Politická korektnost a výkřiky novodobých svazáků

Moderátor Marek Eben je známý svými poznámkami, kterými dokáže jasně a vtipně pojmenovat konkrétní situaci.
Jeho poznámka na MFF v Karlových Varech před uvedením filmu Žert pobouřila novodobé svazáky a gendermany, kteří by chtěli určovat jediný správný názor na věc. Navíc podobně jako ve filmu tito lidé nepochopí žert ani nadsázku. A navíc si informace zaměňují za zkušenosti.

Pokud však nahradíme „politickou korektnost“ frází „jediný správný a moderní názor“, tak dojdeme ke zjištění, že tento trend se v české společnosti nenápadně a krůček po krůčku prosazoval už od konce 90. let. Začínalo to drobnými spory o slovíčka a malichernosti. Jenže tento způsob chápání kultury, vzdělávání a historie naši společnost zasáhl a stále zasahuje doslova napříč celým společenským spektrem. Mladší a mladá generace je velmi často vystavena tlaku novodobých svazáků, kteří dětem a teenagerům tvrdí, že to u nás byla říše zla a vše, co pochází z doby před 17. listopadem 1989, je špatné. Je snad špatný Nuselský most nebo atomka v Dukovanech? Moderní svazáci ve svém progresivním přístupu nedokáží oddělit politiku před rokem 1990 od zbytku tehdejší společnosti. Navíc tito „odborníci“ nedokáží správně pochopit a vysvětlit si informace získané z internetu, a proto se je často snaží nadřazovat nad osobně prožité zkušenosti.

Pomalu a nenápadně docházelo a dochází k absurditám, které následně s odstupem týdnů, měsíců či let komplikují život nám všem. „Odborníci“, kteří jsou plní moderních informací a o zkušenosti předchozích generací ani nemají zájem, pak svými názory postupně ovlivňovali a ovlivňují kulturu, školství a následně pak i celou společnost.

Pro ilustraci vám uvedu několik příkladů, kde je tento shora uvedený přístup jasně vidět:

Vzdělávání mladé generace

Ještě na počátku 90. let jsme měli propracovaný systém vzdělávání (neberu v potaz základní školy) od praktických škol, přes učňovské školství, gymnázia, odborné střední školy (průmyslovky, ekonomky atd.) až pro vysoké školy. Jasně. Neměli jsme odborníky např. na IT nebo 3D tisk, ale ty neměli ani v Německu ani v USA. Prostě proto, že tyto technologie se teprve vyvíjely a učební obory k nim teprve vznikaly. Neměli jsme ani nějak velké počty studentů soft-skils oborů. Tam byl patrný pozůstatek ještě z dob Rakousko-Uherska, kdy byly důležité skutečné znalosti – tedy léčit, učit, vyrábět. Nebyl zájem o lidi, kteří o práci dokáží jen mluvit.

Jenže se objevili hlasatelé moderních názorů a ti začali prosazovat, že v ČR má být určité procento vysokoškolsky vzdělaných lidí. Abychom si rozuměli, tito progresivisté a nositelé moderních myšlenek neprosazovali konkrétní počty nových patentů nebo odborníků navržených na Nobelovu cenu. Oni chtěli prosadit a prosadili pouze počty absolventů na vysokých školách.

Technické vzdělávání

Ruku v ruce s prosazováním většího počtu vysokoškoláků šla i cílená snaha ničit a pomlouvat technické vzdělávání.
Rádoby odborníci své „moderní názory“ podkládali argumenty, že vlastně nevíme, co by se měli žáci a studenti nového učit, protože vývoj jde moc rychle dopředu. To byl a je velký omyl. Základy matematiky, fyziky, chemie se za posledních sto let zásadně nezměnily. Změnily se ikonky v mobilech pseudo-odborníků, ale nezměnily se skutečné základy, ze kterých vychází i moderní technologie.

Tito „odborníci“ a vykladači jednoho správného názoru dále argumentovali tím, že školy s technickými obory připravují lidi k pásu do montoven. Takový přístup platí v deformovaném prostředí, kde dostávají prostor mladí a progresivní lidé s dobrými prezentačními schopnostmi. Ve znalostní ekonomice je technické vzdělání dobrý a ceněný základ, i když se rozhodnete pro práci advokáta, manažera, učitele….

Znám kluka, dnes manažera, který se v Gmündu vyučil automechanikem, následně si udělal maturitu, vysokou školu a v minulých letech vedl jako generální ředitel jednu z českých automobilek.

Základ problémů je v tom, že chybí odvaha jasně pojmenovat minulé chyby. Ono se totiž nejedná o chyby z doby komunismu, ale z období po roce 1990, a to se vykladačům moderního pohledu na svět nehodí.

Vzdělávání zdravotních sester

Názorným příkladem je situace, kdy „moderní odborníci a odbornice“ přesvědčili politiky, aby na konci roku 2003 upravili zákon o nelékařských pracovnících ve zdravotnictví. A vznikla absurdní situace, kdy nová zdravotní sestra měla studovat SZŠ (zdrávku) a pak ještě VOŠ nebo VŠ. Před tím, víc jak 50 let fungoval systém studia sestřiček, následný adaptační proces a potom kurzy a nadstavbová vzdělávání pro konkrétní specializace.

Fungující systém vzdělávání sestřiček se zničil a došlo to tak daleko, že se po roce 2015 objevil jejich akutní nedostatek.
Politici pak pod tlakem vzniklé situace museli systém vzdělávání upravit na čtyři roky studia na střední zdravotnické škole a rok nástavba.

„Odbornice“, které prosazovaly vysokoškolské vzdělávání sestřiček argumentovaly tím, že je potřeba budoucím sestrám poskytnou kvalitní vzdělání, aby mohly pracovat i v nemocnicích v zahraničí. Zůstává otázkou jestli takový přístup „odbornic“ byl projevem nezkušenosti, naivity nebo to byl jasný úmysl a snaha v ČR vychovávat za naše peníze sestry, lékaře a další specialisty pro zahraničí.

Zákon o služebním poměru a zákon o státní službě

Není podstatné zda se jednalo o příslušníky ozbrojených složek nebo státní úředníky. Pro obě skupiny pracovníků začal postupně platit nový zákon, který určoval, že na určité pozici musí být jen pracovník s vysokoškolským vzděláním. Potom nastaly absurdní situace, že pracovnice finančního úřadu s 20 lety praxe a maturitou na „ekonomce“ musela z pozice odejít a na její místo přišla čerstvá absolventka VŠ.

Normální by bylo posuzovat zaměstnance podle toho, jestli na svojí práci stačí či nikoli. Pokud ano, tak to znamená, že mají i přiměřené vzdělání. Nahradit zkušeného kriminalistu nebo úředníka nováčkem s čerstvým VŠ titulem je absurdistán nebo chcete-li česky „šlendriján“.

Na hlasatelích moderních názorů je znát a vidět jejich krátká historická paměť. Nikdo z těchto „odborníků“ se dnes nehlásí k tomu, že svými názory zkomplikovali vzdělávání dětí a teenagerů, případně, že zkomplikovali profesní kariéru mnoha kvalitních státním úředníkům.

Jsou, ale i další oblasti, kde je politická korektnost IN nebo přesněji o jediném správném názoru se nepochybuje. Rasismus, soudnictví, menšiny. Jenže, když se věci nemohou, a vlastně nesmějí nazývat správnými jmény, tak se problém nevyřeší a po čase se vrátí a je ještě větší.

V případě rasismu není Česká republika zatížena koloniálním dědictvím (Velká Británie, Francie …) nebo rasovou segregací vlastních obyvatel jako v USA. Jasně, máme dlouholetý problém s cikány, kteří se přejmenovali na rómy a se skupinami „bílých asociálů“, kteří pracovat nechtějí. Jenže to není rasisnus a segregace, ale to je především odpor k lidem, kteří nechtějí pracovat, dělají nepořádek okolo svého bydliště, vyhledávají úlevy a vyvolávají konflikty s ostatními spoluobčany.
Tak bych mohl pokračovat další a další oblastí. Domnívám se však, že ukázka dopadů na vzdělávání je dost srozumitelná a předevšám alarmující.

Marek Eben při uvádění filmu „Žert“ mluvil o novodobých svazácích a o politické korektnosti. Pokud jde o svazáky, tak v tomto případě platí heslo o tom, že potrefená husa (v tomto případě svazák) se vždycky ozve. A oni se skutečně ozvali na internetu a především na sociálních sítích.

S korektností je to složitější. Bylo to vidět jasně například na přístupu ke Covidu-19 a na tom jak ministerstvo zdravotnictví dehonestovalo mezinárodně známé odborníky jenom proto, že měli jiný názor než byla oficiální linie strany, pardón Ministerstva zdravotnictví.

Termín politická korektnost dnes představuje umíněné prosazování jednoho správného názoru. Noviny, www stránky i televize jsou plné slov o demokracii a o právu na vlastní názor. V posledních letech Covid i události na Ukrajině zvýraznili fakt, že můžete mít vlastní názor pokud se výrazně neodchyluje od mainstreamu a od jednoho jediného správného názoru. Není podstatné jestli se jedná o názor na menšiny, manželství, vzdělávání, kulturu, ekologii, Covid či Ukrajinu.

Progresivisté – novodobí svazáci – to budou zkoušet stále. Záleží na nás, na vás mlčící většině, jestli jim i dál budeme dávat tolik prostoru, kolik například v ovlivňování vzdělávání měli v posledních 15 – 20 letech. Pokud budeme mlčet, tak se budou místo gentlemanů a galantních mužů objevovat další svazáci a gendermani, kteří mají hodně informací z Internetu a málo vlastních zkušeností ze života a budou spisovně a se zaujetím mluvit do života NÁS ostatních.

Místo politicky korektních názorů bychom měli dávat prostor ke skutečné diskusi, ve stylu: “Nerozumím Ti, nesouhlasím s Tebou, ale budu Tebe a Tvůj názor respektovat“