Proč ignorujeme nejúčinnější řešení klimatické krize?

Kamkoli se podívám, všichni mluví o změně klimatu. Řešení se navrhuje nespočet – elektromobily, maso z laboratoře, technologie pro záchyt uhlíku – ale jen málokteré z nich se věnuje skutečné příčině problému. Mezitím to nejúčinnější a léty prověřené řešení zůstává bez povšimnutí: regenerativní zemědělství.

Jsem regenerativní farmářka. Nejen že věřím v principy obnovy půdy, návratu ekosystémů a hospodaření, které váže uhlík do země – já podle nich žiji. Každý den vidím výsledky na vlastní oči: zdravější půdu, silnější plodiny, rozmanitější přírodu a dobytek, který prospívá bez chemických zásahů. Zároveň však vidím, jak dnešní systém aktivně působí proti tomuto přístupu – dává přednost průmyslovým, výdělečným řešením před jednoduchými, přírodě blízkými metodami.

Proč se o regenerativním zemědělství nemluví? Protože se na něm nedá vydělat

Průmyslové zemědělství je založené na závislosti – na chemických hnojivech, pesticidech a geneticky upravených semenech. Funguje na monokulturách, které půdu vyčerpávají a tím vyžadují ještě víc chemie. Firmy na těchto vstupech vydělávají miliardy, zatímco vlády dotují celý systém. Naproti tomu regenerativní přístupy budují úrodnost přirozenou cestou – pomocí meziplodin, rotace pastvy a kompostování. Když zemědělci obnovují půdu přírodními cykly, chemický průmysl přichází o zákazníky.

Proto nikde nevidíte miliardové reklamní kampaně na podporu regenerativního hospodaření. Neexistuje žádný korporátní gigant, který by vydělával na tom, že farmář sází meziplodiny nebo pěstuje dobytek spolu s plodinami. Peníze proudí do odvětví, která farmáře drží v závislosti na hnojivech, patentovaných semenech a stále rostoucích státních subvencích.

Kdo ovládá debatu o klimatu

Tytéž síly, které vytvořily náš průmyslový potravinový systém, dnes ovládají i vyprávění o klimatických řešeních. Je totiž mnohem snazší prodat větrné turbíny, solární panely nebo elektromobily než zásadně změnit způsob, jakým hospodaříme. Obnovitelné zdroje se staly mnohabilionovým průmyslem, do něhož proudí dotace, státní pobídky i globální investice.

Mezitím regenerativní zemědělství – přístup, který může reálně zvrátit ekologické škody a vázat uhlík ve velkém měřítku – zůstává stranou. Proč? Protože je téměř nemožné jej zpeněžit tak, jak to dokážou jiné obory.

Když firma prodá elektromobil, solární farmu nebo větrnou turbínu, vydělává. Když farmář pěstuje různorodé plodiny, obměňuje dobytek a obejde se bez chemie, nikdo kromě něj a místní komunity na tom nezbohatne – zato všichni získají zdravější půdu i potraviny.

Kdyby nám opravdu šlo o snížení emisí a obnovu rovnováhy v přírodě, regenerativní zemědělství by stálo v čele klimatických strategií. Jenže protože negeneruje zisky pro ty, kdo ovládají debatu, je odsouváno na okraj.

Trhy s uhlíkem a iluze technokratických řešení

Mnohá řešení, o kterých dnes slýcháme – uhlíkové kredity, laboratorní maso, kompenzace za obnovitelné zdroje – nemají problém vyřešit, ale zpeněžit. Uhlíkové trhy dovolují velkým znečišťovatelům vykoupit se z odpovědnosti místo toho, aby emise skutečně snižovali nebo regenerovali půdu.

Dalším příkladem je maso z laboratoře. Slyšíme, že „zachrání planetu“ tím, že omezí metanové emise krav. Jenže nikdo už neříká, že správně vedený chov dobytka je zásadní pro zdravé ekosystémy. Střídání dobytka při spásání trávy obnovuje půdu, ukládá uhlík a podporuje biodiverzitu. Místo toho se ale protlačují průmyslové, syntetické potraviny kontrolované hrstkou korporací.

Odměňujeme špatný systém

Pokud je regenerativní hospodaření tak účinné, proč ho nedělá víc farmářů? Protože státní politika je žene opačným směrem.

Zemědělské dotace masivně podporují průmyslové monokultury – kukuřici, sóju, pšenici – plodiny, které půdu vyčerpávají a vyžadují obrovské množství chemických vstupů. Místo podpory regenerace půdy jsou zemědělci motivováni k produkci co největšího objemu co nejlevněji – bez ohledu na ekologické důsledky.

Zároveň stát omezuje regenerativní zemědělce zbytečnými regulacemi. Například syrové mléko – výživově bohaté a plné probiotik – je kvůli přísným zákonům těžko dostupné, zatímco ultra zpracované produkty z velkochovů, plné syntetických vitamínů, se prodávají jako „zdravé alternativy“.

Skutečné řešení už máme

Nejmocnější klimatické řešení nemusíme vymýšlet. Už existuje. Je jím zdravá půda.

Regenerativní zemědělství obnovuje krajinu, posiluje odolnost a snižuje emise přirozenou cestou. Nepotřebuje syntetická hnojiva, miliardové dotace ani korporátní patenty. Vyžaduje pouze návrat k tomu, co funguje.

Aby se tak ale mohlo stát, musíme přestat čekat na shora řízená řešení od těch, kdo krizi způsobili. Musíme si vzít potraviny a hospodaření zpět do vlastních rukou. Podporovat regenerativní farmáře, požadovat zákony, které odměňují zdravou půdu – a odmítnout iluzi, že nás z ekologické katastrofy zachrání technologie.

Jsem farmářka, matka a správkyně půdy. Vím, co funguje, protože to každý den vidím. Otázka nezní, zda je regenerativní zemědělství řešením. Otázka zní: Proč ho nepoužíváme?

–ete–