PETR MILER
Je to velmi výmluvný příběh o tom, jak útrpný život s tímto typem aut může být. Elektromobily nejenže se neprodávají samy, protože mají řadu zjevných „papírových” problémů. Ale když už si je někdo koupí, jsou nezřídka tou nejhorší reklamou na sebe samé.
Nechci na úvod tohoto článku opakovat otřepané formulky, ale asi nelze dostatečně zdůraznit, že náš postoj k elektrickým autům vždy byl a nadále je velmi svobodomyslný. Pokud o takové auto stojíte, klidně si ho kupte, budeme jen rádi, když s ním budete šťastní. Problémem je pro nás jen vnucování těchto vozů všem, kteří o ně z jakéhokoli důvodu nestojí – to je to, čemu se soustavně bráníme. A je fascinující, jakým terčem útoků se jen kvůli odporu k akceptaci „jedné pravdy” stáváme.
Existuje zkrátka tisíc a jeden způsob využití automobilu, pro který se elektrický pohon se svými dnešními limity objektivně nehodí. A není důvod se tvářit, že je to jinak a přát si zapojení 100 % lidí do „elektrického vlaku” za každou cenu. Neexistuje pro to rozumná motivace, naopak je tu řada důvodů, proč to nedělat. Za všechny jeden – způsobí to spoustu ekonomických problémů, o které přece nemá smysl stát. Kdyby 95 procent lidí o elektrická auta stálo, asi by to bylo jedno, ale tak to není, realita má blíž k úplnému opaku.
Prodeje elektromobilů se na některých trzích díky štědrým podporám všeho druhu dostaly s podílem na celkovém odbytu někam mezi 10 a 20 procent, navzdory zachování naprosté většiny výhod ale jejich prodeje v tu chvíli začínají vadnout. Informuje o tom i britský Telegraph, který konstatuje, že v době, kdy je prodej významného množství elektrických aut v zemi dokonce nepřímo nařízen, zájem o ně jen vadne. A kdo si takové auto přece koupil, často nechce další.
Dokladují to i čísla britské asociace SMMT, podle níž zájem o elektromobily v době, kdy by měl asi o 100 procent vylétnout, od loňského května naopak o 2 procenta klesl. Prodávat se tato auta daří jen fleetovým zákazníkům, tedy firmám, které jsou dodatečně motivovány extrémními daňovými výhodami. Tam zájem o 11 procent vzrostl. Ovšem u soukromých kupců je o tolik nižší, že celková čísla míří směrem dolů.
Není to jediný problém. Telegraph cituje síť dealerů aut Motorpoint Group, podle níž většina majitelů elektromobilů, kteří loni prodali své auto firma výměnou za jiné, nekoupila další elektrický model. Místo něj lidé dávali přednost benzínovým, naftovým nebo hybridním autům. A podle šéfa Motorpointu Marka Carpentra bude velmi obtížné přesvědčit masového zákazníka, aby se vydal tímto směrem.
„Je zjevné, že někteří řidiči zjistili, že elektrické auto pro ně prostě není to pravé,” říká bez vytáček Carpenter a velmi trefně dodává: „Nezdá se, že by pro to existoval jeden konkrétní důvod – místo toho je to řada faktorů z hlediska použitelnosti, ekonomiky provozu a životního stylu, která vede motoristy k jejich rozhodnutím.” Pouze 30 procent majitelů elektromobilů, kteří si loni u Motorpointu koupili nové auto, tak zůstalo u elektřiny, 70 procent majitelů měnilo zpět. Přesněji: 36 procent elektromobilistů se rozhodlo pro benzín, 11 procent pro naftu a 23 procent pro hybrid.
Proč tak činí, nejlépe dokumentuje případ Martina Bamforda, člověka, který čtyři roky a 55 tisíc km jezdil Teslou. Jeho zkušenosti s elektromobilem, navíc s jedním z nejlepších na trhu, lze tedy označit za nemalé. Přesto nyní patří mezi ty, kteří se vrátili ke spalovacím autům, a to klidně i o dost skromnějších. Podle něj si prožil „extrémní případy úzkosti z dojezdu”, a tak raději sedl místo zánovní Tesly do 12 let starého ojetého Mini Cooperu.
„Před pár měsíci jsem si prožil noční míru při cestě asi 1 000 mil do Skotska a zpět, včetně dlouhé zastávky na dobíjecí stanici, kde byly všechny superchargery Tesla mimo provoz,“ říká dnes Bamford. „Od té doby, co jsem si ji v roce 2020 koupil, se také zvýšily náklady na elektřinu,” dodává s tím, že stresy z ježdění ani nejsou vyvážené ekonomickými výhodami. Dnes má 12leté Mini a má klid na duši – to je něco, co vám elektromobil při jakkoli, třebaže velmi nárazově náročnějším využití prostě nedopřeje.
Tento a mnohé podobné případy jen dokumentují to, co opakujeme roky. Prostě elektromobily nejsou pro každého a zkušenost s nimi je pro mnohé značně odrazující. Pokud bychom si mohli vybírat, vezmi to čert, tady se ale někdo rozhodl, že taková auta „naordinuje” všem. To je to jediné, čeho se chceme zbavit a vrátit na trh stále umenšovanou svobodu volby. Je to tak moc, abychom za to měli být denně očerňováni obvykle ničím nepodloženými útoky na naši publikační činnost?
(30 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Začíná to enviromentálním žalem a ekologickou úzkostí, končí „extrémními případy úzkosti z dojezdu”. Snad se už kluci poučili.
To jste nepochopili, že účelem elektrifikace aut není výměna fosilních za elektrický, ale obrat nás většinu o auta a těm bohatším aspoň řádně přistřihnout křídla?
No, jak se do toho velmi razantně vložili Číňané, zřejmě není úniku. A jestli je to dobře či ne, nedovedu posoudit a ani tento článek mi nepomohl.