Proč jsou lidé ve velkých městech tak naivní?

NESPOKOJENY

Jistě si pamatujete, že u vás v Kotěhulkách, Horní Dolní, nebo ve vašem maloměstě Velká Malá, se ta „opatření“ moc nedodržovala a ten jejich „Kovit“ jste brali téměř od začátku s velkou rezervou.

Ale proč tomu tak nebylo ve velkých městech, jako je Praha? Proč lidé v Praze vše striktně dodržovali a ani o těch debilitách moc nepochybovali, a už vůbec neprotestovali?

Zdá se to složité, ale ze socio-psychologického hlediska je to celkem jednoduché. Když pochopíte tohle, tak pochopíte, proč se šedí globalističtí netvoři snaží nahnat všechny lidi do svých velkých patnáctiminutových měst a zrušit venkov a maloměsta – tedy kromě toho, že chtějí mít kontrolu nad veškerou zemědělskou produkcí a vědět, čím krmí své městské otroky.

Velkoměsto si můžeme představit jako velkou skupinu lidí. V případě Prahy pak z velké části korporátních zaměstnanců, kteří se v Praze nenarodili, ale chtěli pracovat a bydlet v Praze. V takovéto skupině ze své domoviny vykořeněných, zejména mladých, lidí se pak každý všemožně snaží zapadnout. V rámci korporátu. V baru. Na ulici. V tramvaji. V metru. Každý z nich chce mít alespoň nějaký sociální život. A aby ho měl, musí se podřídit sociálním normám. Neprotestovat, nebo hrozí jeho vyloučení. Už takto je vykořeněn ze své původní kultury.

Proto většina z takovýchto lidí akceptuje jakoukoli absurdní hovadinu a příslušně upraví své chování. Jen proto, aby nevyčnívali.

A aby takový člověk nebyl konfrontován sám se sebou a svou tzv. kognitivní disonancí, hledá tento veškerá pozitiva z této absurdní hovadiny vyplývající, jakkoli absurdní se mohou zdát. Například: když budu mít roušku, zachráním něčí babičku.

A tím, že tuto absurdní hovadinu akceptují všichni, tato se následně společensky normalizuje. Každý, kdo absurdní hovadinu neakceptuje, je potrestán autokorekčním mechanismem takovéhoto společenství a prohlášen za odpadlíka. To každého dalšího, kdo by se chtěl celospolečenské normě vzpouzet, naučí!

Když absurdní hovadinu akceptovala většina jako normu, je norma nyní připravena, aby se stala zákonem… a pak z toho máte Pandemický zákon, popírající lidská práva jedince v domnělý prospěch celku na základě neexistujícího nebezpečí, jehož přítomnost si však nikdo nedovolí zpochybňovat, neboť by byl vyvržen.

Takhle to však na vesnicích a maloměstech nefunguje. Zaprvé, nežije tam takové množství společensky vykořeněných mladých lidí. Lidé se tam dlouhodobě znají. Panuje tam tudíž mnohem větší sociální důvěra. A tato sociální důvěra umožňuje absurdní hovadiny prodiskutovat (například v hospodě) a následně, zcela logicky, zavrhnout. Jejich normalizace tam tak, až na výjimky, není možná.

Systému se však podařilo vychovat generace Y a Z, které jsou prvními mladými generacemi v historii novodobé civilizace, které horlivě brání systém, který je vychoval k víře v manipulativní antisociální teorie (záchrana planety, nenávist k člověku jako ke škůdci, apod.) a zároveň jim odebral schopnost kritického myšlení, za pomoci špatného vzdělání v matematice, logice a mezilidských dovednostech, což bylo umocněno vytvořením (a)sociálních médií, ve kterých se tvoří názorové skupiny, ve kterých jsou alternativní stanoviska automaticky potlačována a tím je posílena neochvějnost víry v jedinou pravdu a jedno jediné správné řešení.

Nic však není absolutní. Ne všichni v Praze jsou zmanipulovaní blbci, stejně jako ne všichni na vesnici jsou osvícené bytosti světla. Důležitá zůstává komunikace a otevřenost jiným pohledům na svět. A pokud jí druhý člověk není schopen, máte dvě možnosti. Tou první je odejít a prohlásit ho za blbce. Tou druhou je naslouchat mu a snažit se ho skutečně pochopit. Pak vám třeba i on poskytne příležitost mu vysvětlit, jak to vidíte vy. [zdroj]

(23 votes, average: 4,74 out of 5)

Loading...