště okolo každé základny. Žádná armáda nikdy neviděla předtím něco takového, ale byl to úspěch hnutí organizujícího odpočinek a společenské styky a vítězství pro ty, kteří obhajovali kreativní využití volného času.” (37) Profese sociálních pracovníků prohlásila tento program za obrovský úspěch. Vlivný časopis Survey shrnul výsledky jako “nejpřekvapivější část sociální práce moderní doby.” (38)
Sociální pracovníci také jásali nad prohibicí. V roce 1917 Národní sdružení charit a nápravy (National Conference of Charities and Corrections) (které ve stejnou dobu změnilo své jméno na Národní sdružení sociální práce (National Conference of Social Work)) bylo povzbuzeno tak, že odhodilo jakoukoliv hodnotově neutrální pozici, kterou by mělo míti a přešlo přímo k podpoře prohibice. Po návratu z Ruska roku 1917 Edward T. Devine z Charitativního organizovaného spolku (Charity Organization Society) z New Yorku horlil, že “sociální revoluce, která následovala po zákazu vodky měla hlubší význam, než politické revoluce, která zrušila autokratický režim.” A Robert A. Woods z Bostonu, velikán v oblasti hnutí Settlement movement (k vysvětlení viz anglická wikipedie, heslo “Settlement movement”) a starý obhájce prohibice, předpovídal, že v roce 1919 osmnáctý dodatek, “jedna z největších a nejlepších událostí dějin,” by omezil chudobu, vyhladil by prostituci a zločin a osvobodil by “ohromně potlačené lidské možnosti.” (39)
Woods, president Národního sdružení sociální práce během let 1917 až 1918, dlouho odsuzoval alkohol jako “ohavného ďábla,” jako postmileniánský pietista, věřil v “křesťanskou politiku,” která by v “propagandě skutků” pokřesťanštila společenský řád korporátním, komunálním způsobem ke slávě Boží. Jako mnoho pietistů, Woods se nestaral o víru anebo dogmata, ale jen o přicházející křesťanství na komunální způsob; ačkoliv byl aktivní v episkopální církvi, jeho “fara” byla komunitou ve velkém. Ve své práci v Settlement movement se Woods dlouho klonil k izolaci nebo segregaci od “nezdravých,” obzvláště “tuláků, pijáků, chudobných, imbecilních,” s územním plánováním, jakožto zárodkem této reformy. Woods byl obzvláště horlivým pro izolování a potrestání pijáků a tuláků. “Notoričtí pijáci” měli dostávat rostoucí úroveň “trestu,” se vždy se prodlužující dobou věznění. Ke zbavení se “tuláckého zla” mělo sloužit shromažďování a věznění tuláků, kteří by byli umístěni do tuláckých robotáren a přinuceni pracovat.
Pro Woodse byla válka důležitou událostí. Podporovala proces “amerikanizace,” “velký humanitní proces, skrze který musí všechna oddanost, všechny víry býti spolu vykovány do lepšího řádu.” (40) Válka zázračně uvolnila energii amerického lidu. Nyní, nicméně bylo důležité přenést válečné podněty do poválečného světa. Při vychvalování válečné kolektivistické společnosti během jara 1918, Robert Woods položil velmi důležitou otázku, “Proč by nyní tomu tak nemělo býti? Proč nepokračovat v časech míru v tomto semknutém, ohromném, zdravém organismu služby, družnosti, konstruktivní kreativní síly?” (41)
bawerk.eu
(31) Viz Raymond B. Fosdick, Chronicle of a Generation: An Autobiography (New York: Harper & Bross., 1958), tr. 133. Také viz Peter Collier a David Horowitz, The Rockefellers: And American Dynasty (New York: New American Library, 1976), str. 103-105. Fosdick byl obzvláště zděšen z toho, že americké policejní hlídky při službě na ulici kouří cigarety! Fosdick, Chronicle, str. 135.
(32) Americké asociace pro sociální hygienu se svým vlivným magazínem “Social Hygiene” byla hlavní organizací v tom, co bylo známo jako “křížová výprava za hygienu.” Asociace vznikla, když newyorský lékař dr. Prince A. Marrow, ispirovaný agitací proti pohlavní nemocem a ve prospěch sexuální zdrženlivosti požadovaných francouzským odborníkem na syfilis Jaenem Alfredem Fournierem, vytvořil Americkou společnost pro zdravotní a morální profilaxii (American Society for Sanitary nad Moral Prophylaxis, zkráceně ASSMP). Brzy se sousloví navržené chigágskou pobočkou ASSMP “sociální hygiena” a “sexuální hygiena” staly široce používanými pro své lékařské a vědecké zabarvení a v roce 1910 ASSMP změnila své jméno na Americkou federaci pro sexuální hygienu (American Federation for Sex Hygiene, zkráceně AFSH). Konečně koncem roku 1913, AFSH, organizace lékařů kombinovaná s Národní asociací pro bdělost (National Vigilance Association) (dříve Americkou puritánskou aliancí), skupinou kněží a sociálních pracovníků, vytvořila vše zahrnující Americkou asociaci pro sociální hygienu (zkráceně z anglického názvu ASHA).
V hnutí za sociální hygienu šla morálka a medicína v ruku v ruce. Tak dr. Morrow vítal nové znalosti o pohlavních nemocech, protože to demonstrovalo to, že “trest za sexuální hřích” nebude již více “rezervován po dobu na onom světě.” První presidentem ASHA byl president Harvardské university Charles W. Eliot. Ve své řeči na prvním mítinku, Eliot učinil zřejmým to, že totální abstinence ohledně alkoholu, tabáku a i koření je nedílnou součástí křížové výpravy proti prostituci a za cudnost.
K lékařům, křížové výpravě za cudnost a k vytvoření ASHA viz Ronald Hamowy, “Medicine and the Crimination of Sin: Self-Abuse in 19th Century America,” The Journal of Libertarian Studies I (léto, 1972): str. 247-259; James Wunsch, “Prostitution and Public Policy: From Regulation to Suppression, 1858-1920, PhD. teze, University of Chicago, 1976 a Roland R. Wagner, “Virtue Against Vice: A Study of Moral Reforms and Prostitution in the Progressive Era,” PhD. teze, University of Wisconsin, 1971. K dr. Morrowovi viz také John C. Burnahm. “The Progressive Era Revolution in American Attitudes Toward Sex, “Journal of American History 59 (březen 1973), str. 899 a Paul Boyer, Urban Masses and Moral Order in America 1820-1920 (Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1978), str. 201. Viz také Burnham, “Medical Specialist and Movements Toward Social Control in the Progressive Era: Three Examples,” in J. Israel, edice, Building the Organizational Society: Essays in Associational Activities in Modern America (New York: Free Press, 1972), str. 24-26.
(33) V Daniel R. Beaver, Newtoin D. Barker and the American War Effort 1917-1919 (Lincoln: University of Nebraska Press, 1966), str. 222. Také viz ibid., str. 221-224; a C. H. Cramer, Newton D. Barker: A Biography (Cleveland: World Publishing Co. 1961), str. 99-102.
(34) Fosdick, Chronicle, str. 145-147. I když byla prostituce skutečně zakázána ve Storyville po roce 1917, Storyville narozdíl od legend nikdy “nezavřelo” – výčepy a taneční sály zůstaly otevřené a oproti ortodoxním tvrzením, jazz nikdy opravdu ve Storyville nebo New Orleansu neskončil a nebyl tak nikdy vytlačen za řeku. Pro revizionistický pohled na dopady uzavření Storyville na historii jazzu, viz Tom Bethell, George Lewis: A Jazzman from New Orleans (Berkeley: University of California Press, 1977), str. 6-7; a Al Rose, Storyville, New Orleans (Montgomery: Univesity of Alabama Press, 1974). Také o Storyville v pozdější době viz Boyer, Urban Masses, str. 218.
(35) Viz Hamowy, “Crimination of Sin,” str. 226n. Citace Clemenceaua je ve Fosdick, Chronicle, str. 171. Newtonu Barkerovi loajální životopisec tvrdí, že Clemenceau ve své odpovědi prokázal “animální náklonost jakožto tygr Francie.” Cramer, Newton Barker, str. 101.
(36) Clarke, American Women, str. 90, 87 a 93. V některých případech, organizované ženy podnikly ofenzivu k potlačení neřesti a lihovin ve své komunitě. Tak v Texasu v roce 1917 Texaský ženský výbor proti neřesti (Texas Women’s Anti-Vice Committee) vedl k vytvoření “bílých zón” okolo všech vojenských základen. Do podzimu tento komitét expandoval do Texas Social Hygiene Association pro koordinování práce na vymýcení prostituce a výčepů. San Antonio se ukázalo být jeho největším problémem. Lewis L. Gould, Progressives and Prohibitionists: Texas Democrats in the Wilson Era (Austin: Univesity of Texas Press, 1973), str. 227.
(37) Davis, Spearheads for Reform, str. 225.
(38) Fosdick, Chronicle, str. 144. Po válce Raymond Fosdick pokračoval, co se týká slávy a štěstí, prvně jako zástupce generálního sekretáře Společnosti národů, a potom po zbytek svého života jako člen malého vnitřního kruhu blízkého Johnu D. Rockefellerovi, ml. V tomto postavení se Fosdick stal hlavou Rockefellerovy nadace a Rockefellerovým oficiálním životopiscem. Zatím Fosdickův bratr, reverend Harry Emerson se stal Rockefellorovýn výběrovým farním pastorem, prvně v presbyteriánském kostele na Park Avenue, a potom v novém mezi konfesním kostele na Riverside, postaveném z Rockefellerových fondů. Harry Emerson Fosdick byl Rockefellerovým hlavním asistentem již od doby před první světovou válkou, při boji v rámci protestantské církve ve prospěch postmileniánského, etatistického “liberálního” protestantismu a proti narůstajícímu přílivu premileniánského křesťanství, známému jako “fundamentalistické.” Viz Collier a Horowitz, The Rockefellers, str. 140-142 a 151-153.
(39) Davis, Spearheads for Reform, str. 226; Timberlake, Prohibition, str. 66; Boyer, Urban Masses, str. 156.
(40) Eleanor W. Woodsová, Robert A. Woods; Champion of Democracy (Boston: Houghton Mifflin, 1929), str. 316. Také viz ibid, str. 201-202, 250ff. a 268ff.
(41) Davis, Spearheads for Reform, str. 227.
(4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Be the first to comment