Atentát na Heydricha – promyšlený státnický čin nebo zbytečně zmařené životy mnoha nevinných lidí?




Sdílet článek:

V pátek 27. května 2022 uplynulo 80 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Fakta o vlastním provedení atentátu jsou známá. 29. prosince 1941 seskočili do Němci okupovaného Československa (tehdy již Protektorátu Čechy a Morava) Jozef Gabčík a Jan Kubiš, členové  paradesantního výsadku Anthropoid. Ti pak, po několika měsících peripetií plánování, příprav a skrývání se, provedli atentát na zastupujícího říšského protektora. Poté se spolu s výsadkáři z jiných skupin ukryli v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje a po prozrazení v hrdinném, ale marném boji s přesilou se v  kryptě kostela zastřelili. Jan Kubiš zemřel až v lazaretu SS v Podolí.

Ovšem daleko složitější a dosud ne zcela vyjasněné je zákulisí operace Anthropoid. Tedy především to, kdo dal pokyn k provedení této akce.

Názory historiků se často liší.

Jedno je však jisté. Vztahy mezi protagonisty našeho londýnského zahraničního odboje, včetně Beneše, ale i s britskými institucemi, nebyly nijak ideální. Dnes by se asi řeklo „normální politické hrátky“. Jen s tím rozdílem, že tehdy šlo bezprostředně o životy.

A tak není v souvislosti s plánovaným atentátem od věci ani úvaha bývalého důstojníka SOE (Special Operations Executive – Správa speciálních operací), o tom, že odbojová hnutí vedou válku kvůli dosažení politických cílů. A těmi cíli nejsou vítězství nebo osvobození, ale získání nebo znovuzískání politické moci.

Samozřejmě, nikdo nevidí do tehdejšího myšlení, v období protektorátu již bývalého, prezidenta Beneše. Při svém rozhodování jistě vždy zvažoval řadu možností a alternativ. Ale byl to právě on, kdo spolu s dalšími protagonisty října 1918 v čele s T. G. Masarykem pomáhal vytvořit samostatný stát v intencích spolužití s více než třemi miliony Němců. Stát, který i vzhledem k tomu, neměl příliš šancí na delší existenci.

Při rozhodování mohla hrát roli i skutečnost, že se Heydrichovi brzy po příjezdu do Prahy v září 1941 podařilo „utužit“ morálku obyvatelstva a potlačit domácí odboj.

Často je také uváděn argument, že na Beneše tlačili Britové a Sověti a vyčítali mu malou aktivitu domácího odboje i to, že „československé“ zbrojovky naplno vyrábějí pro Třetí říši, zatímco jejich vojáci umírají na frontě.

Správnou odpověď by asi bylo možné sestavit z výpovědí šéfa SOE, Dr. Beneše a plukovníka Moravce, šéfa exilového československého vojenského zpravodajství. Ale tito pánové si „svá tajemství“ vzali s sebou na věčnost.

Po válce, v již obnoveném Československu, se k této akci z pochopitelných důvodů nikdo příliš nehlásil. A tak otázky, kdo  všechno za atentátem stál, kdo dal pokyn k jeho provedení a zda byla tato izolovaná akce skutečně potřebná, zůstaly nezodpovězeny, nejen pozůstalým popravených. A není příliš pravděpodobné, že by se to ještě historikům podařilo.

Českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš tedy provedli 27. května 1942 atentát na zastupující říšského protektora Reinharda Heydricha. A to i přes varování domácího odboje do „Londýna“, že tento čin povede k brutálním represím na obyvatelstvu a k rozprášení odboje. Nevyslyšeli ani výzvu jednoho z jeho předních představitelů, Vladimíra Krajiny, který se jim osobně snažil jejich záměr z týchž důvodů rozmluvit. Byli to vojáci a měli své rozkazy. Nenáviděný tyran zemřel na následky zranění 4. června 1942.

O čtrnáct dní později – 18. června – zahynuli i hrdinní výsadkáři. Ti však byli při odletu srozuměni s tím, že s jejich návratem se nepočítá.

Vztek a běsnění Němců se obrátily především proti civilnímu obyvatelstvu. Heydrichiáda, jak se jedno z nejtemnějších období naší novodobé historie nazývá, měla katastrofální následky. Tak, jako velmi často v podobných případech, neselhala jen technika (zaseknutý závěr  britského samopalu), ale i lidský faktor. Bylo vyhlášeno stanné právo. Domácím odbojářům a odvážným obyvatelům protektorátu, kteří parašutistům pomáhali, byly doslova v patách příslušníci Gestapa.

Následovalo zatýkání, výslechy, popravy. Několik set lidí bylo popraveno za přímou účast na pomoci parašutistům v koncentračním táboře v Mauthausenu a na střelnici v Kobylisích. Byly zmařeny životy příbuzných těch, kteří pomáhali, ale i lidí, kteří byli jen podezřelí ze schvalování atentátu. Byly vyhlazeny obce Lidice a Ležáky. Domácí odboj byl na dlouhou dobu prakticky zdecimován.

Německý teror nepřežil ani generál Alois Eliáš, bývalý předseda protektorátní vlády a exponent domácího odboje. Byl zatčen již 27. září 1941, v den jmenování Reinharda Heydricha zastupujícím říšským protektorem, a 1. října odsouzen k trestu smrti. Na žádost prezidenta Háchy o milost, kterou prostřednictvím samotného Heydricha podal přímo Hitlerovi, byla poprava odložena. Ale po atentátu již neměli Němci slitování. Generál Eliáš byl popraven v Kobylisích 19. června 1942.

Ať už ale bylo pozadí atentátu jakékoliv, zejména to, co po něm následovalo, významně zasáhlo i do života tehdy již nemocného Dr. Emila Háchy. Ten, jako státní prezident, se snažil v rámci svých omezených možností pomáhat kde se dalo. Mj. dosáhl propuštění zatčených studentů. Nic však nebylo zadarmo. Jeho zdraví, zejména to duševní, se v důsledku heydrichiády prudce zhoršovalo. Stal se loutkou v rukách okupačních vůdců. Jak trefně vyjádřil Václav Junek ve své velmi zdařilé publikaci „Emil Hácha“, stal se z něho muž, který obětoval vlastní čest.

Význam operace Anthropoid pro zviditelnění odporu obyvatel protektorátu proti tyranii byl jistě nesporný. V mnohém také přinesl výhodu pro jednání Beneše s vládami zemí protihitlerovské koalice. Je možné, že ho někdo mohl a může vnímat alespoň jako dílčí, zejména morální úspěch.

Na druhé straně utrpení v okupovaných a válkou sužovaných zemích se tímto činem nezkrátilo a jejich osvobození neurychlilo.

Odpovědět si na otázku, zda tato operace stála za to nesmírné utrpení, které po ní v protektorátu následovalo, zůstává pak na každém z nás.

ZDENĚK LANZ

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (6 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

3 Comments

  1. Nechápu, jak můžeme oslavovat smrt pana Heydricha. Byl to přece vrcholný činitel našeho současného spojence nejbližšího. Co bychom dělali, kdybychom neměli Německo, které nám dává práci, EU, která nám dává světovou proslulost? Bez nich bychom byli nula…Museli bychom řešit své problémy svojí vládou, být samostatní, soběstační, možná i bohatí…Tohle všechno nemusíme, EU se o nás postará.

  2. Atentátem na Heydricha si politici chtěli vyřešit své špatné svědomí a útěk před zlem.
    Měli armádu, která nebojovala, vybudovali opevnění (bunkry), které nikdy nepoužili (dodnes v pohraničí hnijou).
    Tímto špatným rozhodnutím chtěli napravit svou zkaženou reputaci a pověst země, která s nepřítelem nebojuje a raději se vzdá. Aby se zakryli tyto primární bolesti za které se vlastně styděli, tak pod praporem vlastenectví a boje proti tyranovi obětovali lidi, kteří se nebáli zemřít. Samozřejmě museli vědět, že to odnesou i civilisté.

  3. Je zde jeden aspekt, který je opomíjený a přitom nesmírně důležitý: V době atentátu už měl Heydrich v podstatě “sbalené kufry” a mel se přesunout na okupovaná území SSSR. V té době se ještě Němcům (těm blbějším) nepodařilo dokonale přesvědčit obyvatele těchto území, že jsou horší než bolševici. Heydrich měl na to, aby tam udělal pořádek. A nakonec mohla proti stalinské RA bojovat stejně početná, ale lépe vyzbrojená a vedená analogie pozdější ROA, která aby nejspíš tu RA porazila (se všemi následnými důsledky).
    Takže tento akt měl trochu globálnější dopad a i jeho oběti se z tohoto pohledu jeví v poněkud jiném světle.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*