Putinovi se podařilo zvýraznit nejednotu NATO

Dohnání Ruska do náruče s Čínou je vlastně taky dost přesný popis politiky vůči Rusku, jak se vyvíjí za ta tři desetiletí. Západ při ní zapomněl na slavný bonmot prezidenta Johnsona o potenciálních nebo pofidérních spojencích: „Je lepší, aby ten parchant byl s námi ve stanu a čůral ven, než venku a čůral dovnitř.“

Takže jak tedy má Západ s Ukrajinou jednat?

Přijetí celé Ukrajiny do NATO snad nikdo nemyslí vážně. Doufat se asi ještě dá v diplomatické ponechání Ukrajiny bez války vcelku jako neutrálního pásma mezi NATO a Ruskem, když už se nám Rusko stalo opět nepřítelem – na jehož energetice si navíc vytváříme závislost. Jak ta by pro nás dopadla při válečném konfliktu, si asi dokážeme představit. Alternativou je onen právě popsaný rozpad.

Nemohl by vás za tohle někdo nařknout z proruské propagandy?

Od útlého dětství patřím mezi silné nesympatizanty Ruska a všeho ruského kromě hudby – a rád to komukoli opakuji. Ale jedna věc jsou pocity, třebaže ovlivněné realitou sovětského komunismu a četbou Karla Havlíčka Borovského, něco jiného je historie, či jak se dnes rádo říká „narativ“ Ruska ve vztahu k Západu. Do bolševické revoluce bylo Rusko součástí civilizace, které říkám „anticko-biblická“ čili přibližně západní. Jejím okrajem, pravda trochu zaostalým a ušmudlaným. Pokládalo se za dědice Byzance, a dokonce si rádo říkalo „Třetí Řím“. Ostřílelo se střety s všelijakými Tatary, Mongoly a džihádisty, před nimiž vlastně i Evropu chránilo. Ukrajina – tedy bez těch dříve polských a rakousko-uherských území – byla vždy součástí ruské historie. Stará prvotní Rus ostatně nevznikla v Moskvě, ale v Kyjevě. A historicky bylo pro Evropu vždy bezpečnější spokojit se na východě s těmi hranicemi rakousko-uherskými, pevně si je držet, do Ukrajiny nevrtat a nechat Rusy, ať se roztahují do Asie. Čili ať čůrají ze stanu ven, slovy Johnsonovými. Teď je tedy máme zase venku, s podporou Číny, a nedáme-li jim nějakou použitelnou latrínu, očůrají nás od hlavy k patě. Nějaké budoucí zastavení plynu Evropa pocítí od Čiernej pri Čope až po Hoek van Holland.

Má tedy Západ v konfrontaci s novou protizápadní trojkoalicí šanci přežít?

Teď možná právě dostáváme šanci pořádně se zamyslet, kdo jsou naši civilizační spojenci. Tedy my, Západ, včetně nás, Česka. Plus země, které sdílejí demokratické myšlení a smysl pro osobní a národní svobodu. Kromě Evropy a anglofonního zámoří jsou to hlavně Indie, Japonsko, Jižní Korea, Filipíny, Tchaj-wan a Izrael. Pak tu jsou ještě státy, jimž bychom spojenectví měli nabízet, než jim je za zdánlivě výhodnějších podmínek nabízí ona „osa“, teď hlavně Čína. Země jako Latinská Amerika, části Afriky, Tichomořské ostrovy. Rusko-čínsko-íránská osa se stala hrozbou globální, takže nás ohrožuje všechny. Těsnější koordinace těchto všech prozápadních států by ještě mohla vytvořit dostatečnou sílu, na niž by se tato osa neodvážila zaútočit. Samotné NATO už nepostačí. Každý vojenský historik ví, že mír se udržuje silou, připraveností na válku a pravidelným signalizováním odhodlanosti se bránit. A válka se nemusí vždy vyhrávat zbraněmi, někdy stačí ekonomika. Tou teď bojuje Čína kromě nověji i masivního zbrojení s vysokou technologií. Takže potřebujeme široké globální spojenectví, chceme-li v onom tvořivém dobrodružství západní civilizace pokračovat. Zvlášť když vidíme, jak ti západní „velikáni“ – jako Amerika, Británie, Francie a Německo – dělají vše pro to, aby ji pohřbili. Nějaké snění o „nezávislé politice suverénního státu“, jaké tu teď někteří propagují, je sebevražedné. Stát, který nemá vlastní hrůzostrašnou armádu, nemůže dlouho zůstat suverénní jinak než v alianci podobných, ale silných suverénů. Otázka je, jak se dál vyvine Aliance, jíž jsme součástí. Nadějné návrhy, bohužel zatím nebrané vážně, slyšíme stále častěji od Orbána – a někdo by tu už měl vydat soubor jeho státnických a neoblomně „evropanských“ projevů. Měla by si je pořádně přečíst i paní předsedkyně Parlamentu, než ho začne podle bruselského receptu lživě osočovat z nějakých snad fašistoidních sklonů.

Mimochodem, Orbán byl jedním z hlavních řečníků na konferenci euroskeptických stran v Madridu, kterou pořádala koncem ledna španělská strana Vox. Kdo všechno se jí zúčastnil a k čemu dospěla?

Shrnula to závěrečná věta společného prohlášení: „Budeme spolupracovat a spojíme síly na obranu Evropy proti vnucovaným ideologiím a antidemokratickým trendům vedoucím k jejímu zhroucení.“ Prohlášení obsahuje i výčet těchto trendů, zde jen stručné shrnutí: Odklon od křesťansko-evropských ideálů, na nichž byla založena. Byrokratické jednání, prosazování programů bez demokratické legitimity, útočících na potřeby Evropanů a na samotné přežití západní civilizace. A slibuje bránit Evropu před hrozbami vnějšími i vnitřními, konfrontovat politické proudy cizí evropské historii, odtržení od reality vedoucí k demografické sebevraždě a společenské transformaci. „Milujeme Evropu, protože milujeme své národy,“ vyznávají se účastníci konference. „Musíme obnovit kulturu vzájemné úcty mezi členskými státy, bez politicky motivovaných útoků z Bruselu, demonstrujících pohrdání základními principy EU a duchem jejích dohod.“ Účastníky byli také Morawiecki za Polsko, Marine Le Penová za Francii a zástupci další desítky konzervativních stran. Za Česko tam, tuším, nikdo nebyl.

Británie, zatímco ztrojnásobila ceny energií a připravuje miliony občanů na drastické chudnutí, utrácí 4,7 milionu liber denně na hotelové ubytování většinou afroislámských imigrantů ilegálně připlouvajících z Francie, oznamuje think-tank Migration Watch.

Do Francie jich stále ročně přichází 300 tisíc, tvrdí Éric Zemmour ve své prezidentské kampani. Tam Štrasburk vydává 2,5 milionu eur jako příspěvek na stavbu největší evropské mešity, kterou staví turecká organizace.

Němečtí Zelení s novým předsedou íránského původu jménem Omid Nouripour navrhují zavést „některé aspekty“ islámských zákonů šaría. Německá Křesťansko-demokratická strana zvažuje vypustit ze svého názvu slovo „křesťanská“, aby její název lépe odpovídal „diverzitnější demografii“. Soud v Bambergu legalizoval manželství patnáctileté dívky s jejím 21letým bratrancem, uzavřené v Sýrii. Soud v Mnichově rozhodl, že německá občanka ovdovělá po íránském manželovi má nárok jen na čtvrtinu jeho pozůstalosti, ty ostatní tři čtvrtiny přiřkl příbuzným zesnulého v Teheránu podle zákona šaría.

Kandidát na předsednictví švédských Zelených jménem Yasri Khan odmítl podat ruku novinářce. Předseda tamních zelených mládežníků jménem Salahaden Raoof se nechal vidět v televizi spolu s několika dalšími členy Zelených se čtyřmi vztyčený prsty – znamením Muslimského bratrstva.

Nizozemští Zelení představili nadějnou političku v hidžábu, poslankyni jménem Kauthar Bouchallikht, která je členkou organizace napojené na Muslimské bratrstvo.

Evropská komise v letech 2007–2020 darovala 52 milionů eur organizacím napojeným na Muslimské bratrstvo, zjistil magazín Le Point.

Chorvatská poslankyně Marijana Petarová byla v dokumentu European Islamophobia Report 2020, vydaném koncem prosince 2021, označena za islamofobku za to, že zařídila stipendia křesťanským uprchlíkům z islámských zemí.

Papež František „pracuje na destrukci zbytků křesťanství v Evropě“, napsal a dokumentoval významný americký arcibiskup Carlo Maria Viganò, citující případy prosazování levicových sekularistických změn a dosazování levicových kleriků do vysokých funkcí včetně kardinálské koleje, která bude volit příštího papeže, a přesouvání konzervativních kněží na vzdálená, bezvýznamná místa. Viganò dokonce vyslovuje obavy, že v církvi převládne „antikatolická forma katolictví“. Ovládl ji „deep church“, podobně jako Ameriku „deep state“ – „síť progresivních prelátů měnící církev v sekularisticko- ekologickou organizaci směřující k novému světovému řádu“.

Prestižní americká univerzita Princeton klasifikovala balet jako umění „vyrůstající z bělošského suprematismu“. Ale to už možná patří do rubriky komedie.

Je v ní něco ještě komičtějšího?

Salman Rushdie je exotický rybí pokrm, domnívá se v jednom průzkumu 29 procent Britů ve věkové kategorii 19–34. A bristolská univerzita vydala instrukce, jak oslovovat osoby „catgender“ čili ty, kdo se identifikují jako kočky nebo kočkovité šelmy.

Benjamin Kuras