Proč to fungovat nemůže a nikdy nebude (4)




Sdílet článek:
V minulém dílu jsem nastínil, že stát okrádá měrou nestydatou nejen podnikatelskou sféru, ale i ty nejposlednější dělníky tak, že církevní desátky (desátý díl), blahé paměti, byly vlastně jen úsměvnou formou parazitismu.

Jednoznačným škůdcem všech občanů je stát

K tomu tvrzení mě opravňuje jen jednoduchý výpočet odvozený z oficiálních zdrojů ČSÚ (v tomto přípladě data z roku 2008).

Není těžké zjistit, že respekt k soukromému vlastnictví a k dobrovolným smluvním vztahům obyčejného kapitalismu má dnešní stát asi tak daleko, jako rudá barva k bílé.

Proveďme si jednoduchý důkaz třeba na tvorbě mezd a cen některých komodit.

Pracovník například vytvoří za měsíční pracovní dobu hodnotu produktu řekněme 50 000 Kč. Samozřejmě, nedělá to pro cizí krásné oči, ale pro zisk svůj. Řekněme, že podnikatel si nechá z toho produktu necelou třetinu, tedy nějakých Kč 14 000. Zbývá tzv. superhrubá mzda cca Kč 36 000. Z té musí podnikatel, zaměstnavatel, odevzdat státu 35 %.

Kdybychom pro to použili pregnantnější výraz, například pokuta za vytvoření za­měst­na­nec­ké­ho místa, nebo jen dovedná kamufláž skutečného zdanění práce, byli bychom pravdě blíže.

Stát tedy obdrží od zaměstnavatele na různé účty cca 9 300 Kč a zaměstnanci zůstane tzv. hrubá mzda 26 700 Kč.

Tu znovu nastupuje stát a inkasuje na své účty z hrubé mzdy tzv. sociální pojištění ve výši 8 %, dále zdravotní pojištění ve výši 4,5 % a ještě daň z příjmu (v nejnižší sazbě 15 %). Samozřejmě nejde o žádná pojištění, ale jde o vynucené daně, které postrádají základní atributy pojistné smlouvy. Dohromady si stát bere od dělníka dalších 27,5 % ze zbytku jeho mzdy. Činí to cca 7 315 Kč.

Bilance je v tomto okamžiku taková, že podnikatel má zisk asi 14 000 Kč (který ještě bude také danit), stát už má nyní z dělníkovy práce zisk 16 600 Kč. Dělník má čistou mzdu ve výši cca 19 300 Kč – pokud je alespoň trochu kvalifikovaný.

Nu, dobrodružství pokračuje – i ten nejposlednější dělník je nucen z každé věci, kterou si koupí, zaplatit státu DPH ve výši 15 – 21 %. Berme průměr, 18 %. Dělník tedy odevzdá státu ze své čisté mzdy dalších 3 470 Kč.

Stát už má nyní z dělníkovy práce přes 20 000 Kč, tedy více, než vlastní pracovník, i více, než podnikatel.

Pro jednoduchost se nebudu zabývat nějakým povinným ručením za motorové vozidlo (další daň), daň z nemovitosti, má-li ji kdo, daň z každého pohybu majetku, daň dálniční známky, poplatky na úřadech, daň z popelnice, daň ze psa, daň z každého dne života. To vše by celý výpočet vrhalo ještě do příšernějších výsledků.

Nedej bože, aby si dělník koupil ze zbytku své mzdy alkohol, tabák, nebo PHM! Nastupují ještě spotřební daně: a drakonické – kolem 65 % a DPH k tomu!

Kdyby neexistovaly, litr alkoholu, i se ziskem výrobce, by stál něco kolem 56 Kč, panák pod 3 koruny, benzín pod 10 korun za litr a krabička cigaret pod 20 korun.

Stát získá dodatečně kolem 180 korun na lahvi tvrdého alkoholu, přes 30 korun na litru PHM, přes 60 korun na krabičce cigaret.

A kdyby nebyly tak šíleně zdaněné příjmy z práce, láhev šnapsu by v ekvivalentu práce stála 26 korun, benzín pod 5 korun a krabička cigaret kolem 9.

Tak až se zase nějaký bolševik odváží vyslovit, že kapitalisté vykořisťují dělníky, vezměte kalkulačku a spočtěte si, že největším vykořisťovatelem všech ekonomicky aktivních jedinců je Stát.

Prakticky 3⁄4 toho, co vyprodukujete, dělníci, si vezme Stát a utratí to za věci, které byste si nepřáli.

Proto jsem psal v minulém článku: největším společným nepřítelem dělníků práce i podnikatelů je etatistický, socialistický stát, reprezentovaný dnes tzv. sociálně-demokratickými stranami a jinými, jinak se jmenujícími, ale činícími stejné.

Ten vykořisťovatel, jak jej bolševici rádi pojmenovávají, má jen zlomek z hodnoty Vaší práce. Stát je dnes ten největší vykořisťovatel, který Vám nechá jen tolik peněz, abyste přežili. A ještě Vám vysvětlí, že je to pro Vaše dobro.

Položte si otázku, kolik je ve státě dělníků a kolik podnikatelů. A dopočtěte, komu Stát v peněženkách nejvíce rabuje. A máte jednoduchou rovnici.

Je třeba, abychom společnými silami dělníků a podnikatelů sebrali Státu tu bohorovnou moc.

Stát, jen na DPH a spotřebních daních vybere ročně z těch tří zmíněných komodit téměř 290 mld. korun. A na ostatních další obrovské částky. Kde jsou? Co jsme za ně obdrželi? Jak to, že potřebuje ještě dalších 100 mld. deficitních korun?

Komunisti lhali z principu, vždy a každému, i sobě, účelově. Čím se liší dnešní stát, když činí totéž?

Leda by to bylo tak, že dnešní stát nadále drží v rukou komunisté, jen si říkají trochu jinak.

Jen jejich baloňáky snad mají poněkud modernější střih.

Petr Závladský | úterý 11.11.2014
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Be the first to comment

Leave a Reply

Your email address will not be published.


*