Právo na odpor: 1. povolání k zodpovědnosti

Ústavní pořádek České republiky zakotvuje, podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod, právo občanů na odpor. Jsem přesvědčen, že tvůrci uvedeného článku jej včlenili jako pojistku proti demontáži anglosaského vidění světa a vůbec je ani na okamžik nenapadlo, že by mohl být použit proti nim. Ostatně, pokaždé, když dojde na diskuzi v teoretické rovině o právu na odpor, hned se vyrojí myslitelné i nemyslitelné podmínky a mantinely, které by bylo nutno dodržet … a tím v podstatě efektivně zamezit realizaci tohoto práva.

Pro zastánce „proč to nejde“ bych měl jeden neprůstřelný argument – není to tak dávno co ústavní soudce, tedy právník nejpovolanější a nejerudovanější, vydal v relativně krátkém časovém rozmezí dvě naprosto protichůdné právní expertízy, týkající se volební hranice pro koalice.

Jelikož nemůžeme zpochybňovat právní erudici a autoritu ústavního soudce, nezbývá nám než akceptovat stav, kdy je v demokracii možné zaujmout a ústavně obhájit právně naprosto opačné stanoviska a ani jedno z nich nebude proti principům demokracie. Jinými slovy – jakékoliv námitky, proč nelze občany právo na odpor využít lze podpořit „správným právním rozborem“ obhajujícím opačné stanovisko a tedy právo na odpor realizovat a vše bude demokraticky v pořádku – jak ukazuje nedávná minulost.

Osobně si ovšem myslím, že široká shoda by mohla být na takové interpretaci práva na odpor, která je založena na převzetí některých funkcí státu lidem. Ostatně, není náhodou v demokracii nejvyšším suverénem právě lid? … a pokud ano, pak musí platit, že většinové rozhodnutí lidu má větší sílu než právní stanoviska jedinců, proti jednání kterých je odpor namířen.

Jsme v situaci, kdy už i poslednímu Jouzovi je zjevné, že současná vláda P. Fialy nekoná ve prospěch občanů České republiky a neobhajuje jejich zájmy.

Domnívám se, že přichází čas na veřejnou diskuzi o zodpovědnosti, resp. vině a trestu.

Ostatně ani z teoretického hlediska nevidím problém – již 2x bylo vyvoláno hlasování o ztrátě důvěry vlády, ovšem podle očekávání si vládní většina své protinárodní pozice obhájila. Můžeme poukázat i na selhávání soudní moci, kdy je odsuzováním verbálních projevů pošlapáváno právo na svobodu projevu, což je nepochybně základní pilíř demokracie, neboť pouze svobodná diskuze umožňuje tříbení názorů a pomyslný postup vpřed, resp. zdravý vývoj společnosti. Můžeme pokračovat přes akty propuštění z práce za osobní názory nebo zastávání jiných narativů, než násilím protlačují současní uchvatitelé moci … atd., příkladů každým dnem jen přibývá.

Navrhuji, aby se diskuze vedla min. ve dvou rovinách – veřejného morálního odsouzení a v případech, kdy byly způsobeny škody většího rozsahu pak odsouzení faktické podle existujících zákonů. Škála pro trest pak může být od zveřejnění na „Národní tabuli hanby“, přes peněžitý trest, propadnutí majetku k náhradě způsobené škody, ztrátu svobody až po ztrátu občanství.

Namátkou se podívejme, jak lze současné jednání vládních představitelů hodnotit podle současného práva:

• Volební podvod

Ukazuje se, že hlasy voličů byly vládnoucí koalicí získány podvodem, protože veřejně vyslovené předvolební přísliby se naprosto rozcházejí s aktuálním konáním uchvatitelů moci. Představte si, že na základě reklamy kupujete výrobek, který má být z ryzího zlata, je tak ostatně uvedeno i v kupní smlouvě a tomu samozřejmě odpovídá i cena. Po převzetí zjistíte, že se jedná o bezcennou pozlacenou levnou slitinu a … a prodávající Vám řekne, ta reklama a znění kupní smlouvy byly jen taková metafora …

• Trestné činy proti míru

Ruská federace (RF) nenapadla členský stát NATO, nevyhlásila žádnému členskému státu NATO válku, přesto se očividně realizují přípravy na „zadržování“ RF, což je jen jiný název pro přípravu útočné války. Co se týče NATO, pak současná vláda zjevně porušuje jediný závazný článek smlouvy, který zakládá povinnost řešit konflikty mírovými prostředky. Je zcela nepochybné, že dodávání zbraní a jiná vojenská podpora Ukrajině není řešení konfliktu mírovými prostředky. Jsem přesvědčen, že k současnému stavu mohlo dojít jen díky nepotrestání těch, kteří se přičinili o naší účast v útočných válkách USA (bez mandátu RB OSN) a jejich spojenců – napadení Jugoslávie (Kosovo), Afghánistánu, Iráku atd. Pro mírovou budoucnost bude zřejmě nezbytné zahrnout i tyto nepotrestané aktivity do procesu vyvození zodpovědnosti.

• Trestné činy proti republice

Těchto činů je více a lze je rozdělit na následující:

a) Organizované zneužití vojenské moci státu

Nejde o nic menšího než o přípravu a budování armády ČR pro zahraniční agrese, přestože zákony ČR hovoří o přípravě armády na obranu státu a státního území. Ministryně obrany tedy zjevně porušuje zákon, když buduje armádu s jiným zaměřením než je obrana státu a území ČR, navíc tímto i způsobuje finanční škody většího rozsahu. Souběžně lze hovořit o přípravě války nebo její podněcování.

b) Spolčení s cizí mocí

Tady je třeba upozornit, že platný zákon nerozlišuje mezi spolčením s nepřátelskou nebo spřátelenou cizí mocí. V obou případech se jedná v podstatě o princip, kdy zájmy třetích států a subjektů jsou upřednostňovány v neprospěch občanů ČR. Těch příkladů je každý den několik, různé intenzity a páchané škody … sem patří jednání typu: to nejde, USA ~ Brusel ~ Němci by se zlobili, kdybychom realizovali opatření ve prospěch českých občanů. Lze zajisté argumentovat, že nás k něčemu zavazují uzavřené smlouvy, ovšem pokud tyto smlouvy mají negativní dopad na občany ČR, pak z principu musí naplňovat spolčení s cizí mocí v neprospěch občanů ČR a tedy i vyvození zodpovědnosti za takto uzavřenou smlouvu.

c) Závazky uzavřené bez mandátu

Svého času místopředseda probruselské strany PRO se proslavil větou „Z východu k nám nepřišlo nikdy nic dobrého“. Fanatikům nemá smysl argumentovat, že ze Západu k nám přišly koncentrační tábory, plynové „sprchy“, pece na spalování zavražděných v průmyslovém měřítku, popravy gilotinou nebo kulkou a plán na částečné vyhlazení a germanizování vybraného zbytku a z Východu pak osvobození od naplánovaného údělu, protože tento typ, mediálně správně zpracovaných lidí, argumenty nepřijímá. Nicméně, optikou nadšených příznivců anglosasů lze poukázat na jedno „dobro ze Západu“, které se nám bude hodit. Nejde o disciplínu, ve které anglosasové vynikají nad jiné, tj. opouštění spojenců, ale o dodržování smluv. Jedno „dobro ze Západu“ totiž mj. znamená, že se nemusíme trápit s dodržováním uzavřených smluv. Jen namátkou z naší historie – pracně uzavřené předválečné spojenecké smlouvy byly anulovány „v zájmu vyššího dobra“ dohodou v Mnichově 1938, stejně tak nebyl dodržen slib nerozšiřování NATO na východ z doby jednání o sjednocení Německa atd.

Skutečností je, že současná vláda, resp. vládní představitelé dělají úkony a uzavírají smlouvy, ke kterým nemají mandát. Jako občané jsme v pozici, kdy na základě podvodných volebních slibů získali naši plnou moc k zastupování, ale tuto podvodně získanou plnou moc navíc zneužívají v neprojednaném rozsahu. Je to stejný podvod, jako když dáte sousedovi před svým nástupem např. do nemocnice plnou moc pro běžné zastupování pro jednání s úřady a onen filuta Vám díky udělené obecné plné moci a spřáteleného notáře prodá dům dřív než se vrátíte z nemocnice a peníze Vaším jménem věnuje na charitu.

Domnívám se, že přichází čas na celospolečenskou diskuzi, zda budeme mlčky tolerovat napáchané škody a smíříme se s uhrazením vzniklých ekonomických škod a pracnou, dlouhodobou nápravou jiných protinárodních dopadů nebo po obnovení vlády práva dojde k lidovému projednání a vyvození zodpovědnosti za napáchané škody a protinárodní činy.

Je totiž zcela očividné, že anglosasové v zástupné válce na Ukrajině proti RF prohráli, přičemž před námi je fáze „opouštění spojenců“, takže vhodný čas pro povolání k zodpovědnosti se blíží. Navíc připomínám, že většina činů proti míru a vlastizrady je v kategorii nepromlčitelných.