Proč by disident Bašta měl vadit

Před týdnem jsem tady psal, proč by generál Pavel nemusel vadit jako prezident: Třeba, že vadí Rusku. Nejméně v jednom z 333 diskusních příspěvků jsem byl vyzván, abych vyrobil podobný rozbor na všechny další prezidentské kandidáty. Neměl jsem na to náladu, ostatně nemám ani dnes, předvolební debaty nesleduju, ale prostě na mě občas něco vyjukne. Tu hnůj na generála Pavla na stránkách MfD, stranickém to tisku hnutí ANO, včera placená reklama v deníku Metro na Jaroslava Baštu. Ten je zadavatelem sebe sama, ačkoliv jest deklarován jako prezidentský kandidát za SPD (Svoboda a přímá demokracie).

Ostatně stranickým kandidátem SPD je Bašta i proto, že mu kandidaturu podepsalo přesně 20 poslanců. Nikdo mimo SPD a všichni za SPD – včetně samotného Bašty, protože SPD má právě 20 poslanců a jinak by jeden chyběl. Ministerstvo vnitra to tak vzalo, protože byly splněny podmínky zákona (i když limitně). Ale tak trochu vadí právě to jisté samoserství a právě ta stranickost a stranická příslušnost konkrétně k SPD. Z různých důvodů mi vadí samotné to sousloví „Svoboda a přímá demokracie“. Svoboda jedince je mi přitom blízká, avšak jedinec vždy musí brát ohled na ostatní jedince. I proto mi bylo sympatické Hnutí za občanskou svobodu – než si ho v devadesátkách zprivatizoval zmagořený disident Petr Cibulka.

A demokracii rovněž oblibuji, ovšem jenom tu hloupou prostou demokracii. Nikoli demokracii „lidovou“, „socialistickou“ a už vůbec ne „přímou“. Všechny tyto její jedovaté klony totiž posléze chcíply, vždy za hromadného pobíjení lidí. Naposledy „přímou demokracii“ v praxi vyzkoušel jistý plukovník Muammar Kaddáfí, dlouholetý Vůdce Libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje. Říkával jsem si v roce 1969, kdy se při vojenském puči chopil moci, takovou dětskou říkanku: „Kaddáfí, ten tě zadáffí.“ Nu a ona „džamáhíríje“ byla samotným Kaddáfím definována jako „přímá demokracie bez politických stran, řízená jeho lidem prostřednictvím místních rad“. Jé, Muammar četl Marxe a Trockého! Well, začalo to zákazem politických stran a skončilo kmenovou válkou.

Zpátky k samotnému Baštovi. Pěkně a stručně (protože na Twitteru) jeho sívíčko podal šéf SPD Tomio Okamura: „disident, politický vězeň v době normalizace (vězněn 2,5 roku), signatář Charty 77, ministr, poslanec, diplomat (velvyslanec ČR v Rusku, velvyslanec ČR na Ukrajině), spisovatel, archeolog, nikdy nebyl členem KSČ, mluví plynně AJ, NJ, RJ.“

Sláva, nikdy nebyl komunistou! Politicky se angažoval nejdříve jako student Filozofické fakulty UK ve zlatých letech 1967-70 ve studentském Hnutí revoluční mládeže. Načež ho komunisti vyhodili z Fildy, zatkli a odsoudili na ty dva a půl roku, ale pustili už po dvou, ve dvaasedmdesátém). Sám bych nechtěl bych být zavřenej ani na dva roky! Avšak být vězněn – to jest osvědčeným předpokladem pro prezidentování!

Jenže když se blíže podíváme na ono „Hnutí revoluční mládeže“,ve kterém se krom Bašty angažovaly i další později známé osobnosti jako Petr Uhl, Petruška Šustrová, Ivan Dejmal nebo Jan Frolík, zůstaneme poněkud nevěřícně zírat: Banda trockistů, maoistů a anarchistů, nesená podobnými myšlenkami jako francouzští, italští a němečtí revoluční studenti té doby, kteří kritizovali komunisty zleva!!! Volali po zrušení StB, Lidových milicí, cenzury, ale i armády, prostě všech „byrokratických institucí“ státu – včetně zrušení samotné instituce státu. Načež měla být instalována „samosprávná demokracie“. Vzhůru do Libye, soudruzi! (Lidově demokratické od 1.9. 1969…)

Ne, tohle ne, to mi vadilo tenkrát, vadí to i dnes.

Myšlence takto přívlastkové demokracie zůstal Jaromír Bašta zjevně věren celoživotně. Přesto nakonec vstoupil do strany, levicové, alespoň deklaratorně. V 1994 se stal členem „sociálně demokratické“ strany. Za ČSSD se v roce 1996 stal i poslancem, post obhájil i v dalších volbách, v září 2000 však předčasně rezignoval. V letech 1998 až 2000 působil jako ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, než byl (prý odměnou za souhlas ODS s vládní předlohou zákona o rozpočtu) z této funkce vykmitnut. Ale za odměnu dostal velvyslanecký post v Moskvě (2000-2005), následně se stal i velvyslancem v Kyjevě (2007-2010). Z Ukrajiny odešel jak vidno předčasně. Abdikoval bez důvodu. Ale zamini tehdy mlnilo, že by prý mohl být Bašta z té dlouhé diplomatické práce unaven.

To je další důvod, proč by mělo vadit, kdyby byl Bašta prezidentem. Pravda, unavené prezidenty jsme už taky měli – vlastně všechny… Jenže jako velvyslanec na Ukrajině se bývalý revoluční student taky poněkud ušpinil. Za jeho velvyslancování se Ukrajinci kvůli získání českého víza museli registrovat na lvovském konzulátu prostřednictvím call centra soukromé firmy za drobnou částku ráže něco přes 300 Kč. (Ad „museli“ – naše velvyslanectví jinak činilo takové ofuky, že žadateli vypršelo jedno povolení dříve, než získal další…) Drobná částka. Jenže dle ukrajinského média Korrespondent server se takto registrovalo na 30 tisíc žadatelů. To máme skoro nějakých deset melounů, které doputovaly na konto firmy Jihomoravská provozní. Tu tehdy vlastnil Baštův kamarád Vlastimil Valenta.

Auvej, jauvej, to je ale nějak smradlavý hnůj, který na hrdinu disentu nakydali lakomí Ukrajinci už před dvanácti lety! To je další důvod, proč by vadilo, kdyby se měl Jaromír Bašta stát prezidentem. I kdyby výšeuvedené před soudem neobstálo, pamatuji se, jak jsem se tehdy styděl za záhadné (ne)fungování našich diplomatických orgánů na Ukrajině!

Ani v ČSSD už nebyl Bašta nijak vítaný; když se v roce 2019 hodlal stát europoslancem, přimkl se k hnutí BOS, kde se jako její čelný činitel postavil do čela kandidátky. BOS (nikoli BOSS) – pouze Bezpečnost, odpovědnost, solidarita (někam zmizela „demokracie“…): Na své stránce volají bosisté mj.: „Odmítáme skryté podřizování České republiky cizí moci, obáváme se hrozeb plynoucích z nelegální migrace a mezinárodního terorismu, ze stále viditelnějšího působení islamistických fanatiků na území naší vlasti.“

Moment, jakéže „cizí moci“ se „skrytě podřizujeme“, když to evidentně není Ruská federace? Kdo zbejvá? No přece byroktrati v Bruseli a plutokrati z Wall Streetu. Někde v závětří ještě přešlapuje Vatikán.

Do europarlamentu se tedy Bašta nedostal, ale do českého parlamentu znovu ano. Už se uměl přimknout – těsně před loňskými volbami – tentokrát do čela kandidátky SPD v Pardubickém kraji. Na tomto místě byl přitom už dlouho ukvartýrován jsoucí poslanec SPD Jiří Kohoutek, který se už těšil, že zůstane ve své sněmovní kanceláři i po říjnových volbách 2021. Vybrali si Baštu snad Pardubičáci? Ó nikoli – na volební listinu si ho tam zapsali soudruzi z pražského ÚVé. Tak, tohle je prosím praxe všech diktátorských, lidových, socialistických a „přímých“ demokracií na světě. Po tomhle vnitrostranickém svinstvu je už nemožno dát Baštovi jakýkoli mandát. Co na to Kohoutek?: „To je ta přímá demokracie v praxi. Je to špína.“ Nu a vida, demokratické svinstvo nebo přímá špína – Jaromír Bašta se do Sněmovny dostal.

Ačkoli se už tehdy ukázal býti (nejméně) ideovým proruským agentem! Kdo na to má žaludek, může si jeho (ex)diplomatické názory přečíst třeba na profláklém ruském státním Sputniku, nebo raději přefiltrovány přes drsné FORUM24:

Vizte jen jeden citát: „…nová vláda chce být jedním z iniciátorů nové studené války v Evropě. Předpokládám, že nejprve přichází konfrontace politická, diplomatická a ekonomická, aby byl důvod požádat o zřízení vojenských základen USA na našem území jako předpoklad zajištění naší bezpečnosti. Tento záměr možná stál v pozadí kauzy Vrbětice.“

Nebo zde ve videu na iDNES z 2. srpna 2021 Bašta prohlašuje (v návaznosti na naši ráznou diplomatickou odpověď na ruský teroristický útok ve Vrběticích, tedy téměř likvidaci ruského středoevropského špionážního centra): „Česká diplomacie se jako nyní k Rusku nechovala ani k nacistickému Německu na konci třicátých let“

Zlatej Zeman, zlatý prciny!

Zkusmo jsem si vygůglil Baštův postoj k očkování proti covidu. A Bašta nezklamal!

„Ukazuje se, že globální pandemie korupce zasáhla téměř všechny vlády členských států EU. Smrt vlastních občanů kvůli nedostatku vakcín či zákazu některých levných léků pro tyto politiky znamená méně než ztráta zisku velkých farmaceutických firem.“ (Onen neexistující „zákaz“ se v kontextu vztahuje na ruský Sputnik – který ještě ani v Rusku neprošel patřičnými zkouškami, a o jehož vývoz do EU samo Rusko ani nežádalo.)

V této souvislosti se hrozím, že Jaroslav Bašta během své politické činnosti soustavně působil právě v oblasti bezpečnosti: Hned po sametovce se jakožto prověřený a pověřený disident stal ředitelem odboru na Úřadu na ochranu ústavy a demokracie. Když se tento Úřad transformoval do BIS, působil zde do roku 1991 jako náměstek ředitele tajné služby. Další dva roky šéfoval lustrační komisi (ofiš Nezávislé komisi Federálního ministerstva vnitra). V létě 1996 se jako čerstvý poslanec stal členem sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost a pak také předsedou komise pro kontrolu BIS. V listopadu téhož roku mu „neznámý muž v metru“ kousek za stanicí Anděl „nepozorovaně“ strčil do ruky tři popsané papíry.

To znamená ještě ve vagonu metra. To, že Bašta okamžitě „pochopil“, že jde o žhavý materiál z Bisky, lze bezpečnostnímu expertovi uvěřit, méně už to, že během jízdy neidentifikoval zdroj. Zachoval se ne jako bezpečák, ale jako agent nepřítele. V papírech sice nebylo nic závažného, nakonec byl tento text dřívě prověřován, ale byla tam JMÉNA politiků, např. jméno ministra zemědělství Josefa Luxe. Bašta rozpoutal aféru, že Biska sledovala ministra. Kvůli ní se za pouhých pět dnů poroučel jeho spoluchartista Stanislav Devátý z funkce ředitele BIS. Je nepochybné, že v Bisce působily jakési temné síly, a je nepochybné, že Standa Devátý hlídal jejich činnost. Jo, Standa Devátý – to by byl prezident!

Bašta je nevolitelný do žádné státní funkce, protože (vypadá to, že) v konspiraci s vnitřním nepřítelem zlikvidoval jinak nezpochybnitelného ředitele tajné služby!

Fabuluji, že možná i ve spolupráci s vnějším nepřítelem, schovaném za tím dubiskem tam na východě…

To, že byl kdysi někdo statečným disidentem neznamená, že by to mělo být obhajobou jeho porevolučních, ehm, závadných činů. A už vůbec ne, že by se tato konkrétní osoba směla někdy stát dokonce prezidentem České socialistické a přímo demokratické sovětské republiky!

Teprve teď se dostávám k textu, uvedenému v onom štěpném inzerátu: „I špatný mír je lepší než válka. Války přinášejí utrpení a bídu. Nepodporujme další prodlužování válečného konfliktu.“

Hm, prezident Beneš vyměnil s německým fýrou české pohraničí za mír – a jak to dopadlo. Jo – kdyby se tak, jak doporučuje mírotvůrce Bašta, zachoval Winston Churchill v roce 1941, tak jsme tady mohli mít tisíc let míru v nacionálně demokratickém Německu. V Německu bez Židů a Slovanů.

Psáno a během psaní dohledáváno v úterý 29. listopadu 2022

PS: A to jsem se divil, co všechno jsem nalezl! Chtěl jsem být zdánlivě neangažovaný, aby si čtenář sám vyhodnotil informace, která jsem mu umně předkládal. Ale halt se nepovedlo. Musím vyslovit vlastní soud:

Jaromír Bašta není dobromyslný medvídek, ale zlomyslný rosomák.