Plány Němců na elektrifikaci kamionů ukazují, jak neskutečně jsou politici odtržení od reality |

Mercedes_GenH2_2020_oficialni_Perex_660_0TRUCKMOBIL

Sdílet článek:

PETR PROKOPEC

Že za to zaplatíme my všichni, nepochybujte ani na chvíli, není to ale jediná věc, nad kterou člověk neví, zda se hloupě smát nebo smutně brečet. Němečtí politici s gustem hovoří o tom, jak elektrifikace kamionové dopravy jede jako na drátkách, nic takového se ale neděje.

Němci znovu naplno spustili svá zelená disco světla a z jejich show bude hlava bolet i Čechy a spoustu dalších evropských národů. Spolková vláda se totiž rozhodla, že se pokusí přesunout transport zboží ze silnic na železnice. Vzniknout tak má modernější železniční síť, problém je jen v tom, že na ni Němci nemají peníze. Ale to nevadí, však pořád je komu brát. Dojnou krávou se v tomto případě stanou všechny nákladní vozy s hmotností nad 3,5 tuny. Od ledna příštího roku totiž jejich majitelé budou hradit poplatek 200 Eur (cca 4 700 Kč) za každou vypuštěnou tunu CO2. Tento poplatek byl dosud spojen jen s kamiony vážícími přes 7,5 tuny, navíc byl nižší.

Podporována takto ale nebude jen železnice, do konce roku 2025 od ale něj budou oproštěné (a i poté budou platit méně) vozy klasifikované jako bezemisní, tedy ty elektrické či vodíkové. Němci znovu ignorují, jak elektřina pro ně vzniká, což je při třetinovém podílu uhelných zdrojů na pováženou. To ale nakonec není to „nejlepší”.

Ministryně zahraničí Annalena Baerbock totiž s velkým nadšením říká, že elektrifikace kamionové dopravy jede jako na drátkách a bateriové a vodíkové kamiony jsou na německých silnicích stále četnější. To je snad i pravda, ale co řeší? Z 800 tisíc kamionů, které se každý den pohybují po německých silnicích, jich pouze 173 disponuje elektrickým či vodíkovým ústrojím. Bavíme se tedy o 0,2 promile aut, v podstatě ničem.

Aktuálně navíc neexistuje možnost, jak by během roku či dvou mohl být vyměněn veškerý nákladní vozový park. Žádné elektrické kamiony schopné nahradit dieselové vozy neexistují, bylo by jich třeba násobně více a stály by každý také podstatně více peněz. Je tedy jasné, že Německo nepřišlo s ničím lepším než novou daní. A v jejím důsledku dojde pod počátku příštího roku k dalšímu zdražování věcí, které se dopravují po silnici. To se pak ostatně stane i ve chvíli, když firmy přejdou na bezemisní pohon – jak jsme již zmínili, náklady na jeho pořízení jsou o poznání vyšší. Navíc se s oním poplatkem počítá rovněž u nich. Bude sice čtvrtinový a platit začne až od roku 2026, ovšem nebude u něj úniku.

Politici přitom již uvedli, o jaké peníze hodlají daňové politiky pumpnout. Do roku 2027 má jít na modernizaci železniční sítě 45 miliard Eur (1,05 bilionu korun). Většinu z této sumy má mít na kontě právě zavedení nového poplatku – přinejmenším 80 procent z oněch 200 Eur míří směrem na koleje. Tomuto kroku přitom šéf Deutsche Bahn Richard Lutz aplauduje. Prakticky všichni ostatní však na vládní návrh hledí se zděšením. Je totiž více než jisté, že i na konci této dekády bude mít většina kamionů dieselový pohon.

Ministryně Baerbock nicméně nesouhlasí, dle jejího názoru totiž firmy nebudou nový poplatek přenášet na zákazníky, aby zůstaly konkurenceschopné. To je však pouze její zbožné přání dokazující, že od reality již byla zcela odtržena. Na bedra přepravních společností totiž dopadají stále vyšší a vyšší náklady, přičemž na rozdíl od státu nemohou fungovat donekonečna na dluh.

Přechod na elektrický pohon pak vskutku nepomůže, a to ani životnímu prostředí. Jak jsme již zmínili, uhlí se nyní podílí na německém energetickém mixu z 33,3 procenta. Tuto sobotu nicméně má dojít k odpojení posledních tří jaderných bloků, podíl uhlí se tedy stoprocentně navýší. Nutit tedy firmy k přesunu za těchto podmínek, stejně jako k přesun dopravy na železnici, když dostačující síť stále neexistuje, tedy opravdu nedává logiku. Ta ale z politiky podle všeho zmizela už dříve, ani se nestačila rozloučit.