Proti otroctví neřekl nikdo ani popel. Tedy kromě západní civilizace

Historie není jednobarevná a k jejímu lepšímu porozumění je dobré znát více barevných odstínů.

První vlaštovka

Možná prvním hlasem proti otroctví v historii byl Svatý Řehoř z Nyssy, který se ve 4. století n.l. jednoznačně vymezil proti otroctví, neboť Bůh svěřil člověku vládu na ostatními zvířaty, ale nikoliv vládu nad ostatními lidmi. Svatý Augustin napsal o pár desítek let později ve své knize o „Boží obci”, že otrokářství je hříchem a nebylo součástí Božího plánu.

Za otroctví nejtěžší trest

První text proti otroctví z nejvyšších míst se objevil v 15. století. V té době byly Kanárské ostrovy dobývány španělskými dobrodruhy, kteří zotročovali místní obyvatele, přestože mnozí z nich přestoupili na křesťanskou víru. Papež Evžen IV. vydává v roce 1435 encykliku „Sicut Dudum”. V ní prohlašuje otroctví za hřích a nařizuje osvobodit všechny otroky. Trestem v případě neuposlechnutí je exkomunikace z církve, nejtěžší trest, který může církev uvalit. Španělé dali přednost zisku z otrokářství.

První občanská rezoluce

Prvními občanskými aktivisty, kteří začali systematicky protestovat proti otroctví, byli takzvaní kvakeři, kteří tvořili jednu z náboženských skupin protestantů. První rezoluci proti otroctví předložili již na konci 17. století v dnešní Pensylvánii.

Adam Smith měl jasno

Adam Smith v 18. století zavrhl otrocký způsob práce nejen z morálních, ale i z ekonomických důvodů. Benjamin Franklin v téže době argumentoval, že náklady otroctví, do kterých zahrnul náklady na dozor a nižší produktivitu, jsou vyšší než cena námezdní práce.

Británie byla první

Již v roce 1772 rozhodl anglický soud, že otrok James Somerset, kterého jeho majitel přivezl z Bostonu, musí být osvobozen.

Na konci 18. století vzniká v Anglii společnost, jejímž jediným účelem bylo zrušení obchodu z otroky. Většina ze zakladatelů byli kvakeři. Společnost organizovala shromáždění, vydávala knihy a pamflety. Hitem byl porcelánový medailon s vyobrazením otroka a textem „Nejsem snad člověk a bratr?” Kampaň byla úspěšná. V roce 1807 odhlasoval britský parlament „Slavery Trade Act”, který zakazoval obchod s otroky.

Britská vláda vykoupila otroky

V roce 1833 utratila Velká Británie 40% svého národní rozpočtu na vykoupení všech otroků svého impéria z otroctví. Peníze, které si na vykoupení půjčila, byly splaceny až v roce 2015.

Jih proti Severu

Spojené státy chtěly zrušit otroctví již při svém vzniku, ale proti se postavily jižanské státy. V rámci kompromisu zůstala otázka otroctví v kompetenci jednotlivých států. Federální vláda si alespoň vymohla, že po uplynutí dvaceti let může regulovat dovoz otroků. Po uplynutí dohodnuté lhůty roce 1807 Thomas Jefferson dovoz otroků okamžitě zakázal.

Nejen slova, ale i zbraně

Britská vláda i v době, kdy válčila s napoleonskou Francií, financovala několik válečných fregat, jejichž úkolem bylo bránit atlantickému obchodu s otroky. Protiotrokářská flotila se postupně rozrostla na dvacet pět lodí. Za zhruba padesát let zabavila více než 1 500 otrokářských lodí.

Diplomatický a vojenský tlak

Britská vláda tlačila i na ostatní země, aby obchod s otroky zakázaly. Výměnou za podporu nezávislosti Brazílie na Portugalsku žádala, aby Brazílie zakázala obchod s otroky. Když se Brazílie neměla k tomu, aby zákaz vynucovala, přijal britský parlament takzvaný „Aberdeen Act”, který autorizoval britské námořníky ke vstupu na brazilské lodě, pokud převážely otroky.

Těžké kompromisy

Spojené státy po celou dobu své existence zápasily s dědictvím otrokářství. Missourský kompromis z roku 1820 stanovil 36. rovnoběžku jako hranici, za kterou se otroctví nesmí šířit. Nové státy byly do unie příjímány pouze ve dvojicích, jeden stát jižanský a jeden ze severu, aby nebyla narušena křehká rovnováha mezi odpůrci a zastánci otrokářství. Když chtěl stát jižanský Texas vstoupit do Unie, musel si počkat deset let, než byl vypárován protiotrokářkým Wisconsinem.

Na východě klídek

Naproti tomu v Osmanské říši nebylo otroctví nikdy zrušeno. Pod tlakem Velké Británie omezil sultán obchod s otroky za pomoci výnosů, ale jejich vymahatelnost v odlehlých částech země byla malá. Otroctví tak zaniklo až s rozpadem Osmanské říše po první světové válce.