Patří modlitba a náboženské zvyky do škol?

Nemají být žáci začlenění do norského školství anebo má být Norsko začleněno do nevyslovitelného náboženství?

Sdělovací prostředky ostře rozlišují význam a dávají najevo, kdo má jejich sympatie a kdo ne: Je jim jedno, že se žáci-křesťané nesmí modlit, dokud jsou ve škole, ovšem když se zatrhne žákům jistého cizího náboženství na vzestupu, je to hodno extra snahy a emocionální masáže, jež masmédia mileráda vydají jménem tohoto náboženství. Tomu se krásně daří vydupat si stále více, všudy kudy kráčí táhnoucí národní sdělovací prostředky sebou, majíc vždy jejich zastání, nehledě na okolnostech.

Žákům-křesťanům na Sagatun ungdomsskule (obdobě 2. stupně ZŠ) v obci Balestrand nebylo vyhověno v žádosti o modlení se o vlastních přestávkách na svačinu, a to ani venku před školou. Zato obrat postoje masmédií byl znatelně cítit v tažení veřejnoprávní televize NRK, deníku Verdens Gang a dalších v aktuálním případě, kdy se postavili pro, aby bylo umožňováno žákům jednoho náboženství nejen modlitby, nýbrž i náležitého oslavování svátku ramadán se vším všudy. Což je v zemích, odkud tito žáci, popř. jejich rodiče, pochází, něco neslýchaného a nevídaného.

Aby si podmanili hostitelské země, tak se někteří pod zámínkami uchylují k modlitbám a náboženským zvykům a obřadům. Proč má Norsko připravovat půdu islamizaci? Nyní je podíl muslimských žáků docházející do dotyčné střední školy (Drammen videregående skole) cca. 25 %. Jak to bude s 50-80procentním podílem tak, jako na několika školách v Oslu?

Hanne Merete Hagbyová, ředitelka školy, podle deníku Drammens Tidende napsala na webu školy, toto: „Nyní probíhá pro naše muslimské žáky ramadán. V té souvislosti je zvýšený důraz na modlitbu. Zažíváme, že žáci opouští třídu během vyučování, aby se modlili. Není v pořádku s tímto odůvodněním opouštět výuku či chodit na lekce pozdě a může to být důvodem pro udělení poznámky, kvůli níž může být snížena známka. Pět minut na to, aby si žáci „protáhli nohy“ mezi 90minutovými sekvencemi výuky je zahrnut do časů výuky a nemá být využíván na modlitbu. Je důležité, aby se každý do školy cítil být začleněn, a to i věřící muslimové, nicméně nejde o činnost, jíž se mají věnovat v rámci výuky.“

Po záporných reakcích žáků na oznámení ho vymazala a usilovala o to, aby se případ nedostal na veřejnost. Byla po svém rozhodnutí šikanována a obviňována z uražení a bylo jí vyhrožováno lynčováním přesně v 12 hodin, na co dalo přes službu zv. Jodel na zasílání textových zpráv palec nahoru 600 osob. Šest set osob potenciálně připravených zabít, nebude-li podle nich! Přesto se ředitelka rozhodla vyhrůžky nenahlásit policii (aniž činila pokusy zjistit, kdo za výhrůžkami stál) a považovat případ za uzavřený. To podle mnohých je názornou ukázkou pokleknutí a ustupování nelidské ideologii.

Proč to, že se k vyhrožování lynčováním přidalo tolik lidí, nestrhlo více pozornosti? Vemte si, že kdyby 600 osob vyhrozilo Marian Husejnové, tj. nové, do hidžábu zahalené místopředsedkyni strany Sosialistisk Venstreparti lynčováním, tak by povyky určitě neustály. Rozvědka by případ neodložila, dokud nebyli všichni zločinci pravomocně odsouzeni.

Kupodivu se ale na druhou stranu podle onoho deníku proti ředitelce postavil velký počet nemuslimů, jež má za to, že ředitelka nerespektuje „rozmanitost“. Kdyby jen věděli, že Islám není rozmanitost, nýbrž pouze jedním z náboženství a navíc monokulturou. Stejně úcta k Norsku jako hostitelské zemi jakoby nikdy nebyla, vděčnost je těmto lidem naprosto cizí, na Norsku jim nezáleží a ústupky si zadělává na větší požadavky, jež budou následovat. Krůček za krůčkem to přibývajícím počtem vyznavačů onoho náboženství dělá zemi disfunkční.

Paradoxně ředitelka téhož dne, v který smazala ono oznámení z webu, napsala, že škola pootvírá pro možnost zřídit samostatnou místnost pro modlitbu. To se kyvadlo hezky odchýlilo stejně rychle jedním směrem jako se předtím odchýlilo druhým.

Ellen Cecilie Evju, bývalá pracovnice vysoké školy OsloMet, napsala na Facebook, že byly na její bývalém pracovišti zřízeny místnosti pro skupiny mužů a žen zvláště, což jí přišlo absurdní. Proč dávat přednost rozdělení mezi pohlavími na náboženském základě, dokud trvá problém s obecným nedostatkem místností a děje se to místo zřízení místnosti pro, dejme tomu, studenty, jež se necítí dobře, či další, jež potřebují na chvíli lehnout/odpočinout si.

Cemal Knudsen Yusel, původem Turek, vede organizaci Ex-Muslims of Norway (Bývalí Muslimové Norska). Podle vlastních slov se od Islámu a klanové kultury posunul. O událostech na škole v Drammenu píše na svém facebookovém profilu, že „Jde o absurdní očekávání a požadavky po veřejném školství v sekulární zemi, jež mě přece nikdy nepřekvapují, pomýšleje na tom, nakolik je Islám dominantní a jak moc si přeje v západních zemích zvláštní zacházení. O čase určeném pro modlitby nemůže být v běžných školách řeč, a to nejen v Norsku, nýbrž v kterékoli světské zemi. Bude-li někdo chtít místo znalosti dávat přednost modlitbám a báchorkám, pak mohou přejít na mešitské školy, kde je budou učit absurdní „látku“ ze 7. století. Především budou tam mít moře času na modlení se.

Opět vidím pokrytectví tohoto náboženství co se týče modlení se v období ramadánu! Jeden z pěti příkazu Islámu je modlit se pětkrát denně po celý rok a celý život. Proč tedy tito žáci žádají o čas na modlení se jen v měsíci ramadánu? Kdy asi uslyšíme od nich požadavek na čas na modlitbu denně po celý rok?

Mám za sebou 11letou školní docházku ze své muslimské země, kde nikdy nebylo ani tématem, zda si někdo přeje čas na modlení se, a to ani během ramadánu, ani jindy. Na osobní praktikování náboženství a rituálů nikdy nebyl čas, to pouze na těch náboženských školách, kde se vzdělávají muslimští vůdci-imámové.“

Hrobové ticho se rozlehlo o zradě páchané na tu většinu žáků, jež léta letoucí byli a jsou oběťmi lumpáren a někdy i zločinů ze strany menšiny. Učitelé si nasadili hromadný náhubek a ze strachu o udržování politické korektnosti se bojí cokoliv navenek ventilovat. Potenciál násilí je podle této nedávné i dalších zkušeností značný, nepodřídíte-li se požadavkům. Zvážení něčeho je projevem vaší slabosti, zatímco protistrana vystupuje bezohledně a zároveň si obléká roli oběti…

Jaký je motiv žáků? Jsou hluboce zbožní, anebo směsně svatouškovsky jim jde jen o tu provokaci? Ředitelka skutečně nevnímá ten rasismus naruby? Není vyloučeno, že takovéto manipulativní kroky vůči většinové společnosti řídí Muslimské bratrstvo. Jedno z největších islámských hnutí, jež zneužívá svobody vyznání, je údajně činorodé i v Norsku. Podle původně iránské komentátorky Lily Bandehyové prostřednictvím webu www.nettavisen.no uvízla jak masmédia, tak ředitelka školy v léčce Islámu proto, že nemá o něm dostatek znalostí. Poselstvím muslimských žáků je „Můžeme vcházet do třídy a zas z ní odcházet tak, jak budeme chtít a vykašlat se na celý systém.“

Rušivých momentů v norských třídách je dost, než aby měla půlka třídy volno na to, aby se modlila. Ani ve školství ani v pracovním životě není přiměřené dovolávat se práva modlitbu, je-li to v rozporu s výukou či prací (představte si lékaře, jenž musí přerušovat operaci, aby se pomodlil). Otázka modlení se a dožadování se neevidování abscence za nedodržování rozvrhu školy souvisí s jinou problematikou, totiž abscencí žáků onoho náboženství po zahájení školního roku kvůli pobytům v rodné zemi/zemi rodičů, odkud se často vrací pozdě.

Pro některé je kázeň a pevně stanované mantinely protikladem jejich pojetí péče o žáky, a proto se staví proti, proto je návrat těchto složek do školství tak trnitý. K tomu je třeba připočítat ten zvláštní nejen norský, nýbrž obecně západní pohled, v rámci něhož je to genocidou, je-li Tibet osídlován Číňany, zato osídlování Evropy Araby, Afričany a dalšími nazývá „rozmanitostí“. Může se odebírat lidi z třetího světa, ovšem třetí svět z lidí kolikrát odebírat nelze a tudíž proudí s nimi sem i mentalitu onoho třetího světa.