Ruské jajco, idi na chuj

Oceňuji derusifikační snahy z posledních dnů. Zejména mě zaujalo přejmenování tzv. Ruské zmrzliny na Ukrajinskou zmrzlinu. Mám s tímto produktem osobní, skoro intimní zkušenost. Loni v pozdním létě jsem zakoupil kostku této lahodné hmoty v supermarketu Terno. Měl jsem chuť na zmrzlinu, ale v mrazáku nebyl velký výběr, protože léto již končilo. Vzal jsem si to s sebou do auta, rozbalil tu pochoutku a nastartoval. Vyjel jsem na Strakonickou třídu a jal se konzumovat tu věc. Jenže tohle nemělo se zmrzlinou zvanou Slivočnoje, kterou jsem si vybavoval ze svých mladých let, vůbec nic společného. Zatímco Slivočnoje bylo největší problém vysvobodit z papíru, který vznikal nejspíš jako odpad při tisku Komsomolské pravdy, tohle svinstvo bylo zatíženo úplně jiným problémem. Jednalo se o jakousi směs cukru, našlehaného ztuženého tuku a vybraných chemických dochucovadel, to vše sevřeno mezi dvě oplatky. Oplatky chutnaly jako kartonový papír a to mezi tím jako izolační pěna s cukrem. Taky to nějak podivně páchlo. Málem jsem hodil kachnu. Něco takového by nežralo ani prase. Jenže kam s tím. Ta věc začala měnit skupenství a rozpadala se na nějakou lepkavou hmotu, která vypadala jako sněhulákův ejakulát. I přesto, že zjevně tála, neroztékala se a udržovala si dále původní formu. Bylo v tom cosi bizarního a mimozemského. Přemýšlel jsem, kam s tím hnusem. Nakonec jsem se podíval za sebe, zda tam něco nejede a hodil to z okna spolujezdce ještě dřív, než se to propálí podlahou. Představoval jsem si přitom, že to trefilo nějakého cyklistu rovnou do držky. Pravděpodobně to tam leží dosud. Pro mně za mně se ta mohla dál jmenovat Ruská, to je zcela odpovídající a zákazník může díky tomu lépe předvídat, co ho čeká.

Přejmenovávání se tak stalo regulérní metodou boje, kterou adoptovala i druhá strana. Zjevně je to účinná taktika, protože kdyby výrobce „ruskou“ „zmrzlinu“ nepřejmenoval, Kyjev by už byl jistě dávno dobyt. Pokládám proto za nezbytné vrhnout vstříc nepříteli ještě několik dalších útočných přejmenovacích vln.

Ruské jajco, idi na chuj

Je to k nevíře, ale v době, kdy se národ sjednotil proti Putinovi, se najdou lidé, kteří jsou ochotni si cpát do pusy jeho vejce. Bestseller bufetů a tradiční vektor salmonelózy byl dnes normálně k dostání. Kdo neví, jedná se o směs vejce, nechutné kyselé zeleniny, různých konzervantů a majonézy podle ČSN 1976. Nevím, zda by v případě této veskrze odporné pochutiny bylo přejmenování na ukrajinské vejce smysluplné, proto navrhuji s ruskými vejci zacházet jako Německo s ruským plynem a ropou. Zákazník by si tak mohl ruské vejce koupit, směl by ho držet a dokonce ho i konzumovat, ale směl by ho označovat pouze jako hnusné, nechutné apod. a mnohamluvně sdělovat, že nejpozději do podzimu ruská vejce určitě něčím nahradí. Například: „V lahůdkách měli naprosto odporná ruská vejce. Koupil jsem si hned dvě a s krajní nechutí je snědl k večeři. Už si je příště dám jen desetkrát.“ Kdo by nemluvil o ruském vejci dostatečně neuctivě, tomu by pan Dědek odpojil domovní alarm, za jehož funkčnost si nechal zaplatit ještě v době, kdy mu ruské pecunia non olet.

Ruská ruleta aneb nechte si to projít hlavou

Hru s revolverem a jedním nábojem poprvé zdokumentoval ruský literát Lermontov. Prosté přejmenování na ukrajinskou ruletu není snadno možné, nehledě na to, že by to někdo mohl vykládat jako kritiku ukrajinské zahraniční politiky. Ruskou ruletu také nebude možné zakázat jako ruské vejce, protože již je zakázaná. Nicméně asi všichni cítíme, že je krize a je prostě třeba něco zakázat ještě k tomu, co už zakázané je. V tomto případě bych zakázal ruskou ruletu zmiňovat a výraz „ruská ruleta“ nahradit politicky neutrálním „statisticky podmíněný průstřel hlavy“.

Ruské kolo

Pouťová atrakce založená na velkém kole s kabinkami je odpornou propagací putinovského Ruska mířící často na ty nejsnáze ovlivnitelné příjemce, tedy děti. Kromě toho se jedná o dobrý fyzikální model Ruska jako země, která soustavně trpí střídáním vrcholných a ostudných fází vlastní existence.

U nás je mediálně známé ukrajinské kolo v málo navštěvovaném zábavním parku v Pripjati, které je nedílným prvkem skoro každé reportáže o úspěších sovětského jaderného inženýrství, a dále obří ruské kolo ve vídeňském parku Prater. Na první pohled by pomohlo přejmenovat ho na rakouské kolo. Rakousko však není členem NATO a když vynecháte ze slova Rakousko pár písmen, dostanete Rusko. Původní název Österreich zase odkazuje na „východní říši“, což je jen akronym pro Rusko. Popsaný postup tedy není politicky docela vhodný.

Ještě než se podaří ruská kola nějak nenápadně odstranit, což v případě toho rakouského půjde docela těžko, nebo je přejmenovat na ukrajinská kola nebo Zelenského kola, navrhuji snížit závislost na r(ako)uském kole tím, že děti nasměrujeme na jiné atrakce. Zejména by mohly pomoci kolotoče, houpačky a lochneska, které jsou ideově nezávadné. Trochu opatrnější bych byl v případě labutí, které by mohly odkazovat na ruský opus Labutí jezero alias Lebedinoje ozero.

Tohle bylo jen pár ukázek, jak prakticky porazit Rusko. Ve skutečnosti je toho mnohem více. Je třeba důsledně zakázat kreslené seriály Jen počkej zající a zejména silně symbolický Máša a medvěd. Vysílání odporně propagandistického dokumentárního cyklu Ruská vojenská technika bylo už doufám z Primy Zoom potichu staženo. Stejně tak není úplně vhodné používání sousloví jako „je zde zima jako v ruském filmu“, „je tu zima jak ve Sverdlovsku na nádraží“ a podobně.

V úvodu zmíněná story se zmrzlinou, jejímuž výrobci nevadí, že chutná jak lejno, ale vadí mu její název, naznačuje určitý defekt v přístupu některých našich lidí k realitě. My se z těch symbolických gest jednou dočista poděláme. Záleží nám tolik moc, abychom vždy ke všemu zaujali nějaký postoj, a nedáme si od toho pokoj. Teď je to dva roky, co národ propadl beznadějné zábavě šití hadrových roušek. Ne že by k něčemu byly, ale musíme se přece semknout v boji s virem a vhodně to symbolizovat. Utekly dva roky… a obsese je tady zpátky. Hovno jsme se naučili.