Referendum o unijní federalizaci |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Posledním krokem, který by zabetonoval na dlouho dobu veškerý demokratický pohyb v Evropě, by bylo nahrazení stávajícího rozhodovacího systému v Unii principem kvalifikované většiny, o což usilují unijní mocenská centra. ČR by to úplně odsunulo do rozhodovací nulity, přitom řada českých stran hlasuje pro tento princip, tj. domnívají se, že bruselské diktátorské centrum je pro evropský rozvoj optimálnější než systém demokratických voleb. Ve Francii je to velmi citlivá záležitost, koncem dubna podepsalo 50 intelektuálních autorit apel k vyhlášení referenda, které by rozhodlo zda francouzský lid souhlasí s federální cestou Evropské unie. Podle stavu politických sympatií ve společnosti, velká většina Francouzů přes politické tábory nadnárodní princip rozhodování odmítá.

Podle autorů apelu původní motto “Jednota v rozmanitosti” nahradila unifikující centralizace, která vymazává národní identity členských zemí. EU se postavila zády k principům, na nichž vznikla a stala se svěrací kazajkou norem, které se právním státem jen maskují, ale v podstatě tím jen ospravedlňují neomezený diktátorský systém. Unijní systém se prezentuje jako sladký prostor prosperity, obchodu a mírové spolupráce, ale Unie se stala ve skutečnosti vězením národů, opírající se o slepá dogmata, která je zakázáno zpochybňovat navzdory jejich evidentním ekonomickým, sociálním a geopolitickým neúspěchům. Toto zlo čerpá energii z rozšiřování a prohlubování unie, přitom to druhé je prezentováno jako nepostradatelné pro to první.

Neomezené rozšiřování teritoria EU bez strategie a demokratického lidového souhlasu se vymyká rozumu. Mezi 2004 a 2007 EU přijala státy, které se nedržely myšlenky strategické autonomie. Důsledkem byla velká podřízenost americké hegemonii a pracující na západě byli vystaveni konkurenci z východu. Nepromyšlené, nedávno slíbené členství Ukrajině a Moldávii riskuje zruinovat francouzskou ekonomiku, nemluvě o permanentním konfliktu s Ruskem a o kulturních a sociologických deformacích, které to přinese a které se ignorují.

Prohlubování EU se děje ve jménu efektivity řízení, utahuje se federalistický šroub a tím se stále víc oklešťuje suverenita národů a lidu ve prospěch nadnárodních institucí. tento proces od počátku zahrnoval extenzívní výklad pravomocí Unie, vždy to obhajovala Komise a brutálně vnucoval Evropský soudní dvůr, který proti zakládajícím principům a normám Unie vynucoval bezpodmínečnou nadřazenost evropského práva nad národním. Rozpočet Unie roste a často se dokonce používá k potrestání zemí za volební rozhodnutí, odhaluje to extrémní demokratický deficit Unie.

Projekt reformy zakládající smlouvy, který se připravuje, má definitivně zobecnit ve všech oblastech většinové hlasování a tím zbavit členské státy práva veta, tj. poslední zdání jejich suverenity. Tato úplná federalizace Unie se připravuje bez vědomí Francouzů. Splní se sen jakési federální Evropy v čele s komisí s oficiálním titulem “Executive”, na jejímž vrcholu bude prezident EU. Jasný konec národních suverenit a jasný konec evropské demokracie.

Vládnoucí elity využily úzkosti vyvolané válkou na východě a přispěchaly s federalizací aniž by evropské obyvatelstvo bylo schopno docenit rozsah vyvlastnění nezávislosti a demokracie. V návaznosti s idejemi de Gaulla je postdemokratický federální systém v rozporu s géniem Evropy a Francie a s kolektivní představivostí, kterou mare nostrum vytváří na vlnách rozmanitosti evropských národů a kultur. Otevření diskuze o tom, co se připravuje je velmi naléhavé.

Apel k referendu podepsali: Arnaud Benedetti, šéfredaktor Revue politique et parlementaire; Arnaud Montebourg, bývalý ministr a podnikatel; Michel Onfray, filozof; Jeanan-Éric Schoettl, bývalý tajemník ústavního soudu; Pierre-André Taguieff, filozof a historik; Georges Kuzmanovic, président hnutí République souveraine; David Cayla, ekonom a esejista; Nicolas Dupont-Aignan, politik a poslanec; Jacques Sapir, ekonom a další.