Příběh o otrocích, který nikoho nezajímá. Byli to bílí křesťané

O základech bílé nadřazenosti hovořil šéf OSN António Guterres v březnu tohoto roku. Ve stejné době vydalo OSN tiskovou zprávu, ve které se píše:

„Kompenzační spravedlnost se musí vypořádat s vážným porušování lidských práv, které je hluboko zakořeněno v dědictví kolonialismu a otroctví. Výsledky dědictví zotročování a kolonialismu jsou devastující.”

Columbus Day

12. října slaví v Americe celonárodní svátek Columbus Day, den Kryštofa Kolumba, jako připomínku příjezdu slavného mořeplavce. Při této příležitosti řekla před několika dny Kamala Harris:

„Evropští cestovatelé přinesli vlnu devastace, násilí, krádeže půdy a pandemie nemocí.”

A v minulosti

Kdysi dávno, před 370 lety, byl na severu Afriky napsán jeden dopis. Francouzský konzul v Tunisu Jean LeVacher jej poslal v roce 1654 kardinálům v Římě. V dopise popisuje podmínky křesťanských otroků v oblasti Tunisu a píše:

Výběr, překlad, mezititulky autor:

Věřím, že Vaše Excelence si je velice dobře vědoma, kolik toho musí vytrpět křesťané zotročení těmito barbary.

Jakmile se zmocní lodi nebo člunu, seberou křesťanům vše, co mají, a mnohdy jim nenechají ani žádný oděv na zakrytí a spoutají je řetězy. Pokud je na lodi nějaký mladý člověk, je první, koho zbijí, aby od něj zjistili, kdo na lodi má peníze a kde je ukrývá nebo odkud jsou za účelem získání vyššího výkupného.

Jakmile dorazí do přístavu, odvedou zajatce do vězení nebo do privátních domů Turků, kteří vlastní loď, jež je zajala. Dva nebo tři dny po příjezdu jim oholí hlavy a dají jim ošacení.

Poturčenec horší Turka

Ne všichni otroci žijí ve vězeních, kterých je v Tunisu celkem 14, ale jen ti, kteří patří nejvýznamnějším lidem. Běžní lidé nechávají otroky ve svých domech a nejvíce trýznění otroci jsou ti, kteří jsou v rukou lidí z Andalusie, křesťanských odpadlíků, Řeků a méně bohatých Turků, protože ti jim dávají méně jídla, než je normou ve vězení, a požadují po nich více práce. Někteří dokonce chtějí po svých otrocích, aby po dokončení domácích prací šli do města prodávat vodu a přinesli domů peníze za prodej každý večer. Pokud peníze nepřinesou, není o bití nouze.

Z tohoto velkého množství otroků jsem ještě nezmínil ty nejpostiženější, tedy mladé lidi, po kterých Turci chtějí, aby páchali velké hříchy nebo aby se vzdali své víry, a pokud nestačí sliby a hrozby, přidávají bití a tolik špatného zacházení, že je s podivem, jak jej mohou vydržet.

S ženami zacházejí velmi špatně, bijí je, dávají jim mnoho práce, aniž by jim poskytli alespoň polovinu toho, co je nutné k přežití, a to všechno s cílem, aby se vzdaly své víry. Mezi ženami jsou takové, které neopustily dům svého pána deset nebo čtyřicet let od svého zotročení, protože Turci chtějí, aby se naučily zvykům jejich manželek, které po sňatku nevycházejí z domu.

Kruté tresty

Křesťané, kteří chtěli utéci na lodi a které chytili, byli různým způsobem mučeni. Jednomu utrhli zaživa končetiny, druhého rozčtvrtili a vláčeli městem, třetího vystavili nahého a jeho křesťanským spoluvězňům nařídili, že jej musí zabít jehlicemi, další byl pověšen hlavou dolů a upálen. Čtyřem otrokům uřízli nos a obě uši, čtrnácti dalším pouze jedno ucho, které si museli uvařit a sníst.

Toto je, vážení pánové, stav těchto ubohých věřících, jejichž nešťastný osud je těžké popsat těm, kteří to nezažili nebo alespoň neviděli.

Takto popsal osud bílých otroků v severní Africe francozský konzul. Součástí dokumentu o jeho dopise je i rytina z publikace ze 17. století, na které je zobrazeno 22 způsobů mučení, které používali barbarští piráti pro své křesťanské otroky.

Barbarské státy

Ve středověku vzkvétal obchod s evropskými otroky. Islámské státy ze severu Afriky nazývané „barbarské státy” nejenže přepadaly lodě ve Středozemním moři, ale zejména pořádaly nájezdy na evropské pobřežní osady, odkud unášely bílé otroky pro prodej do muslimských zemí. Pirátské nájezdy měly za následek vylidnění některých pobřežních oblastí v Itálii nebo ve Španělsku, ale piráti chytali otroky až v dalekém Irsku.

Zotročování Evropanů trvalo stovky let. Již ve 12. století posvětil papež Inocenc řád, jehož cílem bylo vykupování bílých otroků. Staletí trvající obchod s evropskými otroky ukončily až nově vzniklé Spojené státy. Krátce po svém vzniku, v roce 1801, vyslal nově zvolený americký prezident Thomas Jefferson válečné lodě k břehům Lybie, aby ukončily pirátské výpady. Výsledkem několik let trvajících bojů byla dohoda, že barbarské státy nebudou útočit na americké lodě.

Evropské státy ale platily barbarským státům na severu Afriky výkupné ještě do roku 1830 výměnou za to, že nebudou zajímat jejich lodě a zotročovat posádku. Lov bílých otroků ukončilo až obsazení Alžíru Francouzi.

Historické srovnání

Pro srovnání je dobré uvést, že první loď s africkými otroky dorazila k břehům Ameriky v roce 1619. USA zakázaly dovoz otroků v roce 1807. Velká Británie ve stejném roce zakázala mezinárodní obchod s otroky a vyslala svoje válečné lodě k jeho vynucování.

V turecké Osmanské říši vzkvétalo otroctví do počátku 20. století a při genocidě Arménů v letech 1915 až 1917 byly arménské ženy vystavovány nahé na trzích v syrském Damašku a prodány jako sexuální otrokyně. Teprve v roce 1933 se Turecko zavázalo dodržovat mezinárodní konvence o potlačování otroctví.

Post scriptum

Pozn. autora: Obyvatelé Evropy a celá západní civilizace je vystavena systematické antivzdělávací kampani, během které jsou některá historická fakta omílána neustále dokola a některá fakta zůstávají ležet skrytá pod tlustou vrstvou prachu. Proč? To není osud milionů bílých otroků v severní Africe nebo osud arménských žen hoden pozornosti?

Je to prosté opomenutí, nebo je cílem oslabit jakoukoli snahu občanů o obranu vlastní civilizace?