Princip Česká pošta

Vedení těchto firem a organizací totiž nemá vůbec žádnou odpovědnost a nespravují své peníze a své firmy. Určitě někdo namítne, že to není pravda, že mají odpovědnost velkou. Ale nikoliv formální. Kolik asi stálo celé vedení České pošty a Českých drah na platech a odměnách… Myslím, že to budou stovky milionů za pár let. A toto profesionální vedení dokázalo dotáhnout třeba poštu ke krachu a to i v situaci, kdy stát doplácel miliardové ztráty a všichni asi víme, že služby a pověst pošty šly hodně do háje.

Neustálé zdražování a souběžně zhoršování kvality služeb, zatímco hned vedle vesele budovala svůj byznys Zásilkovna. Rychlá, bez socialistické administrativy a za opravdu úplně jinou cenu.

V době QR a čárkových kódů, dámy přeťukávají data do prehistorických pc na poště, software podoby T602 a hledání balíků uprostřed obrovské hromady v prádelních koších hned vedle pracovního stolu. Česká pošta 21.století.

Který manažer by něco takového dopustil? A do tohoto chaosu a deprese vám „milé“ dámy s radostí člověka, který ví, že je to až úchylné, ale je to nařízené, nabízí přes okýnko současně losy a životní pojištění… To byl tah manažerů k záchraně pošty. V době, kdy jsem u jiných zásilkových služeb zadal v mobilu jednou adresu a jméno příjemce a pak už i v malé trafice vše proběhlo během dvou vteřin. Odeslání i přijetí. Za poloviční cenu.

Ano, tak schopné bylo vedení České pošty. Za milion měsíčně, plus odměny.

Platy dam u přepážek byly stále socialistické, stejně tak i jejich tempo, služby a mnohdy i chování.

Až vznikl vtip, že nová služba v levnějším tarifu České pošty je balík, který si vyzvednete přímo u odesílatele.

České dráhy jsou vlastně totéž. Než přišla konkurence, mohli si dělat, co chtěli. Od té doby se významně posunuli. Na dráze máte jednu jistotu. 80% spojů nepřijede včas. Důvodů jsou stovky, ale spolehnout se na jízdní řád je nesmysl. Pokud po cestě přestupujete, automaticky počítáme 20 minut rezervu v lepších případech. Takže cestování typu Indie. Dneska to někdy pojede.

Systém slev na dráze by mne též zajímal. Spíše jde o nějakou logickou únikovku. Každý jede za jinou cenu, podle toho, na co v systému slev přijde. A rozdíly jsou v desítkách procent.

Jinak pokladní jsou podobně milé jako na poště. Otravuji kupováním lístku. Raději už jen elektronicky. Ale možná to chování má za cíl, aby lidé k přepážkám radši vůbec nechodili. Pak tato strategie na mne funguje.

A další vše, co je státní, včetně našich státních zastupitelů.

Hlavní krédo. Z cizího krev neteče.

Politici nás zachraňují z našich peněz, zatímco oni si z rozpočtů odklánějí do sejfů drobné.

Vláda se chlubí záchranou lidí ze sousedních zemí. Ale to nejsou peníze vlády. To jsou naše peníze. My pomáháme. Ať už dobrovolně či musíme, ale pomáhají lidé ze svých peněz.

Pan Fiala není hrdina. Je to naparující se kouhoutek, který si rozhodl, že bude hodně přející za naše peníze. (Nemám nejmenší problém s pomocí Ukrajině, ale nedělá to pan Fiala, ale 10 milionů Čechů).

Jiné než státní, tedy naše peníze, tu nerozdávají.

Krásný argument, že platy politiků jsou drobné pro státní rozpočet.

To jsou, ale přece není možné, aby v duchu této zvrácené argumentace si politici přidávali a milionovým skupinám brali.

Před volbami se prsí, že jsou zde jako služba veřejnosti. Tak pak nechápu, jak je možné, že si služebník určuje svůj plat. To přece není normální. A chudák si ze zákona snížit plat nemůže, zatímco retroaktivně změnit uzákoněnou valorizaci může.

Ať dostanou totéž, co jiní státní úředníci. 130% průměrného platu. A bude po služebnících.

Pokud spravujete státní majetek a nemáte žádnou formální odpovědnost, proč byste se měli snažit něco šetřit. Z cizího krev neteče.

U zakázek, které platí stát vyletí okamžitě cena o desítky procent.

10 milionů blbců se na to složí. V této filozofii je pak všechno levné. Tu deset milionů. Tu jedna miliarda. Samé drobné. Jen to hlavně ale nesčítejte, nebo přijdete na tu šílenou částku, kvůli které není na penze lidí, kteří celý život odváděli peníze do tohoto systému. Ze kterého se státně krade.

Vrcholní politici mají pouze politickou odpovědnost a ta je k smíchu.

Minulý pan prezident si udělal se svou partou z hradu dojnou krávu, zajistil spoustu svých kamarádů a rodinných příslušníků. A dojdeme někdy spravedlnosti?

Samozřejmě že ne. Už je pryč. Už si užívá a směje se, jak využil státní systém, nastavený pro mocné.

Mocné, nikoliv schopné.

Dokud nebudou politici a státní aparátčíci skutečně v roli hlídaných služebníků s jasnou hmotnou odpovědností, bude se tu krást ze státního i nadále. A dnes již za bílého dne a za hlasitého chrochtání nenažraných státních podvodníků.

Zkuste naplnit cedník vodou. Co politik, to jedna dírka…

A jak říkal Karel Kryl: „Politikům se nevěří, ti se mají hlídat.“

A já jdu zase hákovat, ať se u koryt mají dobře.