Řekni, kde ti lidé jsou?

Je evidentní, že v českém hospodářství je něco hodně shnilého. Pracovníků přibývá, ale HDP neroste, ani příliv půl miliónu Ukrajinců situaci na trhu práce nezměnil. Je evidentní, že trh u nás přestává fungovat, že dotační guláš, který jsme si podle bruselských kuchařek navařili, vede ke špatné alokaci zdrojů, že jsme prostě zpátky tam, kde jsme byli před více než třiceti lety.

Přesvědčit se o tom může každý, kdo shání jakéhokoliv řemeslníka – situace je horší než s meloucháři za komunismu. Pikantní je, že plzeňská Škodovka hledá pracovníky v daleké jihovýchodní Asii, že se neobrátila na početnou armádu u nás přebývajících Ukrajinců nebo na nekonečný rezervoár migrantů, které nám vnucují evropské orgány. Plzeňští dobře vědí, že Indonésané mají alespoň nějakou pracovní morálku na rozdíl od azylantů, kteří z velké části k nám nepřicházejí pracovat, ale využívat dobrodiní štědrých azylových programů.

Řekni, kde ti lidé jsou? To je otázka, která musí napadnout každého, kdo si dá výše uvedená fakta dohromady. Je evidentní, že velká část pracovní síly u nás je zaměstnávaná zbytečně a neproduktivně, že u nás přežívají zaměstnavatelské struktury, které by neměly dávno existovat a přežívat, že rozpočtové omezení je v naší zemi maximálně měkké. A zřetelně to neplatí pouze pro veřejný sektor. Dotační ekonomika k jiným výsledkům vést nemůže.

Za mnohé mohou poměry ve školství. Včera jsme se mohli například dočíst, že ministerstvo školství připravuje změnu podmínek pro přijímání žáků na střední školy a hodlá jako kritérium vypustit vysvědčení z předchozího studia, protože nic nevypovídá, neb se na každé škole známkuje jinak. Opravdu jsme to za poslední léta ve školství pěkně dopracovali – nesmyslně přeplácení učitelé základních a středních škol učí žáky nikdo neví pořádně co a v nejasné kvalitě, která se nedá změřit a porovnat. Hlavně aby děti nebyly frustrovány nějakými nároky, které by na ně škola kladla. A tak zrušíme známkování, vypustíme matematiku, dějepis je k ničemu, pravopis stejně nikdo neumí, tak pryč s ním. To je ideologie našeho současného školství. O přijetí na vyšší stupeň studia budou rozhodovat různé podivné přijímací testy, nikoliv soustavná práce v předchozím studiu. Půjde tedy hlavně o náhodu a možná taky o známosti, jak to tady chodilo vždycky.

Tak se potom nedivme, že firmy nemohou najít kvalifikované lidi, že řemeslníky musíme vozit z Indonésie, že i absolventi vysokých škol se neumějí písemně vyjadřovat, že hlavní kvalifikace, kterou dnes české děti po absolvování školní docházky mají, je plkání na sociálních sítích a vše podstatné se musejí učit až v praxi zaměstnání.

Nikomu to ale nevadí, návrat ke zdravým poměrům si nikdo nepřeje. Nespokojenci usilují maximálně o to, aby se měkké dotační peníze dostaly i k nim. Stali se z nás opravdoví Evropané dnešní doby.