LIBOR ČÍHAL
Podle posledního průzkumu Le Nouvel Obs hnutí RN Marine le Penové aspiruje na 250-300 mandátů v příštím Národním shromáždění, k absolutní většině je potřeba 289 mandátů. Podle průzkumu strana Marine le Penové v prvním kole dostane 33%-34% hlasů, druhá v pořadí NFP (nová lidová fronta) 28% a Macronova Renaissance 19%. Hnutí RN v evropských volbách kromě Paříže zvítězilo v 92 z 94 francouzských departementů, popularita RN prochází všemi společenskými skupinami a věkovými kategoriemi a nekoroduje ani po všech možných mainstreamových masážích a analýzách o nezpůsobilosti RN vládnout. Ustoupilo do pozadí i očerňování z rasismu a antisemitismu, velké morální jako Klarsfeld, Finkelkraut, Luc Ferry atd. prohlašují, že mezi NFP a RN dávají přednost RN.
Levicové NFP kanalizuje stupeň antisemitismu, který se snad od války v Evropě nikdy neobjevil, v NFP se sjednotily všechny levicové síly od socialistů a ekolo až po levicové islámofašisty, kteří hnutí ovládli. Levicoví fašisté NFP se mohou pochlubit absolutní podporou jedné společenské složky, která je katastrofou asi pro všechny evropské země, kterou von Hayek popsal jako obchodníky s použitými myšlenkami. Jsou to novináři, televizní wipky, učitelé, umělci atd., zpravidla jsou to amatéři pokud jde o podstatu toho, co hlásají. Pokud v minulosti tato třída mohla mít nějaké oprávnění autoritativně se vyjadřovat i v politice, mělo to oporu v její duchovní a kreativní kvalitě, v dnešních dobách úpadku a nivelizace, tato sorta lidí upadla nejvíc, neoplývá žádnou kvalitou, která by ji opravňovala k nehoráznému stupni mediálního vlivu na společnost. Tito lidé posuzují společnost podle konformních mainstreamových kritérií a jsou dnes hlavní překážkou politického posunu společnosti. Problémem této vrstvy je absence vazby na praktický život, protože v Evropě je to tradičně státem subvencovaná vrstva lidí, servilních k režimu, který jim garantuje blahobyt.
Ve Francii je pořád tématem proč vůbec Macron rozpustil parlament, který mu garantoval pohodlné vládnutí i po volební porážce v evropských volbách a francouzské a unijní mainstreamové struktury mohly ještě pár let dál přežívat. Mainstreamová média Macronovi vyčítají, že nepočkal aspoň do podzimu, mainstreamové struktury by měly čas se konsolidovat a zabránit nejhoršímu. V Evropě se i v jiných souvislostech jednoduché a elegantní řešení považuje za nemožné, Macron si mohl uvědomit, že v krizové době nemá kapacitu dál vést Francii a nechal lid, aby rozhodl o dalším osudu země. Prezident spustil motor nečekané společenské akcelerace směrem od mainstreamové politiky k horizontům zcela nových řešení společenských problémů. Došlo k posunu veřejného mínění od mainstreamových partají k desetiletí ostrakizované RN, vůdce republikánů Ciotti riskoval politickou kariéru a přes odmítnutí partajních baronů uzavřel s RN spojenectví. Levičáci všech barev, kteří se vzájemné k smrti nenávidí, si uvědomili nebezpečí, které hrozí jejich kulturní a částečně i mediální dominanci a během 48 hodin vytvořili NFP.
Všechno nasvědčuje tomu, že přišla hvězdná hodina strany, kterou v osmdesátých letech založil Jean-Marie le Pen a kterou celá Evropa desetiletí zesměšňovala a satanizovala, koncepty, které tato Evropa ordinovala svým národům se neprokázaly jako nosné, na bázi těchto konceptů zkoušela tato Evropa všechno možné až došla ke konceptu války a ekonomického a duchovního sebezruinování. Le Penova strana je až na pár oprav pořád stejná, hodnotově i programově je postavena na národním a přirozeném principu, které jediné dávají perspektivu. Jean-Marie obdivuhodným způsobem předvídal hrozné důsledky masové imigrace i globalizace. Bývalý vůdce strany může pociťovat velké uspokojení .
Francie 40 let prochází úpadkem, který vládnoucí kasta dlouho negovala a politikou uřezávání národní suverenity ještě prohlubovala. Macronovo vládnutí dovedlo zemi do hlubší krizové pasti než byla krize třicátých let, protože země dobrovolně předala do Bruselu přirozené seberegulující mechanismy. Francie zažívá krizi veřejných financí, ekonomický stop stav, hlubokou sociální krizi, země je na pokraji občanské války. Francouz vždycky hodnotil kandidáty a strany podle toho, jak zapadají do rodinné mainstreamové fotografie s ostatními, akceptovalo se vychýlení, ale v rámci společné fotografie. RN v minulosti nikdy do fotografie nezapadalo, není jasné jestli se podařilo Marine le Penové vměstnat RN na rodinnou fotografii nebo je to dnes už Francouzům lhostejné. Úplně se zvrátil společenský pocit, pokud vždy RN vyvolávala antipatii, dnes generuje ve společnosti automaticky empatii.
Be the first to comment