Překvapivě zbankrotovaný podnik |

Sdílet článek:

Kanadská vědecká a internetová celebrita psycholog a spisovatel Jordan Peterson oznámil minulou středu svoji rezignaci z profesorského postu na torontské universitě. Kanadská vyšší učiliště se posunula směrem k diverzitě, inkluzivitě a rovnosti, což profesor kvalifikuje jako smrtonosné. Profesor uvedl, že v dnešních podmínkách “kvalifikovaní a vrcholně trénovaní heterosexuální bílí studenti…. mají zanedbatelnou šanci dopracovat se k univerzitním výzkumným pozicím navzdor svým hvězdným vědeckým předpokladům”. Standardy politické korektnosti ohrožují studenty i pedagogické kádry, Peterson je kvůli svým filosofickým pozicím považován na universitě za persona non grata, pouze jeho velká vědecká reputace nedovolila vedení university se ho zbavit . “Nemohu trénovat někoho, o němž vím, že i když je intelektuálně brilantní, nemá šanci na job. Profesoři, aby dostali výzkumný grant, musí lhát a učí tomu i své studenty. Lžou konstantně v různém stupni racionalizace, dál korumpují už vrcholně zkorumpovaný systém, který je zbankrotovaný překvapujícím způsobem”. Podle profesora kanadské akreditační úřady odmítnou akreditovat výzkumný program, pokud jeho podstatnou komponentou není “orientace na sociální spravedlnost”, samozřejmě myšlena spravedlnost pro nebílé.

Jordan Peterson má mezi intelektuálními celebritami velkou reputaci, esejistka a profesorka na filadelfské universitě Camile Paglia ho považuje za nejvýznamnějšího kanadského myslitele od McLuhana, ekonom Tyler Cowen v něm vidí nejvlivnějšího intelektuála v západním světě, pro novinářku Melanii Phillips je druhem sekulárního proroka atd. Politickokorektní anglický Guardian ještě nedávno recenzoval v superlativech profesorovy knihy, dnes píše, že pro “sociální spravedlnosti” je vrcholně nebezpečný, v minulosti o něm noviny psaly jako o vrcholném psychologovi. K marxistům a postmodernistům přistupuje s pohrdáním. Profesor navrhuje vyčistit akademickou půdu od politickokorektních patologií, považuje se za klasického britského liberála, metafyzicky za amerického pragmatika silně ovlivněného Freudem a Jungem.

V mnoha jeho studiích se objevuje tvrzení, že politická a religiózní víra se dá pochopit “velkou pětkou” osobnostních rysů: otevřeností, extrovertností, příjemností, neuroticismem a vcítěním. V knize “12 pravidel pro život” Peterson uvedl, že silné a významuplné se rodí krásné a hluboké jako nově tvarovaná růže, která se otvírá z ničeho do světla a slunce k Bohu. Je jasné proč dnešní západní pokrok na universitách a v politice tak profesora nenávidí. “Neorganizuj stát, pokud jsi neuspořádal svou vlastní zkušenost, buď pokorný. Nejsi-li schopen nastolit štěstí ve vlastní domácnosti, jak to můžeš vnucovat městu nebo státu. Muž, žena a rodiče jsou pro lidstvo odjakživa nejpřirozenějšími kategoriemi, hluboce vkořeněnými v percepčních, emočních a motivačních strukturách.” Udržování řádu proti chaosu je klíčové pro Petersonův světový názor. Řád je pravda, je to maskulinní singulár, chaos je věčně feminní. Chaos je říše lži, je to jazyk relativizace, je to Jacques Derrida a etnické studie nebo kluci, kteří se považují za dívky. Tyto věci jsou špatné sami o sobě, ale jsou vrcholně perfidní, protože jsou drogovou bránou k totalitarismu. Profesor vysvětluje: “Není to snadnou záležitostí žít v pravdě, ale alternativou je peklo… Mluvit pravdu jako protiváhu proti tyranii a totalitarismu. Schopnost mluvit pravdu je bariérou proti peklu”.