IVAN HOFFMAN
Minulost dnes vidíme v lepším světle, než v jakém jsme ji zavrhli, protože přítomnost je horší, než jsme doufali. Přehodnocování minulosti je proces, který se nedá naplánovat, ale kterému se ani nelze vyhnout. Jednoho krásného dne se už smí říci, že za totality nám bylo světa žít, neboť už není šance se do minulosti vrátit. Řeč je o minulém životě, který je beznadějně pryč.
Rok 1989 dnes vidíme ve zpětném zrcátku jako promarněnou šanci změnit to, co nefungovalo, a držet se toho, co fungovalo. S odstupem času vidíme, o co jsme přišli a čeho jsme se nedočkali. Tedy za předpokladu, že to vidět chceme.
.
Je jasné, že naše cesta na Západ byla od začátku odsouzena skončit na periferii Západu, protože Západ se rozšiřuje pouze o periferie, na kterých parazituje. A protože je podstatou kapitalismu parazitismus, nedokáže se Západ o periferie obohatit, ale sám je odsouzen k periferii postupně degenerovat. Co vypadá jako růst, je rakovina, která společnost zevnitř sžírá. Parazitismus prostě nemá pozitivní prognózu.
.
V čem je náš problém, konstatoval už krátce po změně režimu Ludvík Vaculík: „Porazili jsme komunismus, ale důvody, pro které vznikl, jsou zde zpět.” Namísto hledání alternativy k ideologiím, které se neosvědčily, jsme se vrátili ke kapitalismu, který se již opakovaně neosvědčil, a to s naivní představou, že tentokrát se osvědčí. Důvodem byla lenost myslet, hledat něco nového, maskovaná tvrzením, že kapitalismus nemá alternativu a že třetí cesty vedou do třetího světa. Důsledkem tehdejší lenosti hledat lepší cestu je dnešní úpadek Západu a jeho směřování do toho pomyslného třetího světa.
.
Režimy se nemění ze dne na den. Nový režim disponuje zkušeností generací formovaných i deformovaných režimem předchozím. Teprve s generační obměnou se tedy projevují handicapy nebo přednosti režimu nového. Teprve když odejde generace, která absolvovala kvalitní vzdělání, ukazuje se, že nový režim má na svědomí společnost nevzdělanou. Teprve když zemřou staří zubaři, zjistí se, že v novém režimu, který pohrdá centrálním plánováním, nemá kdo lidem v odlehlých regionech opravit zuby. A s odchodem generací, které tuto republiku vybudovaly, se ukazuje, že nový režim se samostatnou, soběstačnou či suverénní republikou v podstatě nepočítá.
.
Když stát nezajímají jeho občané, přestane občany zajímat jejich stát. Představa, že je třeba upřednostnit osobní svobodu na úkor společenské solidarity způsobila, že se ze společnosti vytratila solidarita, doširoka se rozevřely nůžky mezi hrstkou bohatnoucích bohatých a rostoucí většinou chudých, a následuje omezování a nakonec likvidace osobní svobody.
.
Blíží se geopolitické zemětřesení a s ním další křižovatka, na které se bude účtovat se starým režimem a volit nový. Pokud se v minulosti tvrdilo, že nelze mixovat socialismus s kapitalismem, dnes díky Číňanům vidíme, že to možné je. Vždy to bylo možné!
.
prvnizpravy.cz,pravda.sk
(20 votes, average: 4,10 out of 5)
Loading... 
Naprosto vedle. Kapitalismus znamená především svobodu. Zejména ekonomickou, ale ta není možná bez svobody politické. To, co dnes vládne na tzv. Západě, není žádný kapitalismus. Vlády zasahují skoro do všech oblastí života, ekonomika je regulována jen o málo míň jak za socialismu. Máme tu korporátní fašismus, nikoli kapitalismus.
Kapitalismu neznamená svobodu.
Kapitalismus je parazitní společnost – nicméně máte pravdu: svobodu si v kapitalismu pro sebe (a své blízké) můžete koupit, máte-li dostatek směnitelných hodnot.
Víte, co je to parazit? Můžete uvést, v čem je kapitalismus parazitní?
1*
V.Kapitalismus pravě znamena tu nejvetsi svobodu ve vyvoji lidske spolecnosti pro jednotlivce jaka je vubec pro človeka možna.Vsechny dalsi ismusy cloveka tvarovaly podle sve ideologie jak to potřebovali a človėk neměl na výběr.
Bez cizích zdrojů,které západ už od dob svého vzniku parazituje na zbytku světa by jeho kapitalizmus neznamenal vůbec nic-a myslím,že se o tom koneckonců sami brzy přesvědčíme,protože s demokratickým západem už si vytírá prdel kde kdo-arabáči i zulukafři v africe
Pletete si kapitalismus s imperialismem.
“protože je podstatou kapitalismu parazitismus”
“jsme se vrátili ke kapitalismu, který se již opakovaně neosvědčil”
To jsou zase marxistické/levičácké žvásty. Takovýhle chytráci z chytrákova nejprve salámovou metodou ničí kapitalismus a vytvářejí regulované blaho. Kontinuálně to ale furt nazývají kapitalismus. A až to regulované blaho zbankrotuje, vykřikují do éteru – KAPITALISMUS NEFUNGUJE!
Obhajoba kapitalismu a svobodného tržního hospodářství
1 Kapitalismus jako jeden z nejmorálnějších pojmů
Kapitalismus je daleko morálnější pojem, než lidé vůbec tuší a OMYLY pana Hoffmana, Vojtěcha aj. nejlépe okomentovali VAJO, Tomáš Fiala a kupodivu (snad vůbec POPRVÉ v diskusích na tomto portálu Svobodný Svět) i Kolemjdoucí …
1.1 Odměňování za zásluhy zvýší motivaci lidí i civilizační rozvoj
Mezi další časté omyly patří, že si lidi rovněž pletou ROVNOST (každému stejně) a SPRAVEDLNOST (každému podle jeho ZÁSLUH). Tento ROZDÍL krásně vysvětlila paní Šichtářová: ROVNOST NEMŮŽE být SPRAVEDLIVÁ, neboť lidé jsou RŮZNĚ SCHOPNÍ, PRACOVITÍ, … atd., takže nutně mají i RŮZNÉ ZÁSLUHY!
Čím větší jsou majetkové rozdíly mezi lidmi (vzniklé za jejich různě velké ZÁSLUHY), tím větší je jejich MOTIVACE (k práci či jiné, pro ostatní lidi užitečné a tudíž jimi i adekvátně odměněné činnosti) a tím RYCHLEJŠÍ je pak i civilizační rozvoj!
1.2 Proč je pojem Kapitalismus jedním z nejmorálnějších pojmů?
Proč je pojem Kapitalismus jedním z nejmorálnějších pojmů z tržní ekonomiky?
Je to proto, že evokuje akumulaci kapitálu, což není nic jiného než tvorba ÚSPOR na úkor spotřeby, jak to jednou mj. vyjádřil i Petr Robejšek, že “kapitalismus se stal úspěšný díky … podnikateli, jeho skromnosti, spořivosti, …” Šetrnost a spořivost tak bývaly pokládány za klasické lidské ctnosti – na rozdíl od nezodpovědného zadlužování se a lehkomyslného života nad své poměry, tj. na dluh!
K předchozímu bodu 1.1, že lidé jsou RŮZNĚ SCHOPNÍ a PRACOVITÍ, je proto třeba přidat ještě další lidské vlastnosti: že lidé jsou také RŮZNĚ ŠETRNÍ či SPOŘIVÍ. Takže zvláště ti, kterým toho (co se SCHOPNOSTÍ týče) nebylo shůry příliš naděleno, mohou to (alespoň do určité míry) vykompenzovat PRACOVITOSTÍ a SPOŘIVOSTÍ, což mohou vlastní vůlí ovlivnit daleko lépe než své SCHOPNOSTI.
Samozřejmě jen v ČISTÉ SVOBODNÉ tržní ekonomice, nedeformované současnými inflacionistickými státními zásahy a NEMORÁLNÍM zatěžováním příštích generací obřími státními dluhy – tedy nikoliv zatěžováním emisemi oxidu uhličitého, kterého už kdysi bylo v atmosféře planety Země daleko více než nyní a zatím stále ještě nedosáhl optimální koncentrace!
1.3 Doc. Ing. František Čuba, CSc. dělil pracovníky na 4 kategorie
Zesnulý bývalý předseda JZD Agrokombinát Slušovice Doc. Ing. František Čuba, CSc. dělil (pracující) lidi na 4 kategorie:
1.3.1 Podnikatelé (v užším pojetí)
hledající oblasti výnosného byznysu (tzv. “díry na trhu”), pro které pak nalézají a ÚSPĚŠNĚ realizují své podnikatelské projekty.
1.3.2 Hospodáři
1.3.3 Seberealizátoři (umělci, vědci, …)
1.3.4 Vykonavatelé
1.4 Podnikatelé (v užším pojetí) vs. Hospodáři
Nejvíce mne (tenkrát) zaujalo JEMNĚJŠÍ členění lidí (obecně označovaných za podnikatele, byznysmany, továrníky, apod.) do dvou SAMOSTATNÝCH kategorii:
1. Podnikatelé (v užším pojetí) a
2. Hospodáři
Po několika desítkách let přemýšlení nad tímto dělením je mi stále více a více sympatičtější 2. kategorie (Hospodáři) – a to především proto, že dobří hospodáři se vyznačují trpělivostí, KONCEPČNOSTÍ a SYSTEMATIČNOSTÍ a preferují právě takovéto pojetí práce (či jakékoliv jiné vážné činnosti včetně celkového přístupu k životu) – na rozdíl od ad hoc hledání “děr na trhu” a jejich rychlého OPERATIVNÍHO “zalepování”, přestože i to je důležité …
[Tímto vyzývám ostatní k diskusi na téma “Podnikatelé (v užším pojetí) vs. Hospodáři”, třeba se sám dozvím i další argumenty, které mne zatím nenapadly. Nejlepší bude patrně optimální kombinace obou těchto mezních složek a v nejúspěšnějších podnicích budou nejspíš pracovat oba výše uvedené typy lidí …]
1.5 Mises, Rothbard: Praxeologie v rámci Rakouské ekonomické školy
Má preference hospodářů vysvětluje i to, proč nesnáším lorda Keynese a jeho blud, že “k prosperitě se můžeme s odpuštěním prožrat”. Nejvýznamnější představitelé NEJLEPŠÍ ekonomické školy na světě, tzv. Rakouské školy (a její hlavní linie počínající zakladatelem této školy Mengerem a pokračující jeho následníky Böhm-Bawerkem, Misesem, Rothbardem a Hoppem), Ludwig von Mises a jeho žák Murray Newton Rothbard v rámci “vědy o lidském jednání” (praxeologie) totiž už dávno dokázali, že TRVALÁ prosperita lidské společnosti jako celku je JEDNOZNAČNĚ podmíněna ÚSPORAMI a nikoliv spotřebou (jak se pokoušel ve svých pamfletech tvrdit lord Keynes)!
1.5.1 Rakouská teorie hospodářského cyklu
Ludwig von Mises DOKÁZAL např. PŘEDPOVĚDĚT Velkou hospodářskou krizi na přelomu 20. a 30. let minulého století. Odmítl proto i vysoký/ou ekonomický/ou post/pozici, neboť viděl, že obrovská nafukující se bublina úvěrové expanze, způsobená LEVNÝMI penězi (tj. penězi půjčovanými za NIŽŠÍ než rovnovážnou tržní úrokovou míru – a ta tenkrát zdaleka nebyla nulová anebo dokonce záporná, jako je tomu u řady (centrálních) bank na západ od nás nyní!) – tedy, že tato bublina (charakterizovaná mj. i nezdravým růstem cen akcií na burze) MUSÍ jednou prasknout!
Viz “Rakouská teorie hospodářského cyklu” na Mises.cz
1.6 Nejškodlivější egocentrici v dějinách ekonomie: Marx a Keynes
Tento odstavec začnu trochu zeširoka. Zajisté víte, že pracovitý blb napáchá více škod než líný blb. Za nejškodlivější egocentriky všech dob v oblasti ekonomické vědy tak považuji Karla Marxe a lorda Keynese, kteří kvůli vlastnímu egu a celosvětové „slávě“ napsali spoustu knih, statí a článků plných naprostých nesmyslů, tvářících se však tzv. (pseudo)“vědecky“, což spolu s líbivými frázemi, po nichž byla společenská poptávka, zmátlo miliony či miliardy lidí na desítky až stovky let a vrhlo je zpět do slepé uličky ekonomické destrukce, úpadku a strádání.
2 Altruismus a rozdíl mezi pravicovým a levicovým myšlením
2.1 Základ pravicového myšlení: skromnost a pokora
Skromnost a pokora jsou základními definičními charakteristikami pravice, která se nijak nesnaží ani neusiluje o navýsost neskromný a nepokorný cíl, jaký má levice, která touží lidi (pře)vycho(vá)vat, nýbrž je bere takové, jací jsou. Vždyť už před 250 lety v roce 1776 klasický britský ekonom a morální filosof Adam Smith ve svém průkopnickém díle „Bohatství národů“ ukázal, že pekař vstává velice časně (aby měli lidé ráno na krámě čerstvé housky) nikoli z nějakého altruismu, z lásky k bližnímu či k těmto lidem, ale z lásky k sobě samému!
Závěrem tohoto odstavce ještě Klausův citát z počátku jeho politické dráhy: „Nikdo nepopírá, že existují i lidé altruističtí. Společnost je však třeba organizovat na základě těch nejsilnějších lidských vlastností, nikoli těch „nejvznešenějších“.
2.2 Základ levicového myšlení: neskromnost a nepokora
Zde připomenu jen rčení „Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“ a výraz „pleticháři dobra“, který znám asi od pana PeTaXe.
2.3. Praxeologie počítá i s altruismem, ale pěkně “za své” (peníze)
Exaktní (apriorní či apodiktická, na deduktivním principu vystavěná) logická věda o lidském jednání, tzv. praxeologie (a její nejpropracovanější složka ekonomie), vycházející pouze z několika málo axiomů (z nichž nejdůležitější je axiom, že každý člověk jedná tak, aby si “polepšil”, neboli zvýšil, popř. maximalizoval svůj stav uspokojení) se naprosto neomezuje jen na uspokojení materiální, takže může bez problémů zahrnout i altruismus. Musí to však být altruismus “za své” (na který si onen altruista dokáže vydělat) a ne že diktátorsky nařídí okrást (pomocí daní) jednu skupinu lidí a jako “lidumil nezištně” obdarovat skupinu jinou …
3 Typy koordinace součinnosti neboli dělby práce mezi lidmi
3.1 ČISTÝ (neosobní) TRH ve velkých anonymních společenstvích
Jakoukoliv formu součinnosti s jinými lidskými jedinci (zejména ve velkých anonymních společenstvích) nejlépe zajistí ČISTÝ (neosobní) TRH resp. tržní mechanismus (NEDEFORMOVANÝ státem), který je jednoznačně nejefektivnějším a nejtrvaleji působícím koordinátorem takovéto součinnosti neboli dělby práce, kdy každý dělá to, v čem je lepší než ostatní, popř. v čem zaostává nejméně (Ricardův sdružovací zákon).
3.2 Koordinace v malých společenstvích vs. útok na tradiční rodinu
Pouze v malých společenstvích (např. rodinách) lze součinnost koordinovat intuitivně (ad hoc), např. na základě emocí (citů), sympatií, (rodinných) tradic apod. – a také se zde nejvíce uplatní altruismus. Proto se opravdoví pravicoví konzervativci tolik brání současným pokrokářským útokům na (tradiční) rodinu, které k nám dnes bohužel přicházejí ze západu. Naopak, sociální zabezpečení především na bázi rodiny s tradiční solidaritou a rodinnou pospolitostí (závisející v daleko menší míře na státní podpoře, než je tomu u nás) je jednou z významných komparativních výhod způsobujících nesrovnatelně rychlejší ekonomický růst zemí jihovýchodní Asie (v čele s Čínou) oproti zemím našeho (západního) civilizačního okruhu – zemím až dosud zatím nejvyspělejším, ale jak asi dlouho ještě ?!
M.Tak rozepsal jste ten kapialismus cu grund.No takovy otrok byvaly by s nami menil okamzitě a bez diskuzí.No a jinak kapitalismus už to vykořistovani zařidil tak,ze kazdy clovek uz vykoristuje a mlati bicem sam sebe.Svoji chamtivostí,hrabivostí a nenasytností.Jak jednoduché a účinné.Tak to vidíte a proletàři všech zemí jsou na ty lidské libustky krátcí.Sytem by měli,ale nejsou lidi.