Znalec Jungova díla profesor Bernard Hort v hovoru o Jungovi na pravicovém serveru Linactuelle odkrývá jeden zajímavý aspekt dnešní vládnoucí západní ideologie, jednoduše chybí tomu esprit. Bez esprit působí tisíce politickokorektních studentů dojmem fádní nudné masy, politickokorektní kulturní kašpaři okupující televizní kanály se nikdy nemohou rovnat Dvořákovu nebo Horníčkovu esprit, to je přesně to, co chybí Macronovi a člověk bez esprit Francouze uráží. Esprit to byl puls Evropy. Jung přes hluboce vědecký charakter svých prací měl velký zájem o spirituální záležitosti. Ukázal, že spiritualita je nezbytná pro zajištění psychické rovnováhy individua, ale na druhé straně může být i pastí, profesor Hort osvětluje dopad těchto aspektů na dnešní dobu.
Jung se zabýval otázkou zla, vesměs se to dnes chápe jako nedostatečnost lidského bytí, o čemž se nedá nic říct. Jung si všiml, že modernita má tendenci devalorizovat naše primordiální symbolické vize, doba generuje proces symbolické trivializace. Pokud si moderní člověk zredukuje symbolickou dimenzi, odřezává se od vnitřních kořenů a vystavuje se kompenzačním fenoménům, které není schopen zvládnout. Západní člověk je odřezán od toho, co konstituuje podstatu jeho psyché. Jung studoval východní spiritualitu, ale byl skeptický k jejím možnostem na západě. Jedním z důležitých bodů Jungovy doktríny bylo stanovisko, že moderní doba odmítá akceptovat ovlivnění vědomí fundamentálními archetypy naší duše, doba zablokovala toky podvědomých mýtů, jako byly v minulosti legendy, náboženské zvěsti, všechno, co se dotýká posvátného. Nejsme schopni kolektivně reagovat na archetypy prostřednictvím kultury. Vede to současníka k tomu, aby se koncentroval na sebe a k narcismu a impulzívnímu jednání, jeho duše nemá nástroje, které by ji strukturovaly oproti archetypálním referencím. Propad posvátného vede k individuálnímu impulzívnímu jednání, kdy naše fantazie jsou mimo kontrolu.
Imaginární dnes už není posvátným. V době virtuálních sociálních sítí, všudepřítomných médií a politické manipulace – nemluvě o honu na čarodějnice ve jménu politické korektnosti, žijeme ve společnosti, které se zmocňuje psychický infantilismus. Narcistický individualismus nás zaplavil. Je třeba rozlišit mezi masovým infantilním individualismem a individualismem v Jungově smyslu. Ten první je únikem postaveným na konzumní společností, druhý implikuje stále novou konfrontaci s naším stínem, tj. naším špatným já, což spontánně odmítáme a máme sklon to projektovat na druhé. Individuum předpokládá akceptování existence kontrastů v sobě samotném a otevření sebe cestě zrání. První typ individualismu nás vydává všanc kolektivním psychózám, v dvacátém století se ukázalo, že neukotvené archetypy, zbavené religiózního náboje, mohou vzít neočekávanou podobu a nastolit se velmi brutálním způsobem v plné destruktivní síle. Vysvětluje to též fenomén politického fanatismu a zbožňování mediálních hvězd.
Všeobecně v dnešní době kult osob alternuje se symbolickou destrukcí. Politickokorektní je tomu příkladem, politickokorektní je kontrastem k symbolickému. Tam kde vládne politickokorektní, převažuje cenzura, konformismus a indiferentnost. Všichni musí říkat totéž, hovořit bez esprit, používat redukovaný jazyk, který končí redukovaným světem. Neumožňuje to osobní cestu, ani vnitřní život, Jung hlásal něco úplně opačného. Podle něho se člověk musí stát sám sebou, stát se singulárním, nejen odkrýt velké symboly, ale též sílu těchto symbolů. Politickokorektní ignoruje komplexitu lidského života, jeho tragiku a krásu. Kreativitu nahradí podezření a svobodu nehradí dohled. Otázka doby zní – jak vystoupit z tohoto světa? Profesor Hort říká, že Jungovo dílo vzniklo v jiné epoše, ale obsahuje náznaky možných cest a je též možné se opřít i o Jungovy následovníky.
LIBOR ČÍHAL
(6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Be the first to comment